Vyšla nikdy nevydaná povídka Sylvie Plathové
Štefan Olejník
Už v roce 1950, ještě jako studentka na Smith College, začala Plathová psát příspěvky a básně do mnohých amerických periodik, jako jsou Christian Science Monitor a Seventeen nebo do lokálních novin Daily Hampshire Gazette a Springfield Union. Za krátkou povídku Sunday at the Mintons získala první cenu a stipendium časopisu Mademoiselle. Do tohoto časopisu zaslala v lednu 1953 povídku Mary Ventura and the Ninth Kingdom, redakce ji ale odmítla uveřejnit.
Vyšla až letos 3. ledna v Británii a 15. ledna ji vydává americké vydavatelství HarperCollins.
V reálu byla Mary Ventura přítelkyně Plathové ze střední školy. Už dříve o ní psala slohové cvičení jako domácí práci v rámci kurzu literární tvorby. Autobiografický příběh slohu však s nově objevenou povídkou nemá – kromě jména přítelkyně v názvu – nic společného.
Příběh povídky Mary Ventura a deváté království je výrazně symbolický a zlověstný. Z velké části se odehrává ve vlaku, do kterého hrdinka, nucená k cestě proti své vůli rodiči, nastoupí pouť kdo mysteriózního „devátého království“. Na cíl cesty se vyptává spolucestující, staré panny, která si krátí čas pletením. Ta jí vysvětluje: „Na téhle trati neexistují zpáteční lístky. Jak se jednou dostanete do devátého království, není návratu. Je to království negace, zamrzlé vůle. Má mnoho jmen.“ Číslovaná království označují zastávky vlaku, to deváté je konečná. Vlak ale zastavuje jen občas. V šestém království vysadí průvodčí násilím ženu, která se tam viditelně bojí vystoupit. Stará paní Mary vysvětluje: „Koupí si lístky, tak jsou zodpovědní za to, aby vystoupili na správné zastávce….Někdy litují, že si lístek koupili. Litovat je ale zbytečné. Měli si ten výlet rozmyslet dopředu.“ Většina cestujících ve vlaku je apatická, jako by jim nezáleželo na tom, kam cestují. Paní říká, že nemají na výběr. „Já náhodou vím, že vlak už víckrát nezastaví. Před příjezdem do devátého království už není v jízdním řádu žádná zastávka."
Zdá se, že pro Mary neexistuje záchrana, marně paní vysvětluje, že do vlaku nastoupit nechtěla, dokonce ještě z nádraží se chtěla vrátit domů, ale nastoupit ji přinutili rodiče. „Dovolila jste jim, aby vám koupili lístek“, odporuje jí spolucestující. „Dovolila jste jim, aby vás posadili do vlaku, ne? Smířila jste se s tím a nevzbouřila jste se….Když jste neodešla z nádraží, teď už s tím nic neuděláte.“
Mary se ale nevzdá, postaví se osudu a východisko najde. Pochmurný hororový přběíh jako ze zlého snu, má nakonec celkem optimistické vyústění.
Deprese, posedlost smrtí, duševní nemoc, běsi v křehké duši – to všechno provázelo Sylvii Plathovou po většinu dospělého života. I přes optimistický konec naznačuje temná atmosféra povídky autorčino rozpoložení. Jakoby byla předzvěstí neblahých událostí, které ji už brzy očekávaly. Povídku dokončila na konci roku 1952, do časopisu ji odeslala začátkem roku 1953. Toho roku, který zachytila v románu Pod skleněným zvonem v příběhu svého alter ega Esther Greenwoodové. Ten rok jí přinesl nejen zklamání ze zamítnuté povídky, ale i vyloučení z letní harvardské školy, náročnou stáž v redakci módního časopisu v New Yorku, šok z velkoměstského života a následný strach se selhání, stejně jako první pokus o sebevraždu, když „slastně podlelhla vířivé temnotě, o které pevně věřila, že je věčným zapomněním." Temnota ji pohltila až o deset let později, na třetí pokus….
Štefan Olejník, psáno pro Medziknihami.sk, ze slovenštiny přeložilo oko
11.1.2019
