Číst se dá, i když nevypadne elektrika!
Tomáš Weiss
Nadpis patří především juniorům, kteří berou knihu do ruky jen v nouzi nevyšší – a sice, je-li přerušena dodávka elektrického proudu, a mají všechno vybité. I tu se stane, jako za starých středověkých časů, že vezmou do ruky knihu a ponoří se do jejího světa. Kvarteto knih z Arga pamatuje právě na takovou situaci. Ale titulek platí – čtení je dobrý zlozvyk.
Čtyři nové knihy z Arga jsou čtyřmi různými cestami ke čtenářskému dobrodružství.
Jiří Wolker – Zámek a pomeranč
Tenhle titul zavání povinnou četbou – a to hlavně jménem autora. Jenže autoři nemůžou za to, že nám je někdo kdysi školometsky zhnusil. Básník Jiří Wolker napsal za svůj život několik pohádek. Tahle, kterou ilustrovala Lucie Sunková, se původně jmenovala O kominíkovi. A není to úplně taková česká honzovská pohádka, spíš andersenovsko-wildeovský příběh.
Tak vidíte: všichni lidé mohou být po svém šťastni. Potřebují k tomu jen knoflík a kominíka.Toto dobře věděl Jeník, malý sirotek. Protože byl chudáček, žijící den ze dne na dlažbě předměstí, měl mnoho krásných přání. Mohl toužit po rohlíku, po lístku na kolotoč, po zemřelé mamince nebo po jablíčku, které prodávaly paňmámy v ošatkách na náměstí svatého Jakuba. Protože nic neměl, míra jeho štěstí byla veliká.
Katherine Marschová: Kluk odnikud
Nadějeplný příběh o životaschopnosti, empatii a odvaze mladých lidí. Mladý čtenář se ocitne rovnou uprostřed problémů dnešního světa – na uprchlickém člunu s Ahmedem. Ale kulisy se mění - hlavní lidské city a vlastnosti zůstávají. Dobrota, smysl pro spravedlnost, naděje.
Záměrně čekali na zataženou červencovou noc, kdy nebude svítit měsíc. Podle pašeráků tak bylo méně pravděpodobné, že je zahlédne řecká pobřežní hlídka. Teď se však jejich neviditelnost změnila v problém. Vrchní část nafukovacího gumového člunu se pohupovala sotva deset centimetrů nad hladinou Egejského moře, ponořená o několik centimetrů hlouběji, než když vyplouvali. Na dohled nebyla žádná země. Kapitán se snažil znovu nastartovat motor. Siluety osmnácti mužů, tří žen a čtyř dětí se choulily k sobě. Někteří z nich měli špatně padnoucí záchranné vesty a jen několik z nich umělo plavat. „Pokud ten motor nenastartuje, utopíme se,“ vyhrkla jedna žena přiškrceným hlasem zesíleným panikou. Nikdo jí neodporoval. Ahmed Nasser k sobě tiskl záchrannou vestu. Pro čtrnáctiletého kluka byla příliš malá, vždyť Ahmed už skoro dorostl tátu.
Philip Pullman: Kniha prachu
Návrat do světa Zlatého kompasu, do světa fantazie a souboje dobra a zla. Tohle není kniha na jedno použití, jak je v dnešní překotné době obvyklé. Tenhle román potřebujete důkladně strávit. Seznámit se s ním, počkat, až se jeho dozvuky usadí, a pak se k němu vrátit. Musíme být Pullmanovi vděční za jeho slova, za slova, která budou ještě dlouho sytit duši a fantazii svých čtenářů.
Stará, kamenná budova byla rozlehlá a přívětivá. Nad řekou se rozkládala terasa, kde se mezi pijáky volně procházeli pávi (jeden se jmenoval Norman a druhý Barry), bez okolků uzobávali drobné občerstveni a občas zvedli hlavu a vyrazili ze sebe divoký, nesmyslný skřek. Uvnitř byl salónek s barem, kde si panstvo (pokud můžeme univerzitní scholary pokládat za panstvo) dopřávalo pivo a dýmku, a take výčep, kde u krbu posedávali převoznici a nádenici ze statků, hráli šipky, vyměňovali si u baru nejčerstvější drby, hádali se nebo se prostě jen v tichosti opíjeli. Byla tu kuchyně, kde hostinská s pomoci složitého soustrojí koleček a řetězů, které otáčelo rožeň nad ohněm, den co den pekla ohromnou pečeni, a byl tu pikolík jménem Malcolm Polstead. Malcolm byl syn hostinských, jedináček. Bylo mu jedenáct let a měl milou, zvídavou povahu, robustní tělo a zrzavé vlasy. Chodil do míli vzdalené Ulvercotské základní školy a měl dost kamarádů, ale nejraději trávil čas sám, jen se svým daemonem Astou, ve své kánoi jménem La Belle Sauvage. Jednomu z místních vtipálků přišlo zábavné přepisovat první l ve slově Belle na r a Malcolm písmeno třikrát trpělivě opravil, než mu nakonec trpělivost došla, shodil toho troubu do vody a na základě toho pak oba uzavřeli příměří.
Owen O´ Doherty: To je nápad!: Úžasné objevy a vynálezy, za které vděčíme ženám
Mnoho věcí, které dnes považujeme za samozřejmé, objevily, vynalezly a navrhly ženy. V zemi jako je ČR, s vysokou a zažitou mírou rovnoprávnosti mužů a žen, může taková věta znít nepatřičně – copak vynálezy jsou mužské nebo ženské? Ale je pravdou, že to ženy-vynálezkyně neměly v minulosti snadné a jsou na světě místa, kde to nemají snadné dodnes. Praktický, ilustrovaný průvodce čtenáře seznámí s objevy, vynálezy a návrhy, které ovlivnily životy lidí na celém světě, a s pozoruhodnými ženami – objevitelkami a vynálezkyněmi.
Mnohé z objevů a vynálezů, o nichž se píše v této knize, možná už znáte, ale třeba nevíte, kdo je jejich autorem. V minulosti se často stávalo, že ženy něco vymyslely, ale nemluvilo se o tom, případně se o tom nemluvilo náležitým způsobem nebo tak nahlas, jako když na něco přišel muž. Úžasných vynálezkyň, vědkyň a návrhářek však bylo mnoho – dokonce tolik, že se do této knihy všechny nevejdou. Pokud znáte vynálezkyni, která by si podle vás zasloužila, aby o ní vědělo víc lidí, můžete si toho o ní zjistit víc a sdílet to se světem. Na následujících stránkách si přečtete nejen o těchto důležitých úspěších, ale najdete tam i rady, které vám pomůžou s vašimi vlastními projekty: jak se dívat na věci z jiného úhlu pohledu, jak zjistit, co se dá změnit, jak otestovat nápady a pak něco vynalézt. Pokud vás napadl nový způsob, jak něco dělat, nebo jste si ve světě všimli něčeho neobvyklého, zkuste se o tom dozvědět víc. Člověk nikdy neví –třeba budete zrovna vy první!
27.9.2019
