Nominace na Ortenovu cenu 2018
Svaz českých knihkupců a nakladatelů, Tomáš Weiss
Letošní 31. ročník Ceny Jiřího Ortena představuje tři díla mladých autorů do 30-ti let. Odborná porota nominovala románový debut Lapači prachu Lucie Faulerové, básnickou sbírku sotva dvacetileté Emmy Kausc Cykly a invenční žánrovou koláž Miluji svou babičku víc než mladé dívky Ondřeje Macla. Jméno vítězky nebo vítěze bude slavnostně vyhlášeno 10. května v 17.00 na knižním veletrhu Svět knihy Praha 2018.
Tři knihy z jednadvacet přihlášených titulů vybrala odborná porota ve složení: Olga Stehlíková (předsedkyně), Josef Chuchma, Michal Jareš, Vratislav Maňák a Radek Malý.
Cena Jiřího Ortena se uděluje odroku 1987 a je určena pro autory do třiceti let.
Vítěz získa 50.000 Kč. Letos poprvé je součástí ocenění a měsíční tvůrčí pobyt v Berlíně.
Lucie Faulerová: Lapačí prachu
A teď to přijde! Už se to stalo! Auto ji srazilo tak náhle, že se ani nestačila ve zpomaleném záběru vyděšeně podívat na reflektory vozu. Ani jí nestačil hlavou proběhnout celý život, co by taky probíhalo, to by se jí hlavou spíš jen líně provalil kotouč smetí a prachu. Ale ani to ne. Prostě bum prásk a šlus. A žádné světlo na konci tunelu, ani chabý záblesk. Byla tuhá. A krev se poeticky rozlévala po jejím smetanovém kabátě a ani lísteček se nepohnul a svět se nezastavil a lidi se nezastavili a auto, co ji srazilo, se nezastavilo, a Země se točila a den šel dál a byl to stále stejně hezký den, stejně přívětivé odpoledne, jeden z těch podzimních dnů, kdy se o slovo hlásí dozvuky léta.
Emma Kausc: Cykly
rozžvýkanou pachuť vracení se jsem
: vyplivla přejela jazykem po
zádech zubů nanesla vrstvu
ochranné fólie
nadrána se přestala hýbat a
můžu se probouzet do nezrnícího stála
: opřít se o něj kdyby náhlý pohyb
vyvedl podlahu z rovnováhy
oloupat si bříška struhadlem
nová vrstva nebude toxikovaná
až dorostou i hmatová tělíska
ne nebudu se nebudu se nebudu se
bát dotknout slov prokrvených
znovu potom co se rozpadla
na zubní plak
qwertzuiop asdfghjkl yxcvbnm
po klávesách
odstřihlá nausea
ranní sprcha
tolik je toho
tolik
Ondřej Macl: Miluji svou babičku víc než mladé dívky
„Jeho text může být lecčím. Otevřeným milostným dopisem, sbírkou esejistických fragmentů, rodinnou anamnézou a kronikou současně, stylistickým cvičením v určitých motivech nebo třeba zvrácenou poezií lékařských zpráv. (…) Lehce nabubřelou a snad i kazatelskou dikci esejistických „mouder“ střídají básnické obrazy či jazykové hříčky, dokonalý básnický rytmus útržky zajíkavé intimní konverzace. Citace kanonických autorit se prolíná s originální řečí „autora“ – který neví, respektive nechce být nucen se rozhodnout, zda je spíše svědkem, egocentrickým básníkem, editorem či portrétistou – a v neposlední řadě též se slovenštinou babičky, kolem níž všechno víří. Babiččiny povzdechy a glosy netonou v žádném suchopárném mudrosloví. (…) Slovenština nabývá až exotický a groteskní nádech (…) a skoro by se chtělo spolu s filosofem Petrem Rezkem, autorem doslovu k proslulému vydání „velíškovské“ Babičky Boženy Němcové, zvolat, že babička je lišák! - z recenze Blanky Činátlové pro A2
.
13.4.2018
