Je to postapo, ale vlastně hipísácké sci fi a fantasy
Ena
Události téhle knihy plynou jako řeka – někdy rychle, jindy pomalu. Neomylně vás ale vedou ke střetu dvou světů. Toho, ozbrojeného štětci, pery, fantazií a toho, který má na všechno jedinou odpověď – nabitou zbraň. Pat Murphyová: Město, nedlouho poté
Pat Murphyová: Město, nedlouho poté
Je zajímavé sledovat sílu symbolů. Kříž, srp a kladivo, svastika…nebo takové opice. Podle buddhistických mnichů byly opice z jistého chrámu v Himalájích strážkyněmi míru. Každá pověst má ale dvě části. Tu fantastickou, té toužíme uvěřit a druhou, kterou jako kdyby nikdo nevnímal, přestože právě ona v sobě nese varování. Chce se nám poslouchat jen to, co chceme slyšet. Tak se stalo, že svaté opice z chrámu byly odvezeny do velkých měst po celém světě, aby přinesly světu mír. Tak se to kdysi říkalo. Bohužel, nebyl to mír, jak si ho všichni představovali…Svět je po ničivé epidemii moru a ti, co přežili, začínají od začátku. Děvče beze jména žije na odlehlé farmě jako divoženka. Dokáže si vyrobit zbraně a lovit. Po matčině smrti se vydává do San Francisca, aby splnila poslední přání mrtvé a našla tajemného anděla. Ve velkoměstě žijí lidé své vlastní osobitě životy. Ti, kteří přežili, jsou většinou malíři, sochaři, básníci a spisovatelé. Existují v souladu se svým městem, přetvářejí ho svými netradičními uměleckými díly a město je za to chrání. Vždycky se ale najde někdo, kdo chce vládnout světu a dokáže tyhle svoje mocenské plány zabalit do hezkých řečiček. Překroutit fakta, udělat bububu…a lidé pak sami přicházejí a chtějí se schovat pod jeho ochranná křídla. Generál, zvaný Brigadýr, přece ví, co má dělat. A když řekne, že za všechny křivdy, dokonce i za samotnou epidemii mohou obyvatelé Frisca, musí se pak už stát jen jediné – vyhlásí se jim válka. Pokud očekáváte, že potyčka bude rychlá a obyčejní velkoměstští lidičkové nemají žádnou šanci proti dobře vyzbrojenému vojsku, je to omyl. Ve snaze nezabíjet, přijdou vynalézaví umělci s osobitou taktikou boje. Pomáhají jim i všichni živí tvorové, se kterými už celé roky žijí společně v symbióze, a dokonce i město samotné. Dívka prochází ulicemi, Ty ji pohlcují a stává se jejich součástí. Stejně dobře jako město ji přijímají i jeho obyvatelé. Už není bezejmenná. Možná to bylo samotné město, které jí dalo jméno Jax. Ve městě objevuje moc přátelství, vřelost lásky a pocit, že někam patří. Má sílu bránit ty, kteří ji přijali, bojovat za místo, které ji otevřelo svojí náruč a nahradilo jí mrtvou matku. Román Pat Murphyové Město, nedlouho poté je výjimečný, což umocňuje vynikající překlad Jakuba Němečka. Ve čtenáři zůstane množství pocitů. Nedá se zcela specifikovat. Je to postapo, ve kterém se hrstka přeživších snaží bránit před fanatickým Brigadýrem. Je to ale i fantasy, ve které létá anděl, San Francisco je živým organismem, běhají po něm zvířata, která rozumí lidem a zkrášlují ho neuvěřitelná umělecká díla. Zároveň v knize najdete milostný příběh divošky, která začíná zase důvěřovat lidem. Existují cizí slova, odborné výrazy, kterými by se tenhle příběh mohl popsat stroze a jednoduše. Ale proč, když i jazyk Pat Murphyové je neuvěřitelně barevný? Vždyť i Golden Gate najednou září modrými odstíny a z každého rohu se na vás usmívá nějaké surrealistické dílo. Události téhle knihy plynou jako řeka – někdy rychle, jindy pomalu. Neomylně vás ale vedou ke střetu dvou světů. Toho, ozbrojeného štětci, pery, fantazií a toho, který má na všechno jedinou odpověď – nabitou zbraň.
Ena, psáno pro web magazín sarden.cz
27.6.2018