Sci-fi horor jako vystřižený ze starých dobrých osmdesátek
nakl. Argo
První román od scenáristy Jurského parku Davida Koeppa. Místo dinosaurů tentokrát lidi ohrožují mikroorganismy z vesmíru. Houba a její podhoubí. Vlastně chce lidi vyvraždit plíseň. Místo války světů je tu tedy válka parazitů uvnitř lidského těla.
Ukázka z první kapitoly::
............
Hero nalistovala další poznámky. Části vesmírné stanice, co spadly u Esperance, posbírali místní podnikavci a uložili je do městského muzea. Původně to bývala tančírna, kterou rychle přebudovali na „Obecní muzeum města Esperance a observa-toře Skylab“. Vstupné činilo čtyři dolary a za ty jste mohli vidět největší kyslíkovou nádrž, jaká na orbitální stanici byla, mrazák pro uchovávání potravin a další věci, nádrže na dusík pro stabilizační trysky a kus dvířek, kterými museli během své návštěvy stanice prolézat astronauti. Vystaveny byly i neurčité úlomky včetně kovového plátu, v jehož středu byl zářivě červenou barvou vyveden podezřele zřetelným písmem nápis SKYLAB.„NASA se celé roky domnívala, že se nic jiného nenajde, protože to buď shořelo v atmosféře, nebo skončilo na dně Indického oceánu,“ pokračovala Hero. „Po pěti nebo šesti letech usoudila, že kdyby na pevninu dopadly i další kusy, někdo by je už našel, jinak by se musely nacházet na nějakém pustém místě.“„Jako je třeba Kiwirrkurra,“ doplnil Roberto.Hero přikývla a nalistovala další stránku.„Před třemi dny mi volali z NASA, z oddělení Vesmírných biologických věd. Dostala se k nim zpráva, kterou si mezi sebou předtím předalo asi šest různých vládních agentur. Ze Západní Austrálie jim volal někdo, kdo říkal, že prý z té nádrže něco vylezlo.“„Z jaký nádrže?“„Na kyslík, náhradní. Z té, co spadla u Kiwirrkurry.“Trini si poposedla blíž. „A kdo že to ze Západní Austrálie volal?“Hero se zadívala do poznámek.
„Představil se jako Enos Namatjira. Žije přímo v osadě Kiwirrkurra a jeho strýc prý před nějakými pěti šesti lety našel v písku kyslíkovou nádrž. O pádu vesmírné lodi prý strýc věděl, tak si nádrž vystavil před dům jako suvenýr. Jenže teď se s ní něco stalo a strýc onemocněl. Náhle.“Roberto se mračil, jak se snažil pospojovat informace k sobě. „Jak ten chlápek věděl, kam má volat?“„Nevěděl. Nejdřív zavolal do Bílého domu.“„A přes ten se dostal až k NASA?“ nevěřila Trini svým uším. Že by tam pracovali tak efektivně, o tom v životě neslyšela.„Volal celkem sedmnáctkrát a pokaždé musel jet k telefonu skoro padesát kilometrů. Ale nakonec se do NASA dovolal.“„Ten má teda odhodlání,“ prohodil Roberto.„Ano, protože tou dobou kolem něj už začali umírat lidé. Ke mně ho přepojili až před půldruhým dnem. NASA si mě někdy najímá na prozkoumání návratových modulů, jestli na nich nezůstal cizorodý biologický materiál. Dosud byly čisté.“„Ale teď se domníváte, že tam něco cizího být mohlo?“ vyzvídala Trini.„Ani ne. A právě tady to začíná být zajímavé.“Roberto se předklonil. „Podle mě je to zajímavý od samýho začátku.“
Hero se na něj usmála. Trini se držela, aby neobrátila oči v sloup.„Kyslíková nádrž je hermeticky uzavřená, takže silně po-chybuju, že v ní při návratu na Zemi bylo něco, co tam nebylo už při startu,“ pokračovala Hero. „Prošla jsem si veškeré záznamy o Skylabu a podle údajů o posledním doplnění zásob neletěla tahle nádrž do vesmíru kvůli zásobě kyslíku pro astronauty, ale výhradně kvůli tomu, aby mohla být přimontovaná na jedno z venkovních ramen stanice. Byl v ní parazit příbuzný Ophiocordyceps unilateralis. To je taková malá šikovná houba schopná přizpůsobit se svému hostiteli. Ví se o ní, že dokáže přežít v extrémních podmínkách, asi jako spory Clostridium difficile. Víte, co to je?“
Roberto a Trini se na sebe nechápavě podívali. Povědomí o Clostridium difficile neměli v popisu práce.„Jsou velice zhoubné. A dokážou přežít kdekoli – v sopce, na mořském dně, ve vesmíru.“Roberto a Trini Hero povzbuzovali pohledem. Tak pokračovala: „Ten vzorek v nádrži byl součástí výzkumného projektu. Houba má osobité růstové vlastnosti a vědci se chtěli podívat, jak ji ovlivní podmínky panující ve vesmíru. Uvědomte si, že to bylo v sedmdesátých letech, s orbitálními kosmickými sta-nicemi byly velké plány, takže bylo nutné vyvinout účinné antimykotické léky pro ty miliony lidí, kteří měli na oběžné dráze žít. Samozřejmě k tomu nikdy nedostali příležitost.“„Protože projekt ztroskotal.“
„Tak. Nádrž na kyslík před domem strýce Enose Namatjiry začala po pěti šesti letech rezivět. Strejda ji chtěl trochu oprášit, aby se zase leskla a vypadala jako nová, protože by mu jednou mohli třeba návštěvníci osady platit za to, aby se na ni mohli podívat. Zkusil rez odstranit, ale nešlo to. Podle toho, co Enos říkal, zkusil strýc několik různých čistidel, až nakonec sáhl po tradiční metodě. Rozkrojil bramboru, polil ji pro-středkem na nádobí a začal s ní leštit povrch nádrže.“„Zafungovalo to?“„Jasně. Rez byla pryč a ta věc se zase leskla jako dřív. Jenže po pár dnech se strýci udělalo nevolno. Začal si počínat dost nevypočitatelně a jeho chování nešlo ostatním na rozum. Vy-lezl na střechu svého domu a odmítal slézt, až mu začalo ne-kontrolovatelně otékat tělo.“„Co se stalo pak?“ vyzvídala Trini.
