Dokumentární román o životě Aleny a Járy v komunistickém Československu
Tomáš Weiss
Alice Horáčková, původně novinářka, debutovala v roce 2014 biografickou knihou Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale. Teď vydala svou v pořadí třetí knihu, nazvanou Neotevřené dopisy. Jde o dokumentární román, v němž se Alena, dcera podnikatele a umělkyně, vrací ve svých vzpomínkách formou dlouhého monologu od konce 2. světové války přes normalizaci až po Sametovou revoluci.
„Objevila jsem ji čirou náhodou, na jednom večírku u přátel, kde vyprávěla o svém muži a neotevřených dopisech, které objevila v šuplíku po jeho smrti,” vypráví Horáčková. Vyprávění paní „Aleny” jí natolik zaujalo, že se daly do řeči. Pak se začaly setkávat pravidelně. Všechny příběhy, které skutečná „Alena“ vyprávěla, přišly spisovatelce natolik zajímavé, že se je rozhodla románově zpracovat. Kdo se ale doopravdy skrývá za postavou Aleny a jejího románového manžela Járy, ovšem spisovatelka neprozradí.
"Už jako novinářku mě zajímal žánr rozhovoru, našla jsem v něm svůj způsob vyjádření. Poslouchám druhé a snažím se to pak nejak ohoblovat, nějak to opracovat. V tom jsem myslím v posledním textu došla nejdál - vznikl dokumentární román. Román z dopisů, které chtěla paní Alena spálit. Jsem ráda, že se tak nestalo a vůbec, že mě nechala si v jejím životě spisovatelsky zařádit."
Je to pardox, ale známe to všichni - neznámých lidí se nakonec dokážeme ptát mnohem víc na tělo než našich blízkých. Tak to bylo i s paní Alenou. Se ženou, která stála po boku úspěšného muže a bez jejíž oběti ( i když ona to obětí nenazývá) by pravděpodobně nikdy tak úspěšný nebyl. Ona i on malují, ona více méně pro sebe, on má komunisty naházené klacky pod nohy. On se v knize jmenuje Jára, ale skutečné jméno našeho výrazného výtvarného umělce si paní Alena nepřála prozradit.
Reálný půdorys skutečného příběhu se prolíná s fikcí. A co ty neotevřené dopisy? To je linka tajemství, které se vyjeví až na konci knihy a nelze ji tedy prozradit. Co se ale napsat dá je, že utajovaná láska z dopisů není jediná osudová láska knihy.
Pro svou téměř dvousetstránkovou knihu Horáčková zvolila formu monologu, do kterého je dialog schován a kdy dotazujícího pouze tušíme. „Nejtěžší část práce na psaní knihy bylo najít její tón. Jakmile jsem ho našla, pak bylo psaní čirá radost,” popisuje svůj tvůrčí přístup autorka. Důležité pro ni je také skutečnost, že paní Alena po přečtení neměla ke knize podstatné výhrady. To dokumentární i románové u zdroje příběhu prošlo.
zdroj info: ArtCafé rozhlasové stanice Vltava
20.12.2018
