Zdeněk Mahler (7. 12. 1928 – 17. 3. 2018)
Tomáš Weiss
Když si někde vzal slovo, byl k nezastavení. Mluvil nejvíc o Mozartovi, Smetanovi, Dvořákovi, také o svatovítské katedrále (vložil se svým dílem do sporu, jestli patří církvi nebo státu). Působil trochu jako Komenský, který by rád vyškolil celé své okolí ve věcech, které se mu zdály podstatné. Pro mnohé názory a patos, se kterým je hájil, lezl také mnoha lidem na nervy. Jeho asi největší schopností bylo poutavě psát o velkých osobnostech a snažit se na jejich životě ukázat něco víc.
Tvorba Zdeňka Mahlera měla opravdu široký záběr: od filmových a divadelních scénářů přes biografie významných osobností až k odborným muzikologickým publikacím. Po studiu na filozofické fakultě pracoval v 50. letech v Československém rozhlase, od roku 1960 byl spisovatelem na volné noze.
Napsal řadu knih o významných osobnostech domácí i světové kultury: Dvořák, Smetana, Mozart, Masaryk... Je autorem nebo spoluautorem scénářů k filmům Svatba jako řemen, Nebeští jezdci, Božská Ema, Lidice u filmu Amadeus Miloše Formana byl jako odborný poradce.
.............
Když se točil Amadeus, nezůstala vaše spolupráce jen u scénáře. Máte tam i malou roli.
Miloš přišel s tím, že tam dá epizodu, kde papež vyznamenává mladého Mozarta řádem Zlaté ostruhy. Domluvilo se, že papeže bude hrát Vladimír Svitáček (možná si ho pamatujete ze slavných Hovorů H, kde dělal Horníčkovi přihrávače) a já že budu hrát kardinála. Dóda Pištěk udělal perfektní autentické kostýmy s výšivkami a se vším, co k nim patřilo, ve štábu na Barrandově nás oblékli a vezli do Valdštejnského paláce, kde se v Rytířském sále tahle scéna točila. A na place Svitáček povídá Milošovi: Hele, jak se mám tvářit? A Miloš říká: No přirozeně, von ten papež byl blbej... (smích). A tak jsme to odehráli, Miloš to sjel asi dvakrát a že dobrý. Jdeme po schodech zpátky a já znejistěle Svíťovi říkám: Člověče, vždyť on zpravidla točí záběr třináckrát nebo sedmnáckrát. A Svitáček: Chlapče, musíš si zvykat na to, že jsme geniální.
Jeli jsme v těch kostýmech nazpátek na Barrandov, a mně napadlo, že by nebylood věci, kdybychom po cestě lidem žehnali. Takže jsme příslušným gestem kynuli z okýnek, lidé zírali a vráželi do kandelábrů... Myslel jsem si, že tím je ta epizoda uzavřena, ale za čas se ke mně dostala hláška, že papež Jan Pavel II, který byl tehdy na návštěvě v Polsku, se prý tajně objevil v Praze a jel někam na Mníšek vysvětit kostel. Ta představa, jak světíme kostel, mě dodneška povznáší…
ukázka z rozhovoru, který se Zdeňkem Mahlerem vedla Svatava Barančicová v roce 2006 pro Time In
19.3.2018
