Slečna aktivistka a potrefené husy

Broken Books, Tomáš Weiss

To je pořád samé "buď občanem, starej se o věci veřejné, zajímej se o svět venku". Pak stačí, že to jedna mladá slečna vezme vážně, začne osobně stávkovat za klima - a už ji pokrytci posílají zpátky do školy a dělají z ní hysterku a obět kdoví jaké manipulace. Jasně, buďte si uvědomělými občany - ale my vám řekneme, jak a za co budete protestovat. Greta Thunbergová, šestnáct let, udělala správnou věc. Víc o její misi v knize Náš dům je v plamenech.

"Dospělí pořád říkají: „Dlužíme mladým nějakou naději.“ Já ale vaši naději nechci. Nechci, abyste nějakou naději měli. Chci, abyste panikařili. Chci, abyste pocítili takový strach, který já zažívám každý den. A až pak chci, ať jednáte.Chci, ať jednáte tak, jako byste byli v krizi. Chci, ať jednáte tak, jako by byl náš dům v plamenech. Protože je v plamenech."

Greta Thunbergová, Světové ekonomické fórum, Davos 2019

Kniha Náš dům je v plamenech obsahuje český překlad knihy Scény od srdce, kterou společně s Gretou napsala její matka, operní zpěvačka Malena Ernman, sestra Beata Ernman a otec Svante Thunberg. V této publikaci také najdete nejdůležitější Gretiny projevy.

Od srpna 2018. kdy si Greta poprvé v pátek místo školy sedla před švédský parlament s transparentem Stávka za klima, se otázky spojené s lidským drancováním přírody a následky takového chování staly konečně skutečně důležitým tématem. Kolik lidí se od šedesátých let snažilo o totéž - a marně. Jenže reagovat včas  - to je velký problém naší domestikace. Dokud není katastrofa, odmítají se lidé bavit o poklidném nerůstu nebo dobrovolné skromnosti. Typické pro tuto civilizaci je, že naopak není líná jakýkoliv idealismus protáhnout bahnem "zdravého rozumu" a dosadit do referování o něm nízké podlé cíle. Zvlášť nechutné je, když se skrz naskrz proreklamované a promarketingovaná společnost snaží vyčítat lidem kolem Grety, že ji dělají promyšlené PR. Hezky, potrefené husy zakejhaly.

Ukázka:

SCÉNA 42

K SMRTI NUDNÁ ČÁST

Svante sedí u počítače a rukama si ztěžka mne obličej. Hrubý rukopis naší knihy jsme dali k přečtení a teď hodnotíme výsledek. Svante se obrátí ke Gretě.

„Dobrá, pár lidí říká, že kolem scény 41 je to trochu těžké čtení. Podle nich byly mnohem zábavnější pasáže s tebou a Beatou. Nemohli bychom tam něco vložit?“

„Jak jako?“ zeptá se Greta, která právě vybrala několik snímků prasat na jatkách. Doufá, že je bude moct přidat do knihy do diskuze o tom, jak miliardy zvířat žijí své krátké životy na běžícím pásu, protože my lidi si myslíme, že máme právo industrializovat i sám život.

„No, co kdybychom tam místo toho napsali něco o vás?“

„Ne,“ odpoví stručně. „Vždyť spousta osobního přijde potom. Mámino vyhoření a všechno to o celebritách, co lidi strašně rádi čtou. Tohle je knížka o klimatu a má být nudná. Musejí to vydržet.“

 

SCÉNA 43

BUSINESS AS USUAL

Probíhá informační válka o tom, jaké máme možnosti budoucího přežití na velké, ohrožené části naší planety. Vědci a ekologické organizace říkají jedno, zatímco ekonomové a lobbisté něco jiného.

Vlivem nezájmu médií se naše budoucí ekologické být, či ne-být zredukovalo na politickou hru, kde slovo stojí proti slovu, kde vyhrává ten, kdo je nejpopulárnější. A hádejte, která krize klimatu a udržitelnosti nejvíc prodává? Ta, co žádá změny, nebo ta, co tvrdí, že můžeme nakupovat a létat až navěky?

Hádejte, za kterou se staví většina politiků? Problém jen je, že v případě populárnější alternativy se vypustilo několik drobných detailů. Jako například to, že krize je krize, ne možnost nového ekonomického pokroku, jak si někdo v první řadě myslí. Největší dějinné ohrožení lidstva se ztrácí v moři slibů o udržitelnosti a o budoucím, věčném „zeleném“ růstu.

Nezaznívá nic o tajících ledovcích. Nemluví se o tom, jaká rizika pro naši vlastní budoucnost znamená globální industriální zemědělství. A nikdo neříká nic o deštných pralesích, kolosálně vykácených na celém světě, takže už společně nedokážou vázat oxid uhličitý a naopak obrovským množstvím této látky pomalu otravují atmosféru.

Jedna z nejlepších vlastností, kterou člověk má, je schopnost přizpůsobovat se změnám. A přestože ne vždy změny vítáme, skoro pokaždé se podvolíme, pokud staneme před převratnými událostmi.

Šestá masová zkáza planety v pořadí, ta, která už probíhá kolem nás, je převratná událost. Tání v Grónsku, v Arktidě a na Antarktidě je převratná událost. Fakt, že jsme dosud žili v extrémně nezvyklé době klimatologické stability – stability, která umožnila vznik civilizací – a že jsme svým životním stylem způsobili, že je již za námi, je převratná událost. Ale tyto příběhy není slyšet, protože je utápíme v záplavě odpadu.

Nové uspořádání světa je za dveřmi. Ve hře jsou obrovské ekonomické zájmy, a tak se všude, kde to jde, šíří lži, polopravdy a kreativní statistiky. Jeden druh ekologického znečištění je sta-věn proti jinému, a řešíme tedy jen některé, ačkoli je potřeba dramaticky omezit všechny.

Letecká doprava vidí viníka v automobilismu. Zemědělství v letecké dopravě. Automobilisté obviňují námořní dopravu. Je totiž vždycky snazší svalovat vinu na druhé než si zametat před vlastním prahem. A jako by vždycky existoval někdo jiný, kdo by měl dělat víc než my. Vždycky se najde nějaká mezinárodní legislativa nebo nějaký malý detail, na nějž bychom se měli soustředit místo toho, abychom jednali. Ve hře je naše budoucnost a my se spokojíme s „jo jo, ale co oni!?“. Emise se sice nesnižují, ale dosavadní způsob života přece prospívá a vyhovuje všemu a všem!

Ano, všemu – jen ne budoucímu životu na zeměkouli. Ale komu na tom záleží?

Vložili jsme svůj osud do rukou dobré vůle. A to v době, kdy mají i nemocné školou povinné děti se zdravotním postižením vytvářet ekonomický zisk.

Co se může stát?

 

překlad: Irena Lysáčková, Magdaléna Michlová, Jaroslav Michl

 

3.12.2019