Posvátná prostitutka: jungiánský pohled na sílu ženství

Marion Woodmanová, Tomáš Weiss

Našemu modernímu myšlení se zdá, že si slova „posvátná“ a „prostitutka“ navzájem odporují. Výraz „posvátná“ odkazuje k odevzdání se božskému duchu a „prostitutka“ naznačuje znesvěcení lidského těla. Jakou může mít jedno slovo spojitost s druhým, je-li duše oddělena od hmoty a spiritualita od sexuality? Tajemství paradoxního spojení sexuality a spirituality je tématem knihy Nancy Qualls-Corbettové.

Předmluva

Nancy Qualls-Corbettová si klade otázku, která napadne mnohé z nás, když bereme do ruky její knihu: „Čím mě přitahuje posvátná prostitutka?“

Našemu modernímu myšlení se zdá, že si slova „posvátná“ a „prostitutka“ navzájem odporují. Výraz „posvátná“ odkazuje k odevzdání se božskému duchu a „prostitutka“ naznačuje znesvěcení lidského těla. Jakou může mít jedno slovo spojitost s druhým, je-li duše oddělena od hmoty a spiritualita od sexuality? Tajemství paradoxního spojení sexuality a spirituality je tématem této knihy. Úzdravný potenciál zmíněného paradoxu může sehrát velmi důležitou úlohu v životě mnoha dnešních mužů a žen, jejichž vztahy uvázly na mrtvém bodě.

Vždy, když se muž zamiluje do ženy, projikuje na ni atributy božské matky: krásu, laskavost, čistotu a lásku dávající život. Žena na svého vyvoleného projikuje atributy božského otce: věrnost, sílu a mužnost. Takový muž je úhelným kamenem a středem jejího života. Na počátku vztahu jsou láska a chtíč v jejich společné nevědomé rajské zahradě jedním.

Když se do této zahrady vetře skutečnost – často tomu bývá brzy po svatbě –, začnou se projekce rozpadat. Muž cítí, že očekávání jeho partnerky představují smyčku, do níž strčil hlavu sice dobrovolně, která jej však dusí. Její dobrotivost a laskavost v něm vyvolávají pocity viny, když fantazíruje o svobodě, kterou by mohl zakoušet s „opravdovou“ ženou, jež by byla schopná jej přijmout jako „opravdového“ muže. Ač svou „dokonalou“ matku stále miluje, chce již zároveň uniknout její temné stránce, jíž je pohlcující čarodějnice, která nemá nikdy dost. Jeho partnerka naopak pociťuje, jak se od ní odtahuje a vzdaluje se jí; její ženství ztrácí pevné základy a nakonec se ocitne v situaci dítěte odmítaného vlastním otcem.

Když jsou dva lidé takto polapeni ve své lásce (či v neurotické závislosti), může se stát, že si jeden nebo oba dva najdou jiného partnera, který bude sice méně dokonalý, ovšem lze s ním vytvořit vztah, který je lidštější, vitálnější a méně svazující. Takové rozštěpení může přetrvávat dlouhou dobu; v jeho pozadí je ukryta zloba, ale současně také hluboká touha po úplném, dokonalém spojení.

K odstranění poruchy může napomoci to, že si žena uvědomí její příčinu. Na scénu tedy musí vstoupit vědomí. V tomto období se například žena může ve snu náhle stát matkou nebo dcerou svého manžela. Věnuje-li pak žena svému tělu vědomou pozornost, často zjistí, že se brání sexuálnímu vniknutí. Uvědomí si, že je stále buď matkou svého manžela-syna, či dcerou svého manžela-otce, a v obou těchto případech říká její tělo incestu ne. Jakkoli může svého manžela hluboce a opravdově milovat, její tělesná, hmotná stránka nevědomý vztah odmítá. K opětovnému sexuálnímu a duševnímu sjednocení pak může napomoci období sexuální zdrženlivosti či abstinence.

