I poezie má své dny

Tomáš Weiss

UNESCO vyhlásilo 21. březen světovým dnem poezie. Snad proto, že začíná jaro. Okolo poezie je vůbec hromada klišé. Tak třeba právě to jaro a zamilovanost. Nebo: zbytečná věc pro pár romantiků, zastydlá puberta, pokud to někdo provozuje v dospělosti. Nebo: co s poezií ve 21. století? A přitom je na místě spíš údiv: jak můžete bez poezie žít?

Kdy jste naposledy dostali od někoho knížku poezie? Kdy jste si nějakou poetickou sbírku naposledy sami koupili? Že vás nic takového už dlouho nepotkalo a nenapadlo? Škoda. Poezie se totiž píše, vydává, a ty sbírky jsou pro vás v každém správném knihkupectví dostupné. Zanechte veškerých předsudků, kterými je poezie umenšována. Ne, opravdu se ani ve čtyřiceti nemusíte cítit trapně, když si ji kupujete a čtete, protože to není věc pouze pro gymnazisty. Opravdu se nemusíte bát rýmovaček láska – páska, protože taková poezie ve své většině opravdu není. Opravdu poezie neskončila Máchou a školními povinnými recitacemi nebo udělením Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi. Všechna ta snaha překvapit slovy, vyjádřit se na malém prostoru kondenzovaně a nečekaně, sepsat výbušnost, provokaci, meditaci,vykopnout nějaké dveře a pojmenovat, nebo jen tiše rozsvítit, aspoň na chvíli, to všechno pokračuje dál. A tak je možné číst klasiky i současníky, kteří se možná v budoucnu klasiky stanou.

Jak říká básník Petr Hruška: "Báseň je vyslovení, nebo vyslovení se, nebo dokonce vyslovení se k někomu. A to jsou všechno kategorie, ve kterých vám musí nutně jít o svět, jinak byste to neudělal. Dostávat svět do slov, pokoušet se ho vyslovit, je prořeknutí se z určité mikronaděje, že tu může být někdo, pro koho má smysl to vyslovit."

Nebuďte sami proti sobě. Nebuďte bez básní!

Petr Hruška

Pořádného tuňáka

Janu Balabánovi

Pořádného tuňáka

aby s námi otřáslo

to nehasnoucí stříbro ryby

plesknuté do listů novin

mrtvých novin na ryby

Pořádného tuňáka

který by stačil na nějaký čas

aby nás zase jednou