MeziŘádky Zdenko Pavelky
Zdenko Pavelka
Dnes ovládnou výběr literárního redaktora a nakladatele latinos a hispanisté. Po pražském knižním veletrhu zůstalo jako vždycky kromě zážitků i spoustu nových knih. Tak začněme Cortázarem. A skončí to zase Cortázarem, ale jiným.
MeziŘádky 18. 5. 2019
Dnes vám řeknu o několika knihách, které jsem si přinesl ze Světa knihy, z mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu, který se konal minulý týden v Praze už popětadvacáté. Letos byl hlavním zahraničním hostem celý jeden subkontinent ‒ Latinská Amerika. A řada nakladatelů právě k veletrhu proto přišla s překlady latinskoamerických autorů.
Jedničkou mezi nimi byla pochopitelně peruánská literární hvězda, nobelista Mario Vargas Llosa, nejmladší a poslední žijící příslušník mohutné vlny romanopisců, která si v šedesátých letech podmanila svět a jejíž jména se stala součástí světové literatury: Márquez, Fuentes, Cortázar a ještě další. Cortázarův proslulý román Nebe, peklo, ráj v překladu Vladimíra Medka vydalo právě k veletrhu v novém, už třetím vydání nakladatelství Dokořán.
Mario Vargas Llosa mohl na veletrhu otevřít tři nové české překlady svých knih. Ta nejstarší je z roku 1988 a jmenuje se Chvála macechy. V komorním dráždivém příběhu se odehrává drama ještě provokativnější než kdysi Nabokovova Lolita. Chlapeček jak andílek svede svou nevlastní čtyřicetiletou matku. Nedlouhá historka ve čtrnácti kapitolkách s epilogem oplývá erotickou atmosférou a vzrušením, ale zároveň jako by se nad ní vznášel temný přízrak ďábelské manipulace. Chválu macechy přeložil Jan Hloušek, vydalo ji nakladatelství Argo.
Rovněž v Argu vyšel Vargas Llosův román nedávný, z roku 2016. Jmenuje se Pětinároží, což je název jednoho náměstí v hlavním městě Peru Limě. Tenhle příběh má nejblíž k politickému thrilleru, ale žánry se v něm trochu míchají, jak se do rámce posledních let vlády prezidenta Fujimoriho vplétají dvě související linie: postavy a prostředí bulvárního týdeníku Odhalení a milostný čtyřúhelník z nejbohatší peruánské společenské vrstvy. Právě kombinace několika linek stvrzuje Vargas Llosovo bravurní vypravěčství. Autor si dovolí dokonce i tak zhuštěnou formu, jakou je zkomprimování dvou paralelních dialogů do jediné souvislé kapitoly. Čtenářský dojem z takového kompozičního čarování je mimořádný. Nečekané přecházení z jedné scény do druhé dynamizuje děj a sugeruje téměř vizuální oživení textu.
Román Pětinároží přeložila Anežka Charvátová.
A do třetice Vargas Llosova kniha: překlad autobiografických esejů Volání kmene, které pro nakladatelství Bourdon přeložila Iveta Gonzálezová. Mario Vargas Llosa se ve Volání kmene představuje jako zaujatý svobodomyslný glosátor a analytik opírající se o evropské humanistické a kulturní hodnoty.
Na zmíněnou silnou generaci latinskoamerické prózy navazuje jeden z nejvýznamnějších současných argentinských spisovatelů Rodrigo Fresán. Prvním českým překladem je jeho prvotina, v originále nazvaná Historia Argentina, z roku 1991, kterou však autor postupně doplňuje a jejíž verzi datovanou rokem 2017 vydalo nyní nakladatelství Garamond pod názvem Argentina! Argentina! Přeložila ji Anna Melicharová.
Román Argentina! Argentina! vlastně není román v pravém slova smyslu. Je to soubor příběhů, respektive textů. Mezi nimi se objevuje například i jeden v podobě komentáře dvanácti písní fiktivního písničkáře zvaného Roca Argentina a připomene tak jednu z knih Fresánova přítele Roberta Bolaña, který žil rovněž ve španělské Barceloně stejně jako Fresán. Kniha Argentina! Argentina! je napěchována ironií, vtipem, sarkasmem a dokonce si ze sebe sama v závěrečném textu poznámek dělá legraci. To když Fresán vysvětluje, jak je možné, že v knize o argentinských dějinách není žádný text o fotbalu.
