Spisovatelé jako elita národa První republiky

Tomáš Weiss

Literární kronika První republiky představuje literární dění roku 1918 – 1938. Třicet šest autorů především z Ústavu pro českou literaturu AV pracovalo na výpravné knize dva roky. Literární kalendárium z časů, kdy lidé spisovatele nejen četli, ale také respektovali. Jejich podíl na společném státu Čechů a Slováků byl bez diskuze.

Například takový Manifest českých spisovatelů z roku 1917 byl jedním z významných kroků na cestě k samostatnosti. Byla to tehdy doba, kdy se poezie běžně zveřejňovala v novinách, a v časopisech vycházely romány na pokračování. Když umřel Alois Jirásek, byl to skutečně národní pohřeb a rakev s jeho ostatky byla vystavena na Václavském náměstí na speciálním lešení ve stejné výšce, jako socha sv. Václava.

Zákonem z roku 1919 bylo přikázáno, aby byla v každé větší obci zřízena knihovna. Oblíbená byla literatura inspirovaná první světovou válkou (v roce 1921 začal vycházet na pokračování Haškův Švejk), četli se ale také detektivky, sociální romány a pohádky.

Každý z 21 sledovaných roků je členěný na tři části – literární události, literární dílo a souvislosti. Nechybí ani čistě obrazová část, která se jmenuje Z knižní nabídky roku a představuje výběr z knih, které v tom roce vyšly.

Pro ilustraci se podívejme na literární scénu před sto lety:

- vychází také první číslo satirického týdeníku Nebojsa, v redakční radě Josef a Karel Čapkovi, Viktor Dyk nebo J.S. Machar.

- hned po 28. říjnu 1918 se literární periodika hojně věnují problematice přejmenování ulic.

- na Staroměstském nám. V Praze se v listopadu 2018 koná ustavující schůze Syndikátu českých spisovatelů. Zazní na ní požadavek, aby honorář pro spisovatele činil „ 10 procent úhrnné trhové ceny vydání“.

- v Praze přednáší Karl Kraus.

- zajímavé je, že v roce 1918 (stejně jako předtím v roce 1914) nebyla udělena Nobelova cena za literaturu a nevyplacená částka, která je s cenou spojena, byla vložena do zvláštního fondu ceny. Pro Čechy, kteří se snažili Nobelovku pro svého autora získat už od roku 1904, to bylo velké zklamání. Nominovali totiž na ten rok hned dva kandidáty: Aloise Jiráska a Otokara Březinu.

- v roce 1918 pak vychází kniha Karla Čapka Pragmatismus čili Filozofie praktického života.

- ve 12. čísle časopisu Živena se na slovenské ženy obrací Ludmila Podjavorinská: Milé sestry! Pobádané behom dějinných udalostí předkládáme predsednictvu Národnej rady prosbu, aby sme i my, ženy, prijaté boli za členov Národnej rady. Slávna udalosť založenia česko-slovenského štátu, vyniesla na povrch súrne povinnosti pre každého. Je tých povinností toľko, že neveľký počet našich mužov nevládze ani najsúrnejšie….“

Jako Kniha roku 1918 je vybraná básnická sbírka Karla Tomana Měsíce. V části Souvislosti je pak vybrán a okomentován Manifest českých spisovatelů. A v části Z knižní nabídky roku najdeme Šlépěje Jakuba Demla, Molierova Dona Juana, Rozcestí Richarda Weinera, Krakonošovu zahradu bratrů Čapků a také např. první vydání Štorchových Lovců mamutů.

A to je jeden rok z jednadvaceti.

Informačně nabitá kniha obsahuje víc jak 1000 knižních obálek, fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů. Je výpravná v tom nejlepším slova smyslu. Krásná a obsahem napěchovaná. Dobrodružná.

26.10.2018