Beat nebo Shakespeare? Zemřel překladatel Jiří Josek

Tomáš Weiss

10. srpna 2018 zemřel po těžké nemoci významný český překladatel z angličtiny a laureát Ceny Josefa Jungmanna z roku 1999 (za překlad Shakespearova Hamleta) Jiří Josek. Dvacet let jste ho také mohli vídat na nejrůznějších knižních akcích za stolkem vlastního nakladatelství Romeo.

Přeložil kupříkladu kultovní román Jacka Kerouaca Na cestě, prózu Williama Saroyana Tracyho tygr, román E. L. Doctorowa Ragtime či básně Allena Ginsberga. Těžištěm jeho překladatelské činnosti se však staly divadelní hry, a to především dramata Williama Shakespeara, kterých v nakladatelství Romeo vydal v podobě dvojjazyčných zrcadlových překladů na tři desítky. Sám také na divadle několik shakespearovských inscenací režíroval. Kromě děl slavného alžbětinského dramatika přeložil například Žebráckou operu Johna Gaye nebo Skleněný zvěřinec Tennesseeho Williamse.

Pro vaše oblíbené beatniky, jako byl Ginsberg či Kerouac, neplatí totéž co pro Shakespeara? Není třeba čas od času překlad zrevidovat?

Ty časy, kdy jsem byl duší beatnik, už pominuly. Je to bezvadné, když se člověk odváže a jede, ale Shakespeare je nepřekonatelný. Pokud jde o vnitřní pocit, tak mě Shakespeare naprosto pohltil. Vrátit se k překladům románů je možné, ale mám toho před sebou ještě hodně a už jsem starý člověk. Překlad románu je šílená dřina.

Takže Ginsberg není věčný jako Shakespeare.

Ginsberg není věčný jako Shakespeare, ale je bezvadný. Je to svědectví doby a jistě se v něm spousta věcí najde. Já měl štěstí, že jsem se s ním mohl párkrát potkat. Jednak jsem ho z dálky viděl na majálesu v roce 1965, jednak jsem ho jako redaktor Odeonu jel uvítat v roce 1990 na letiště a předal mu tam čerstvý výtisk jeho Kvílení. V letadle napsal báseň Návrat krále Majáles, v níž popisuje, jak ho vítá celá Praha. Ale když přiletěl, byl jsem na letišti jen já, Honza Kašpar z Tvorby a jeden fotograf, takže celou tu sloku škrtl. Naštěstí originál rukopisu i s tou přeškrtanou slokou mi věnoval. Někdy v roce 1995 mě s manželkou a třemi dětmi ubytoval u sebe v Coloradu. Přenechal nám část svého mezonetového bytu, a dokonce nám uvařil polívku. Jenže už měl dost nemocí a nesměl solit, takže ta polívka za moc nestála.

Vy jste vážně bydlel u Ginsberga? Jaký byl?

Ohromně laskavý člověk. Asi v roce 1995 zorganizoval v New Yorku konferenci Jacka Kerouaka, kde se třeba četlo On the Road na střeše domu. Taky jsem kousek četl. Sezval tam úplně všechny beatniky, včetně Gregoryho Corsa, který vyrušoval, i bývalou ženu Cassidyho, která si spletla konferenci se seancí u psychiatra. A Ginsberg tam v kravatě všemu dodával správný akademický nádech.

Mluvili jste spolu o jeho básních?

To víte, že ano. Když jsem měl před sebou živého básníka, kterého jsem překládal, měl jsem řadu otázek: proč je tu tohle a jak jsi to myslel tady. A on se tak podíval a kroutil hlavou, že už neví, že ho to prostě nějak napadlo. Říkal, že je pro něj život jenom to, co projde jeho hlavou. Nebral jinou skutečnost než tu, která mu prošla hlavou v konkrétní chvíli, když psal.

A co jiná poezie?

Rád překládám poezii, kde se mám čeho chytit, a to je většinou poezie starší. Musím se přiznat, že moderní poezie mi občas uniká. Ale časem, a nejen díky Ginsbergovi, jsem zjistil, že se při překladu můžu stát tak trochu spoluautorem. Stejně jako při četbě moderní poezie musí čtenář bystřit všechny smysly a dosazovat ze sebe. V žádném případě ale není možné překládat mechanicky slovo slovem. Překladatel musí mít zcela jasno v tom, proč ten či onen výraz použije. Jakmile tam dá jen jeho slovníkový ekvivalent, vznikne blábol.

Píšete i vlastní poezii nebo drama?