Podobně kaleidoskopicky je sestaven román Mexičana Álvara Enriguea Náhlá smrt. Jednotlivé epizody ze staro- i novosvětské historie jsou komponované jako tenisový zápas italského malíře Caravaggia a španělského barokního básníka Franciska de Quevedy. Álvaro Enrigue se tak dostává na samotnou hranici současné prozaické formy. Hra s časem a prostorem připomíná obrazy, na nichž je zachycena spousta výjevů, od Boschovy Zahrady pozemských rozkoší po dejme tomu Picassovu Guerniku. Ukázkou Enrigueova řemeslného mistrovství je například pomyslný game pojednávající právě o Caravaggiovi a jeho obrazu Judita odřezává hlavu Holofernovu. Je to zároveň působivý obraz Říma konce 16. století založený na důkladné historické rešerši, přibližující poměry té doby tak sugestivně, jako by ji autor sám zažil.
Pro dokreslení globálního rozkročení hispanoamerických autorů stojí za pozornost, že Álvaro Enrigue žije v New Yorku a své knihy vydává ve význačném španělském nakladatelství Anagrama.
Román Álvara Enriguea Náhlá smrt vydalo nakladatelství Paseka v překladu Michala Brabce.
Poprvé v českém překladu se díky nakladatelství Dybbuk objevuje letos devětašedesátiletý kolumbijský prozaik Tomás González. Román Na počátku bylo moře je jeho prvotina z roku 1983.
González napsal variaci příběhu o touze uniknout městu a žít přirozeněji, blíž přírodě. Tady je to kombinace pralesa a moře, divočina nejen přírodní, ale i lidská. Pro městskou dvojici se postupně stane peklem a osud těch dvou se márquezovsky neodvratně naplní. Vyústění není překvapením, nejde tu o pointu, ale o způsob vyprávění. Nemá v sobě zdánlivě skoro ani stopy po nějakém magickém realismu, je to spíš drsně naturalistický obraz. Jenže ‒ a v tom spočívá přesvědčivost téhle prózy ‒ právě neúprosná přímočarost dokáže strhnout čtenářovu pozornost. Pozoruhodné je, že Tomás González ve vlastním životě dlouho po napsání této knihy zvolil podobný odchod z města. Žije na odlehlém místě a médiím i kamerám se prý důsledně vyhýbá.
Román Tomáse Gonzáleze Na počátku bylo moře přeložila Blanka Stárková.
Brazilskou, tedy portugalsky psanou literaturu zastupuje Bernardo Carvalho románem naopak velmi městským. Jeho kniha se jmenuje Reprodukce. Je podobná zvětšovacímu sklu, přes které se díváme na zmatené postavičky digitálně stále dokonalejšího světa, v němž se místo skutečného života odehrávají nejrůznější recyklace, které si čím dál méně vědí rady s čím dál absurdnějším světem technologické éry. A je to trochu kafkárna. Student čínštiny chce letět do Šanghaje, ale na letišti ho před odletem sebere policie. Pustí ho? A je to vůbec skutečnost, co se tu odehrává?
Vtipně načrtnuté zrcadlo do virtuálna se propadajícího lidského hemžení Reprodukce v podání brazilského spisovatele Bernarda Carvalha přeložila Lada Weissová a vydalo nakladatelství Garamond.
Kontrapunktem nejen zeměpisným k latinskoamerickým novinkám v českých překladech jsou Stručné dějiny španělské kultury s podtitulem Cesty kulturou prostřednictvím měst. Tahle kniha je dílem současného velmi uznávaného španělského historika a zároveň jezuitského kněze Fernanda Garcíi de Cortázara.
Autor považuje kulturu za hodnotu, díky níž se udržuje kontinuita lidského života, společenství i jednotlivců. A pokusil se toto své přesvědčení podložit vyprávěním o téměř dvacítce španělských měst včetně Palmy na Mallorce, ale také první zastávky do Nového světa na Kanárech a jediné americké výjimky, kterou je Mexiko, odkud se v opačném dobyvatelském gardu vydal do původní evropské země básník Juan Ruiz de Alarcón. Města jsou v téhle knize symboly epoch a kultury, každé z nich reprezentují spisovatelé a další umělci. Je to vlastně osobitý, topograficky pojatý hold španělské kultuře.
Stručné dějiny španělské kultury Fernanda Garcíi de Cortázara vydalo v překladu Anny Tkáčové nakladatelství Dauphin.
připraveno pro Víkendovou přílohu České rozhlasu 3 - Vltava
5.6.2019
