Komunikovat (hlavně přes ploty, anebo mezi bublinami) a klást si otázky
ČRo Vltava, Tomáš Weiss
Chodíte k volbám? Zvažujete pokaždé znovu a poctivě, komu hodíte svůj hlas, nebo volíte stále stejně, aniž byste si přečetli program a dali šanci třeba někomu jinému? Jste ochotní vystoupit čas od času ze své sociální bubliny? Mluvíte s lidmi, se kterými se neshodnete, nebo se jim raději vyhýbáte? A skutečně posloucháte, co říkají? Knihu dialogů Fedora Gála a Matěje poslouchejte od 27. 8. na Českém rozhlase Vltava nebo přehrajte jednotlivé díly z archívu.
„Plot, kam se jen podíváš,“ zní povzdech slovenského sociologa, dokumentaristy, někdejšího disidenta a jednoho z autorů předlohy Fedora Gála. Gál tím míní „ploty“ mezi jednotlivci i mezi celými společenskými skupinami. Má s nimi velmi cenné zkušenosti:překonávání takových – především názorových – plotů prostřednictvím dialogu je totiž jeho životním tématem. A tak když Gálovi jednoho dne přijde e-mail od anonymního národního socialisty Matěje plný nejrůznějších výpadů proti jeho židovskému původu, nesmaže jej, ale se vší vážností na něj odpoví. Tím začne už bezmála deset let trvající dialog, v němž se jeho protagonisté urputně a s velkým zaujetím přou o odpovědi na otázky, jež považují za klíčové pro naše společenství. Je evropská civilizace stále nositelkou specifických hodnot? Sdílíme coby společnost nějakou vizi?
Ukázka:
Matěj: Nevím to jistě, ale myslím, že většina neduhů společnosti je naším společným trápením. Prvenství, zdá se, získává odmítání uvěřit, nebo jak to nazvat (vy jako vzdělaný muž máte jistě vhodnější slova). Jak je možné, že celá čtvrtina Američanů nevěří ve skutečnou existenci Usámy bin Ládina? A dost lidí zpochybňuje holokaust? Samozřejmě, nabízí se vysvětlení, že dotyční jsou retardovaní, ale tak jednoduché to asi není. Nejsem příznivcem konspiračních teorií (přece dobře víme, že pověrčivost zabíjí :-), ale uzákonit počet obětí na 6 000 000 je do nebe volající drzost4 už s ohledem na to, že Endlösung (konečné řešení židovské otázky) byl přísně tajný projekt a Němci zahladili stopy (a že uměli být důkladní, Germáni jedni árijští), plus existují jasné kontroverze ohledně Osvětimi (4,5 milionů změněno na 1,5 milionu, Rusy zrekonstruované plynové komory atp.). Řeknu-li, že v Dachau byly plynové komory, mýlím se, ale neporušuji zákon (spousta lidí mi zatleská, pokud to vhodně zaobalím), ale pokud si dovolím říct, že židovských obětí bylo méně nebo že plánované vyvraždění stálo život méně lidí než choroby, tak to už jsem jednou nohou v base. Chápete, co tím myslím? Dokážete se odosobnit od svých rodičů?
Co je to za společnost, která je stavěná na takto křehkých pilířích?
Už jsem vyčerpaný, nejsem žádný grafoman, ale jednu věc si neodpustím. Jak vás proboha napadlo ukazovat se na veřejnosti před rokem 1989, Slováci jsou přece na Židy jako zuřiví psi! A to nejen z iracionálních důvodů (zbožňuju stereotypy :-).
S úctou, Matěj
P. S. Rád bych věděl, máte mé slovo, že se to nedostane ven (i kdyby, kdo by mi věřil), zda jste v rámci svých meditací zkusil drogy, hlavně LSD, a pokud ano, oslovilo vás to?
A abych nezapomněl, pokud už nevíte, co se svým židovským zlatem, které schováváte ve sklepě..., nebyl byste tak laskavý a nefinancoval má studia až do konce vysoké školy plus nějaký ten závdavek potřebný k pokrytí akutní nouze (nemám na nájem)? Je to drzá prosba, ale z titulu mé vykořeněnosti (prakticky sirotek) máme něco společného. Rád vás pozvu na pivo.
Gál:
Dobrý den, Matěji.
Není pochyb, že mí a vaši předkové byli Slováci. Jen ty mé téměř všechny vyvraždili. V Sachsenhausenu, v Osvětimi, v Terezíně, v Treblince, ..., abych vyjmenoval alespoň ta místa, o nichž skutečně vím, že tam umírali. Mám považovat za dostatečný důvod to, že když se usmívali, připomínali komusi karikaturu ze Stürmeru?
Chci vás ujistit, že v osmdesátých letech jsem se neukazoval na veřejnosti proto, aby mě bylo vidět. Dodnes považuji jakékoli utrpení za svůj problém.
Nejraději medituji při suchém červeném. Mám ho ještě asi deset lahví ve sklepě. Na studium by vám to asi nestačilo. Z drog jsem závislý výhradně na nikotinu. Kouřím od základní školy. Jak šel čas, byly to Detvy, Bystrice, Lípy, Globusky, Sparty, Marlbora, ... dnes lehké Davidoffky. Ten zlozvyk mi dost vadí, ale už se ho asi nezbavím.
F. G.
Poslouchej živě na Českém rozhlasu Vltava od 27.8. každý všední den 10-ti dílnou četbu v pořadu Esej od 14:30 nebo si pusť na stránce archivu pořadu TADY
28.8.2018
