O Madoně zabijáků s překladatelem Petrem Zavadilem
Petr Vizina, Tomáš Weiss
„Když v Kolumbii nastavíš druhou tvář, utrhnou ti další ranou sítnici. A ve chvíli, kdy už nevidíš, sejmou tě bodnutím do srdce.“ To je zásadní poučka zabijáckých hrdinů knihy kolumbijského spisovatele Fernanda Valleja (1942) Madona zabijáků, jejímiž hlavními tématy jsou nenávist k nenávidějícímu lidskému plemeni a k Bohu, homosexuální láska, drogy a vraždění.
Ta fotka na obálce je čistě ilustrativní nebo je přece jen nějak spjatá se životem drogových gangů v Kolumbii?
Obojí. Je to foto ilustrativní, protože to není fotka z Kolumbie, ale zároveň je to fotka člověka, uvězněného v Mexiku za drogovou kriminalitu. Chtěli jsme na obálku nějaké tetování s náboženskými motivy, protože ty, byť v negativním slova smyslu, hrají v knize důležitou roli. Na fotografii jsem narazil náhodou na internetu a okamžitě mi bylo jasné, že je to to pravé, co se má na obálce objevit.
Kniha je příběhem nesourodého páru milenců – sofistikovaného staršího muže a mladého zabijáka. Je tím starším mužem sám Vallejo, odpovídá ta figura částečně jeho životu?
Nemyslím si. Co se ví, neměl žádný románek s nájemným vrahem z Medellínu. On sám se tu sice narodil, ale v poměrně mladém věku z města odešel studovat do Itálie filmařinu a pak žil skoro padesát let v Mexiku v exilu – a to s jedním mužem. Takže tahle linka se na jeho životě nezakládá. Jinak ale samozřejmě ústy té postavy promlouvá Fernando Vallejo velice často. Autor má dost neortodoxní názory na Jižní Ameriku a hlasitě je dává najevo. Není náhoda, že ho před pár lety zařadili mezi deset nejvlivnějších jihoamerických intelektuálů 20. století.
Abychom byli konkrétní – vypravěč je úplně zhnusený vládou, která dopouští bezpráví spojené s drogami, hledá útěchu v náboženství, ale není to nějak zbožný člověk….
Ano, s Bohem jako takovým má vnitřní problém, ale především má problém s katolickou církví, a konkrétně s kolumbijskou katolickou církví. Ta v knize dostává lidově řečeno velmi naloženo. Takový postoj ostatně zastává Vallejo setrvale a nejen v této knize. Nejostřeji ho formuluje v knize esejů o církvi, která má výmluvný název Babylonská děvka.
Kniha je z prostředí, které je nám velmi vzdálené a známe ho většinou jen zprostředkovaně – teď třeba z několika sérií seriálu Narcos. Jak se podle tebe bude číst v Česku?
To opravdu nevím. Já jsem se do jejího překladu pustil před asi osmi lety, nějakou dobu čekala, až na ni v nakladatelství přijde řada a její vydání se hodilo právě letos, kdy byla hlavním hostem pražského knižního veletrhu Svět knihy literatura Latinské Ameriky. Pro mě osobně byla nejzajímavější literárním stylem a samotným příběhem. Medellín jako místo konání pro mě není důležitý. Líbí se mi, jak ten člověk píše a uvažuje. V osobách hlavních hrdinů také dochází k fascinujícímu kontrastu dvou kulturních světů. Úžasný je také spád celého textu. Je to kniha na pověstné jedno nadechnutí.
S chutí to bude číst hlavně ten čtenář, který má rád potemnělý obraz světa. Sentimentu se v této knize dočká jenom přejetý pes, nikoliv vdovy a sirotci a další oběti drogové války. Nebude právě taková sarkastická temnota něco, co českého čtenáře osloví?
Je to možná, i u mě to byla jedna z věcí, která mě na knize zaujala. Netvrdil bych ale, že by byl Fernando Vallejo apriori nějaký zlý člověk. Má možná jen pesimistické vidění světa. Myslím si, že život obecně má rád, jen by byl spokojenější, kdyby vypadal trochu jinak, než vypadal v 80. a 90. letech minulého století v Kolumbii. On se dokonce v roce 2007 vzdal kolumbijského občanství, protože měl pocit, že jeho vlast je úplně nepoučitelná a že už se do ní nikdy nechce vrátit, ale nakonec se do ní přece jen v loňském roce vrátil, protože by prý rád dožil ve svém rodném domě. Takže dnes, poté, co jeho mexický přítel zemřel, žije opět v Medellínu.
A změnil se Medellín od té doby, co Madona zabijáků vyšla v originále v roce 1994?
Rozhodně. Už to podle všech zpráv dávno není to město, kde vládnou drogové gangy, jak tomu bylo v dobách Pabla Escobara. Dnes je to město, na poměry Latinské Ameriky relativně bezpečné. Možná i bezpečnější než hlavní město Bogota.
rozhovor pořídil pro pořad České televize Kultura + Petr Vizina, redakčně upravený přepis OKO
29.5.2019