„Všechno, co od této chvíle řeknu, je jen teorie.“ Hero se odmlčela. Roberto a Trini čekali. Ať už si toho doktorka Martinsová byla vědoma, nebo ne, byla skvělou vypravěčkou. Své posluchače přímo fascinovala.„Podle mě ta kombinace chemikálií, které strýc použil k čištění nádrže, prosákla prasklinami pláště k dosud nečinné parazitické houbě Cordyceps a zavlažila ji.“„Tou bramborovou břečkou?“ zamyslel se Roberto. Nepřipadalo mu, že by taková vláha mohla stačit.Hero přikývla. „Průměrnou bramboru tvoří z osmasedmdesáti procent voda. Ale k houbě se s ní dostaly nejen vláha, ale i pektin, celulóza, protein a tuk. A měla báječné místo k růstu. V tuhle roční dobu bývá na poušti v Západní Austrálii klidně i čtyřicet stupňů Celsia. V nádrži to bude kolem pětapadesáti. Pro nás by to bylo smrtící prostředí, pro tuhle houbu naprosto ideální.“
Trini hned zamířila k podstatě problému. „Takže vy říkáte, že to tu věc oživilo?“„Ne tak docela. Opět jsou to jen dohady, ale myslím, že kombinace polysacharidů z brambory a soli kyseliny olejové z prostředku na nádobí vytvořila prostředí vhodné pro růst. Za běžné situace jsou to velké nudné netečné molekuly, ale když je mezi sebou smícháte, může vzniknout něco zvláštního, co jste nečekali. Ten strejda za to nemůže, ale on tím čištěním nádrže doslova zkoušel vyvolat chemickou reakci.“Hero se začala hezky rozjíždět, oči jí intelektuální rozcvičkou jen svítily a Roberto od ní nedokázal odtrhnout zrak.„Povedlo se mu to?“„Kurva že jo, to si pište!“Kristepane, ona umí i klít. Roberto se usmál.„Ale nemyslete si, že hlavní hybnou silou byly polysacharidy nebo sůl kyseliny olejové.“
Hero se předklonila, jako by se chystala prozradit pointu vtipu, který má každého rozchechtat. „Byla to rez. Fe2O3nH2O.“Trini vyplivla žvýkačku do kapesníku a hned si vzala novou. „Paní doktorko, nezapátrala byste v té své hlavičce a nenašla tam někde schopnost to celé shrnout?“Hero se k ní otočila a znovu nasadila věcný tón.„Jistě. Tam nahoru do vesmíru jsme poslali hyper agresivní extrémofil, odolávající vysokým teplotám i vakuu, ale zároveň je citlivý na chlad. Tamní prostředí z něj udělalo nečinný organismus, ovšem s vysokou schopností reagovat. V určitou chvíli musel nabrat stopaře. Možná byl vystaven solární radiaci. Možná spory pronikly prasklinami pláště při návratu. Ať tak či tak, parazitická houba se vrátila na Zemi už probuzená, a najednou se ocitla v horkém, bezpečném prostředí bohatém na proteiny, kde mohla růst. Aněco způsobilo změnu její vyšší genetické struktury.“
„A v co se změnila?“ zeptal se Roberto.Hero se dívala z jednoho na druhého asi jako učitelka, která má před sebou dvojici poněkud nedůvtipných žáků neschopných dopátrat se odpovědi. Tak jim to vysvětlila po lopatě.„Podle mě vznikl nový živočišný druh.“ Na chvilku se rozhostilo ticho. Jelikož s teorií přišla Hero, vzala si právo na pojmenování. „Cordyceps novus.“Trini na ni zůstala koukat. „Co jste řekla panu Namatjirovi?“„Že si musím něco ověřit a ať mi zavolá za šest hodin. Už se neozval.“„Co jste dělala potom?“„Volala na ministerstvo obrany.“„A co udělali oni?“ vyzvídal Roberto.Hero na ně ukázala. „Poslali vás dva.“
překlad: Martin Urban
5.11.2019
