Kniha Dvě sestry pomáhá pochopit radikalizaci dětí přistěhovalců v Evropě
Jakub Tomiš, Tomáš Weiss
Ayan a Leila. Dvě dospívající sestry. Narodily se v Somálsku, vyrůstají v Norsku. Ze dne na den, v říjnu 2013, opouštějí svoji rodinu a vydávají se na cestu do Sýrie s jediným cílem - pomoci při džihádu. Věří, že se podaří vybudovat Islámský stát, který ovládne svět. Kniha Asne Seierstadové získala letos Cenu Lipského veletrhu a v roce 2016 byla nejprodávanější knihou Norska.
Rozhodnutí sester nepřišlo přes noc. Postupně v nich dozrávalo. Co týden posouvaly hranice toho, co je normální. Začalo to videi a články na internetu, pokračovalo učitelem, který selektivně vykládal Korán¨a byl trochu extrémnější v názorech. Leila v létě ráda nosila barevný hidžáb s odhalenou tváří, o rok později se už dívky na okolní svět dívaly skrz nikáb, černý oděv, který zahaluje všechno, kromě očí. Každodenní aktivity podléhaly přísným kritériím, dělené na to, jestli jsou halál, Alláhem povolené, nebo harám, zakázané. Jaké chození s někým je halál? Vzkaz na youtube byl přímočaře jasný -There is no such thing as halal dating, it’s called marriage.
Otec Sadiq, matka Sára a bratr Ismael se s jejich odchodem vyrovnávají každý den. Sadiq je odhodlaný zachránit je a snažil se už víckrát dostat k nim co nejblíž. Riskuje svůj život. Popisy zážitků z těchto výprav patří k nejnapínavějším pasážím z celé knihy. Nedaleko přechodného pobytu sester, syrského města Rakka, se v písečných dunách natáčejí hrůzostrašná videa, která obletí celý svět. Klečící zajatci v oranžových kombinézách jsou hlavními hrdiny ve filmu, ve kterém byste hrát určitě nechtěli. Na oděvu připnuté mikrofony, aby bylo poslední věty před smrtí co nejlépe slyšet. O profesionální nasvícení a natočení vražedné scény se postaralo mediální oddělení teroristického státu.
Proč být druhořadým Norem, když můžeš být prvotřídním muslimem?
Norská spisovatelka Asne Seierstad říká zajímavou skutečnost: "Radikální islamisté jsou vždy z druhé generace imigrantů. Ne z té první, ani ne z té třetí, vždycky z té druhé. Jsou to děti těch, kteří k nám přišli. Ti, co přicházejí jako první generace, bojují, aby si nějak zařídili život, dostanou jen tu nejhorší práci, ale dělají ji. Jejich děti už rozumějí jazyku, vidí, že jsou jejich rodiče diskriminovaní, ponižovaní, cítí odmítání společnosti."
Dvě sestry nejsou jen příběhem o jedné konkrétní rodině, jejíž dcery odešly do Sýrie. Autorka se snaží popsat pohnutky mladých lidí, potomků přistěhovalců, kteří vyrostli v Evropě, ale na prahu dospělosti se radikalizují am odcházejí bojovat za svého boha.
Jakub Tomiš, blog Denniku N, ze slovenštiny přeložil tw
21.5.2018