Jirous zcela jinýma, a blízkýma očima

Josef Rauvolf

Básníka a rváče s bolševickým režimem Ivana Martina Jirouse znají čtenáři nejen z jeho básní a publicistiky, ale i z dalších publikací. Nyní k nim přibyl zajímavý pohled – na svého otce totiž prostřednictvím deníku vzpomíná v knize Mága jeho dcera Františka, a její kamarádka Jana M. Bauerová.

Obě kamarádky si deníky psaly dlouhodobě, nyní z nich Františka Jirousová vybrala zápisy (začínají v srpnu 1997 a končí Jirousovým pohřbem 20. listopadu 2011), týkající se jejího otce, a již předem lze prohlásit, že jde o četbu jak zajímavou, tak přínosnou. Aby ne, jejich pohled je jistě zcela jedinečný, a to hned z několika důvodů – zaprvé, velice blízký, protože pohled dcery a její dlouholeté blízké přítelkyně, pohled, který díky mimořádné blízkosti, jak fyzické, tak emoční, prostě musí být jiný, hlubší, než pohledy jiné (a to pomíjíme nezdařenou, a nepochopitelně oslavovanou Švehlovu biografii). Někdy, a jinak to asi ani není možné, bývají onou blízkostí až zaskočeny, jako třeba v Janině zápisu ze 7. srpna 1998: "Přemejšlela jsem o Magorovi a zjišťuju, že s ním se absolutně nedá existovat. Pravidlo číslo jedna zní: drž hubu a nic se ti nestane. On je jednoznačně organizátor a vedoucí všech lidí a nesnese jakoukoli námitku." A Františka píše 23. února 2002: "Naprosto ale chápu, jak se s ním cítí máma a Marta [sestra]. On kolem sebe vytváří neustálou atmosféru velkýho napětí a nejistoty, je to prostě dost silnej stres pro člověka."

Ano, to jistě, zároveň ale, a i pro to najdeme v knize Mága (tak Jirousovi přezdívaly) dostatek důkazů, prožívaly i chvíle radostné, plné porozumění. A opět, chvíle jaksi "neliterární", proto je jejich zachycení tak důležité.

Zatřetí, zápisky pokrývají dobu čtrnácti let, dostatečně dlouhou dobu, aby si bylo možné utvořit i "jiný" pohled na Jirousův život a vše, čím, v dobrém i špatném, procházel. Zároveň, i to je důležité, vzhledem k charakteru deníkových zápisů to není pohled jakkoli cenzurovaný či editovaný. Můžeme tak například 11. května 1999 číst tento Františčin postřeh: "Já nevím, co on má za povahu. Každopádně je v něm něco hrozně neklidnýho, jako by nějakou stránkou svý osobnosti stál na pokraji jakýhosi srázu a zoufale – skrytě zoufale – odolával zřícení se dolů."

Zároveň  5. ledna 2005 přiznává: "A miluju jej láskou podivnou. Nejhorší je, že on asi nechce, aby ho někdo viděl ve stavu, v jakým je – ale mně je to úplně jedno. Co jako mám dělat?" Ano, co v takové situaci, s takhle rozdanými kartami dělat!

Přesto, jak již bylo řečeno, na výsledku nic z těchto pochyb necítíme. A píše-li Františka Jirousová v epilogu o "banální" každodennosti svého otce, jistě, lze to tak vnímat – ovšem zachycení těchto situací rozhodně banální není, naopak, umožňuje nám poznávat básníka a – jakkoli to slovo zavání – legendu našeho undergroundu jinak. Jak? Inu, jako člověka, a to člověka se všemi svými klady i zápory, přičemž, a proč závěrem opět neocitovat Františčin epilog, "Vydání deníků by mělo... poskytnout jakousi ‘kameru’, která naruší ostré kontury bílé a černé, nekritické adorace a poděšeného zavržení, a dovolit ukázat určité detaily, které odjinud nelze vidět."

Josef Rauvolf, překladatel a publicista

Mága

Jana Bauerová, ...

332 Kč