Obdivovaný David Foster Wallace - první Američanova kniha v češtině
Tomáš Weiss
David Foster Wallace (1962–2008) – americký romanopisec a esejista, považovaný za „jednoho z nejvlivnějších a nejoriginálnějších spisovatelů posledních dvaceti let“. Jeho opus magnum je obsáhlý román Infinite Jest (Nekonečný žert, 1996). Povídkový soubor Krátké rozhovory s odpornými muži je prvním překladem D. F. Wallace do češtiny. Přeložil Martin Pokorný.
Ukázka:
SMRTÍ TO NEKONČÍ
Šestapadesátiletý americký básník, laureát Nobelovy ceny, v amerických literárních kruzích známý jako „básník pro básníky“ nebo někdy prostě „Básník“, ležel na vydlážděné terase s rozhalenou košilí a lehkou nadváhou v mírně nakloněném lehátku, slunil se a četl si napůl vleže s lehkou, ne nadměrnou nadváhou, vítěz dvou Národních knižních cen, Ceny národního kruhu kritiků, Lamontovy ceny, dvou grantů Národní nadace pro umění, Římské ceny, stipendia Lannanovy nadace, MacDowellovy ceny a Ceny Mildred a Harolda Straussových za celoživotní dílo udělované Americkou akademií a Institutem pro umění a literaturu, emeritní prezident PEN klubu, básník, kterého dvě samostatné americké generace uctívaly jako hlas své
generace, nyní šestapadesátiletý, ležel v suchých plavkách velikosti XL a značky Speedo na ovladatelném plátěném lehátku na vydlážděné ploše u soukromého bazénu, básník, jenž se zařadil mezi prvních deset držitelů „grantu progénie“ prestižní MacArthurovy nadace, jeden ze tří žijících amerických držitelů Nobelovy ceny za literaturu, 173 cm, 82kg, hnědé/hnědé, vlasová linka nepravidelně na ústupu vinou kolísavého zdaru a nezdaru různých metod vlasovétransplantace, seděl či ležel – možná nejpřesněji: spočíval – v černých plavkách Speedo u
ledvinovitého soukromého bazénu na vydlážděné ploše na přenosném lehátku s opěradlem nyní zapřeným o čtvrtý zub v úhlu 35° vůči mozaikově kladené dlažbě v 10 hodin 20 minut 15. května 1995, čtvrtý nejantologizovanější básník v dějinách amerického písemnictví, a u slunečníku, byť ne přímo v jeho stínu, si pročítal týdeník Newsweek a mírně vyklenutého bříška přitom využíval jako podložky pro časopis, též s žabkami na nohou a s rukou za hlavou, přičemž druhou, volně splývající rukou přejížděl po jemném šedivo-okrovém vzorku drahé španělské dlažby a sem tam si navlhčil prst, aby obrátil stránku, na nose dioptrické sluneční brýle se skly chemicky upravenými tak, aby ztmavly úměrně k prudkosti světla, jemuž jsou vystaveny, na splývající ruce středně kvalitní, středně drahé hodinky, na nohách žabky z materiálu simulujícího kaučuk, nohy překřížené u kotníků a kolena mírně roztažená, nebe bezmračné a v sílícím jasu, jak se ranní slunce přesouvalo vzhůru a doprava, prst nenavlhčoval slinami ani potem, ale kapénkami zkoncentrovanými na útlé vychlazené sklenici ledového čaje, která nyní stála přesně na hranici stínu jeho těla u levého horního rohu lehátka a bylo by nutno ji přesunout, aby zůstala ve stínu a chládku, klouzal prstem mimoděk po stěně sklenice, než vlhký prst líně přesunul ke stránce a sem tam obrátil list časopisu Newsweek ve vydání z 19. září 1994, ve kterém si četl o reformě amerického zdravotnictví a o tragickém letu číslo 427 společnosti USAir, četl si tu shrnutí a pozitivní recenzi oblíbených titulů literatury faktu Horká zóna a Nadcházející mor, přičemž někdy obrátil několik listů po sobě a některé články a některá shrnutí jen přelétl očima, význačný americký básník, jehož za čtyři měsíce čekají padesáté sedmé narozeniny, básník, jenž byl jednou hlavním konkurentem týdeníku Newsweek, tedy týdeníkem Time, poměrně absurdně označen za „nejbližší žijící obdobu skutečného literárního nesmrtelníka“, holeně skoro zcela holé, mírně se zužující oblý stín otevřeného slunečníku, simulovaný kaučuk žabek vytvarovaný do hrbolků po obou stranách podrážky, básníkovo čelo orosené potem, sytý odstín opálení, vnitřní strany stehen skoro holé, penis v těsných plavkách těsně svinutý, bradku s knírkem úhledně sestřižené, na kovovém stolku popelník, a neupíjí z ledového čaje, občas si odkašle a tu a tam se na pastelovém lehátku mírně poposune, aby si nárt jedné nohy poškrabal palcem druhé nohy, aniž by si přitom zul žabky nebo se musel na nohy podívat, napohled zabraný do časopisu, modrý bazén po pravé ruce a posuvné dveře z
masivního skla ze šikma po levé, mezi sebou a bazénem bílý stolek z kovaného železa uprostřed propíchnutý ohromným plážovým slunečníkem, jehož stín se už nedotýká bazénu, a
básník dosáhnuvší nesporných úspěchů si čte časopis na lehátku na vydlážděné ploše u bazénu za vilou. Okolí bazénu a dlažby je ze tří stran obklopeno stromy a keři. Stromy a keře, vysázené už před lety, jsou hustě propletené a prorostlé a plní stejně významnou funkci jako plot ze sekvojového dřeva nebo zeď obložená kamenivem. Je jaro v plné síle, stromy a keře jsou obsypané listím a sytě zelené, klidné a se složitými stíny, a obloha je dokonale modrá a klidná, takže celý sevřený výjev s bazénem a dlažbou a básníkem a lehátkem a stolkem a stromy a zadní fasádou vily je usebraný a velmi poklidný a skoro dokonale tichý, slyšet je jen tlumené bublání bazénového čerpadla a odtoku a básníkovo občasné odkašlání nebo obracení listů v týdeníku Newsweek – žádní ptáci, žádné zdálky hlučící sekačky ani křovinořezy ani likvidátory plevele, žádná letadla nad hlavou ani vzdálené tlumené zvuky od bazénů, se kterými básníkova vila sousedí, jen oddychování bazénu a básníkovo občasné odkašlání, naprosté ticho, usebrané a uzavřené, ani náznak vánku nehýbá listím stromů a keřů, mlčenlivě živé okolní rostlinstvo je nehybné zelené živoucí neodvratné a odlišné vzhledem i sugestivitou od všeho na světě.*
*Není to úplně pravda.
29.5.2018
