U V I D Í Š
Otoč se
kde jsi včera spal
a uvidíš naprostou dočasnost
tenkou mršinu deky
zmačkané působiště
vodu v hrnku zlověstně starou
uvidíš jak jsi se snažil
být
a přečkat
jak s tebou v jednu chvíli
hodil sen
jak se do všech stran
od tvého ležení
celou dobu rozbíhala pustina
jak jsi se vyhrabal
a znovu stanul
proti strašlivé rychlosti světla
P O S L Y Š
Musíš něco jíst.
Aspoň sousto.
Tak si ruku chytni rukou.
Počkej, vylovím mrkev.
Kouřící mrkev úplně září v tomhle chlívu.
Tady to kolečko.
Tak zatáhneme závěs.
Tak ne.
Volají tam po spravedlivějším světě.
Lidstvo, přece.
Počkej, utřu to.
I nebe je špinavé jak voda z nádobí, prosim tě.
Trošičku se nadzvedni.
Počkej, budeš se divit.
Kolečko mrkve.
D R U H Ý D E N
Sehneš se ke kabátu na podlaze
a pokoušíš se
vytáhnout rukávy
z té zběsilé motanice uvnitř
zastrčit a pozapínat kapsy
oklepat
vzkřísit ho
Muselo to být včera
těžké šacování sebe sama
a posléze asi naprostá ztráta rukou
musel to být včera
divoký pokus o mezisoučet
Je den druhý
den ve kterém Hospodin stvořil klenbu
kolikrát už jsi zakoušel
den druhý
Zvedni ten chcíplý kabát a pověs ho
nebo ho vezmi na sebe
a vyjdi
v mrazivém vzduchu sálají siluety
těch druhých