MeziŘádky Zdenko Pavelky
Zdenko Pavelka
Tak určitě - i literární redaktor a kavárník dostane v létě informační prázdniny, ale my máme ve forotě ještě dvoje, troje jeho Meziřádky předprázdninové. Textovou podobu pořadu, chystaném pro Víkendovou přílohu Česko rozhlasu - stanici Vltava, využíváme tradičně s velkou chutí.
MeziŘádky 19. 5. 2018 (Z. Pavelka)
K uvedení dalšího ze svých provokativních příběhů bohužel na pražský veletrh Svět knihy ohlášený chilsko-francouzský autor Alejandro Jodorowski nepřijel. Jeho komiksový příběh z devadesátých let, který právě vydalo Argo, se jmenuje Šílená ze Sacré-Coeur. Je to třídílná fantaskní variace na příchod nového mesiáše, v níž se prolínají Jodorowského autobiografické reminiscence, pařížské akademické prostředí, kolumbijská narkomafie a šamanská kouzla. Autorem výtvarné stránky je proslulý Moebius, vlastním jménem Jean Giraud, který ale, ač o téměř deset let mladší než Jodorowski, už před šesti lety zemřel. Šílená ze Sacré-Coeur je podle mne další ukázkou jedné ze surrealistických metamorfóz, i když za její mnohem výraznější reprezentaci považuji Jodorowského a Moebiovu grafickou báseň v próze (slovo komiks mi v tomto případě nesedí) Andělské drápky, kterou vydalo Argo už loni. Překladatelem textů obou těchto velkých alb je Richard Podaný.
Švédská nekonformní autorka Liv Strömquistová si své grafické knihy píše i kreslí sama. Nakladatelství Paseka vydalo právě českou verzi její nejúspěšnější knihy Ovoce poznání a připojilo k ní vysvětlující podtitul Dráždivý komiks o nejtajemnější části ženského těla, aby bylo jasné, oč jde. S tou dráždivostí mi to nepřijde až tak horké, ale i v prostředí liberálního Česka je, myslím, tahle knížka potřebná, protože osvětluje a vyvrací nejrůznější pověry a mýty. V dobrém slova smyslu je to feministická kniha, vhodná nejen pro čtenářky, ale i pro čtenáře, kteří chtějí vědět, jak je to doopravdy. Překladatelka Marie Voslářová asi neměla s textem lehké pořízení, ale také díky jejímu přispění lze tento osvětový komiks považovat za vydařené dílko.
Před mnoha lety, ještě před listopadem 89, se významnou pražskou kulturní událostí stala výstava Praha nepostavená. Starší posluchači se možná rozpomenou. Tehdy jsem si po jejím zhlédnutí řekl, že zaplaťpámbu nepostavená. Klára Brůhová k pamětníkům nepatří, ale loni obhájila dizertaci prací se stejným názvem a vydala ji v Nakladatelství ČVUT. Letos už zmíněné nakladatelství Paseka vydalo autorčinu velmi pěkně vypravenou pragensii, která z její dizertačky vychází, pod názvem Pražské vize s podtitulem Fantastické stavby, které nikdy nevznikly. Kniha je bohatě provázena obrazy a nad návrhy na dostavbu Staroměstské radnice nebo na budovu parlamentu si možná budete říkat to samé, co kdysi napadalo mne. Naopak nostalgii ve vás asi vyvolá první svazek další knihy z řady Zmizelá Praha, rovněž z Paseky. Kateřina Bečková posbírala velkou kolekci někdejších pražských rekreačních zón do souboru Letohrádky, libosady a výletní místa, 1. díl Levý břeh Vltavy. Praští do očí, že Petřín nebo Troja vypadají na starých grafikách uhlazenější než dnes, zato Divoká Šárka je očekávaně mnohem divočejší a romanticky tajemnější.
A silný romantický nádech má trochu překvapivě román amerického spisovatele Amora Towlese Gentleman v Moskvě. To je příběh hraběte Alexandra Iljiče Rostova, který se v roce 1922 stal, řečeno novým ruským slovníkem, člověkem bývalým. Hrabě má kliku, nezastřelí ho, ale zůstane v domácím vězení v nejproslulejším moskevském hotelu Metropol, posléze je tam zaměstnán, až do roku 1954. Co se v tom roce stane, neprozradím, protože Rostovův příběh v podání amerického vypravěče je impozantní poctou noblese, která se nedá pokořit žádnou nepřízní. Hrabě Rostov si uchovává po celou dobu aristokratickou vznešenost, nikoli dekadentní, ale řekl bych dumasovskou. Je to člověk vyzařující šarm, který nové pány dráždí, ale zároveň Rostovovi zajišťuje přirozenou autoritu a získává nové přátele. Román Gentleman v Moskvě je jedna velká nadsázka, ale tak nakažlivě roztomilá a čtivá, že tahle knížka vám může někdy o dovolené vyladit i případné deštivé dny. Je to vlastně takový příklad, jak je důležité ani v nepříjemném postavení neztrácet naději a hlavně nesklánět hlavu. Tlustý román Amora Towlese Gentleman v Moskvě vydalo nakladatelství Vyšehrad v překladu Martiny Šímové.
