Jsou rituály spojením viditelného a neviditelného světa?

Barbora Zemanová, DharmaGaia

Budiž jsou vám popsané rituály inspirací pro jednotlivé životní fáze ženy. Myslím, že jejich kouzlo a funkčnost spočívá v záměru, jednoduchosti a přítomnosti. Možná najdete střípky, které hledáte ktomu, abyste začaly důvěřovat samy sobě...Barbora Zemanová: Ženské rituály

Můj příběh

Když mi bylo osmnáct let, odjela jsem na pracovní stáž do jižního Irska. Byla jsem fascinována keltskou kulturou, mytologií,divokostí a nespoutaností irské krajiny. Vedle pracovních povinností a návštěv irských barů, kterým jsem tenkrát začala říkat „obýváky“, jsem navštívila bezpočet kamenných kruhů, dolmenů, archeologických vykopávek a starých kostelů. Když jsem pozorovala otevřenou vagínu Sheely na-Gig nad vstupní bránou venkovského kostela, začala jsem v sobě cítit neklid a slyšela hlas, který mne probouzel z dlouhého a otupělého spánku.

Vedle nevinných lásek jsem v Irsku prožila několik magických dlouhých nocí venku, které se nedají rozumem vysvětlit, natož sepsat. Byla jsem okouzlená čarovným a živoucím světem kolem nás. Najednou všechno bylo součástí většího příběhu, kterému jsem zpočátku nerozuměla, ale velmi rychle jsem se jej naučila následovat. Když jsem se vrátila zpět domů, už nic nebylo jako dřív. Moje původní „komunita“ přátel mi připadala malá a já jim nerozuměla. Chvíli jsem dělala jakoby nic, ale pomalu jsem se začala rozkoukávat jiným směrem a nacházet pro mě tenkrát spřízněné duše.

V české pohanské scéně jsem byla aktivní několik let a nastoupila cestu čarodějky. Když mi bylo dvacet tři let, byla jsem zasvěcena do čarodějnické tradice Wicca. Aktivní v tomto kultu jsem zůstala přibližně tři roky. Potkala jsem se se svou první velkou láskou a také jsem poznala několik žen, sester, které mají dodnes na těle vytetovaný stejný symbol jako já. Začala pro mě být velmi důležitá tematika ženské spirituality.

Ptala jsem se sama sebe, k čemu se já jako žena mohu modlit. Kdo mě vede? Byla to Bohyně? Bůh? Velká Medvědice? Zkoumala jsem dál ženské kulty, četla příběhy starověkých bohyní, praktikovala čarodějnické rituály, učila se od starších žen, navštěvovala potní chýše stařičkých indiánek, putovala minojskou Krétou a vymýšlela „své“ rituály. Ptala jsem se sebe sama, jestli matriarchální společnost skutečně existovala, a zároveň si představovala, jak asi vypadala služba Bohyni. Jaké to bylo stát se její kněžkou a pečovat o její svatyně? Ztělesňovat posvátné ženství a sloužit životu a lásce v jejích mnoha podobách? Snila jsem o iniciačních rituálech žen a často jsem při vstupu na určité silové místo takový rituál „před očima“ viděla. Hlasy žen přicházely ve snech a meditacích—a do mého vědomí a těla také čím dál silněji pronikala bolest kolektivního zranění ženského principu.

V tomto období jsem se také seznámila s holandským učitelem ašamanem Daanem van Kampenhoutem a navštěvovala i spoluorganizovala jeho semináře. Písně, které zpíval, hlas bubnu a spojení systemických konstelací a šamanských rituálů ve mně spustilo obrovskou vlnu, po které již nešlo jinak než se naučit surfovat. Našla jsem, co jsem hledala pro spojení všeho, co jsem do té doby poznala. U příležitosti pohanských svátků (jarní a podzimní rovnodennost, Samhain, Beltine a jiných) jsem začala s přítelkyní Petrou spolupořádat a vést semináře pro muže i ženy v přírodě.

Po dvou nebo třech letech se můj zájem začal více zaobírat ryze ženskou tematikou, uzdravováním ženského principu, objevováním všech tváří, které v sobě nosíme, zkoumáním ženských archetypů. Začala jsem vést ženské kruhy a rituály. Bylo to i pro mě samotnou nesmírně léčivé, neboť jsem skrze ženskou energii dosycovala i svou vnitřní ženu— měla jsem pocit, jako bych ji rozehřívala po dlouhém pobytu v„mrazáku“.

Dostávala jsem krásné a hluboké zpětné vazby a pochopila jsem, že jsem na dobré stopě. Pracovala jsem s ženskými archetypy, liniemi našich maminek a babiček, energií pradávných matek a tělesnou pamětí nás žen. Společným jmenovatelem bylo obnovení toku lásky v ženském rodě, přijetí ženskosti a napojení se na magickou červenou niť ženství. Byla jsem vedená bubnem, tichem i pohyby duše, které se v rituálech spontánně děly. Začala jsem je sepisovat a nabízet vytvoření novodobých obřadů, které mohou oslavit a uctít důležité okamžiky bohatého ženského života. První menstruace, svatba, narození miminka, přijetí mateřství, ale také důležitost vědomého rozloučení při rozchodu, ztrátě naší milované osoby nebo nenarozeného děťátka.

V roce 2013 jsem otevřela výcvik v rituálech Návrat Bohyně. V něm ženy jednotlivými rituály procházely a zároveň jsem je učila rituály vést a tvořit. Výcvikem se vykrystalizovala esence mé práce a já se na chvíli nadechla, že konečně vím, jaká je moje cesta. Po intenzivních letech 2014 a 2015, kdy jsem se přestěhovala z milované Prahy blíže k přírodě, vdala se, otěhotněla a učila se žít v sešívané rodině, se moje práce dramaticky proměnila skrze přechod do mateřství. Najednou stojím uprostřed kruhu a života nahá...

Nyní, na počátku roku 2019 po delší odmlce usedám ke psaní a dokončení textu a vnímám, jak důležitá byla moje cesta předtím a jak je stejně důležité se na té cestě občas zastavit a podívat se, jestli je pro mne vše pravdivé. Pověsila jsem s velkým díky „kabátky“ archetypů Bohyní a jiné koncepty „jak žít“ do své imaginární skříně. V knize je stále občas používám pro dokreslení určité životní energie a vnímám, že pro spoustu žen budou na začátek skvělou pomůckou, jak se v určitých fázích života zorientovat.

To, co se nemění, co vždy bylo, je a bude věčné, je červená niť ženství. Je to krev, která plyne skrze nejdůležitější životní přechody žen.V knize jsou popsané ženské příběhy a rituály, které se staly vykročením do nové fáze života. Díky nim se mohly dohrát staré hry na zranění ve vztazích. Najdete příběhy prosycené modlitbou za narozené děti i za ty, které přišly jen na návštěvu. Jsou to právě příběhy, které nás ženy spojují a skrze sdílení uzdravují.

Tato kniha může být považována za „učebnici“ rituálů, ze které se budou moci inspirovat studentky rituálů, ale také ostatní ženy, které chtějí rituály integrovat do života. Všechny popsané obřady v druhé části knihy jsem sama prošla a vedla, stejně jako popsaná cvičení a meditace. Mým skromným doporučením je, abyste činily s pokorou a raději se samy sebe třikrát zeptaly, než učinily něco, na co se ještě necítíte. Mnoho rituálů vychází z principů rodinných a systemických konstelací a i takové vřele doporučuji k nastudování. Otevírám tedy studnici příběhů a rituální deník pro blaho veškerenstva.

Barbora Zemanová, jaro 2019

15.8.2019