Obdobně to prožívá muž. Jeho hmotná stránka odmítá incest s matkou či dcerou a častá impotence ho pohání k nové, vědomější úrovni vztahu, kdy se dospělý muž spojuje s dospělou ženou. Pro oba partnery je to období naplněné mimořádnou úzkostí, čas, který vyžaduje trpělivost, odvahu a velkou dávku upřímnosti.

Ve své analytické praxi se stále setkávám s tím, jak na sebe obě pohlaví navzájem projikují snové obrazy. Staletí potlačované zlosti a smutku se projevují ve snech, v nichž jsou diktátorům usekávány hlavy, paže a genitálie, či v obrazech ženských obětí prováděných na kamenných stolcích nebo jídelních stolech. Nevědomý souboj pohlaví je věc jedna; vědomý boj je však ještě mnohem bolestivější.

Mnozí muži čelí osobnímu smutku nad zradou, kterou na ženství spáchal patriarchát, a citlivé ženy se musí vyrovnat se zdí uvnitř vlastního těla. Tato zeď neoblomně brání vniknutí a duchovnímu poddání se. Strach z vniknutí přitom není o nic menší než strach z toho do někoho vniknout.

Když se tento strach stane vědomým a v dané životní situaci se jej nedaří překonat, často propukají nejrůznější fyzická onemocnění. Snové obrazy, v nichž vystupují stvoření, jež jsou napůl zvířaty a napůl lidmi, tito vystrašení tvorové, bloudící po ložnici, zanechávají snícího ve stavu hlubokého rozrušení. Možnost, že by se mužství a ženství mohlo harmonicky spojit, se v takové situaci zdá mizet v temnotách.

Světlo posvátné prostitutky dokáže touto temnotou proniknout. Nancy Qualls-Corbettová posvátnou prostitutku popisuje sugestivně: je to zasvěcená chrámová kněžka, přijímající ženskou sílu, která vychází z bohyně a proniká jí. Zároveň si je radostně vědoma krásy svého lidského těla a své vášně. Poddává se kosmickým energiím lásky a velebí bohyni ve fyzické rozkoši a duchovní extázi. Otevírá mužství možnost vniknout do božství a ženství nabízí vytržení pramenící z poddání se božství. Tajemství tohoto spojení přesahuje konečná pouta osobní lásky.

Přemýšlí-li ale moderní muži a ženy nad možností, kterou pro uzdravení rozštěpu mezi sexualitou a spiritualitou nabízí spojení s posvátnou prostitutkou, musejí vzít v úvahu i nebezpečí. Nejsme na stejném stupni vývoje lidského vědomí jako posvátné prostitutky starověku. Oddělování ducha od hmoty, trvající po staletí, nás velice vzdálilo od chápání či zakoušení hmoty jako něčeho, co je posvátné. Denně je znásilňována Země, denně mysl drancuje moudrost lidského těla.

Do té míry, do jaké si neuvědomujeme existenci božství skrytého ve hmotě, může být sexualitou manipulováno, aby byly uspokojeny jáské touhy; posvátná prostitutka je nepřítomná a není vzývána bohyně. Místo toho, aby se projevovala jako proměňující síla, schopná zprostředkovat mezi zraněným instinktem a jasem božství, je bohyně vyvolávána, aby ospravedlnila vilnost a sexuální svévoli.

Nekonečné převalování se v temnotě světlo nepřináší. Všechna naše zlost, všechna naše zatrpklost a všechny naše strachy jsou nášlapnými kameny, které vedou z temnoty ke světlu. Ale nejsou ničím víc. Žít svou vlastní pravdu lze jen s jasnou vizí jednoty a se zkušeností opravdové lásky. Ať už tato zkušenost přichází skrze jinou lidskou bytost, či skrze spojení s božstvím v osamění, je to zkušenost, která osvětluje naše životy.

16.7.2019