Nakladatelství Dokořán objevilo pro české milovníky starověku nového anglického autora. Je jím letos padesátiletý Tom Holland a v Dokořánu už vyšly dvě jeho knihy: Rubikon o římské republice a mimořádné vylíčení převratné doby, kdy počínaje 6. stoletím našeho letopočtu zanikaly staré říše a na Blízkém východě se etablovala arabská moc, v knize Ve stínu meče. Třetím, právě čerstvě vydaným svazkem je Dynastie s podtitulem Vzestup a pád Caesarova rodu.
V Římě to vždycky fungovalo tak, že se uzavírala spojenectví a odrovnávali rivalové, píše Holland a v dynastickém příběhu přibližuje mocenské hry a jejich paradoxy. Které samozřejmě v jiných převlecích žijí dodnes.
Výtečný thriller literatury faktu Dynastie přeložil Stanislav Pavlíček.
Jedním z vyhlížených českých autorů na Světě knihy byl František Koukolík a jedna z jeho knih je aktuálním komentářem dnešních mocenských her – jmenuje se Mocenská posedlost a v nakladatelství Karolinum právě vyšlo její druhé, přepracované vydání. Koukolík je mimořádně věcný autor a jeho pohled na moc a její zdroje může vzbuzovat až mrazení v zádech. Například výklad o působení médií, o jejich prokazatelném vlivu na chování lidí poukazuje zároveň i na bezmoc příjemců informací. Mezi nejrůznějšími fakty najdeme v knize i konkrétní informace o jevech, které ve veřejném prostoru občas poletují jako dohady. Je to například Bilderbergská skupina považovaná za jedno z nejvlivnějších elitních uskupení. V tomto vydání Koukolíkovy Mocenské posedlosti najdete seznam všech účastníků setkání v roce 2017 včetně jejich pracovišť a funkcí.
Za jakési doplňující dvojče ke Koukolíkovu obrazu současného světa se dá považovat pochopitelně náročná kniha Miroslava Petříčka Filosofie en noir, rovněž vydaná v Karolinu. Tedy filosofie v černém. Petříček ovšem stav světa vykládá pomocí dalších knih a fenoménů a jednou z jeho nejbrilantnějších úvah je ta o Fantomasovi, do této knihy rovněž zařazená.
Jako protiklad těžkých úvah působí kniha německé právničky Elli Radingerové, kterou nespokojenost ve vystudované profesi přivedla mezi znalkyně zvířat, jež, jak uvádí, mají k člověku blíže než skuteční biologičtí příbuzní, tedy lidoopi. Svoje poznatky, zkušenosti, zážitky shrnula do knihy Moudrost vlků. V ní jde o porozumění těmto šelmám, které se vracejí i do české přírody. Radingerová se pokouší i na příkladech dokázat, že vlků se není třeba bát – důležité je jim porozumět, zbavit se strachu z nich a naučit se s nimi vycházet. Některé z těch příkladů jsou překvapivé a přesvědčivé. Knihu Moudrost vlků vydalo nakladatelství Mladá fronta v překladu Tomáše Dimtera.
Knižní veletrh nejsou jen knihy, ale také setkávání – nikde jinde nepotkáte v takové koncentraci lidi, s nimiž vás spojuje příbuzné zaujetí. Máte si s kým popovídat. Asi jako kavárny jsou místem, kde se potkávají lidé s podobným smyslem pro pospolitost. A proto k poznámkám o knihách přidávám dneska zprávu navíc: spisovatelka, překladatelka, nakladatelka a organizátorka proslulých podzimních knižních veletrhů v Havlíčkově Brodě Markéta Hejkalová se mi na Světě knihy pochlubila, že v Brodě otevře také vlastní kavárnu. Prý už brzy, nejpozději do začátku léta. Najdete ji pod náměstím v Dolní ulici a bude prý ve finském stylu. A tak si v Havlíčkově Brodě budete moci vybrat, protože kousek výš na náměstí sídlí kavárna s knihkupectvím Vysočina, které s hotelem U zlatého lva o pár domů dál provozuje pan Novotný.
13.7.2018
