Mám rád Umberta Eca, ale on neměl rád mě - rozhovor s Danem Brownem

Róbert Dyda

Ukázka z rozhovoru, který s Danem Brownem pořídil pro slovenský deník SME na loňském Frankturtském veletrhu Róbert Dyda.

Román Počátek je pátým pokračováním příběhů Roberta Langdona. Co vás inspirovalo?

Obvykle vycházím z toho, co jsem někde četl nebo viděl. Při zrodu Počátku byla hudba, konkrétně liturgická skladba Charles Darwin, kterou zkomponoval shodou okolností můj bratr. Stará křesťanská mše byla promíchaná s velmi moderními výroky Charlese Darwina. Tahle fúze vědy, umění a náboženství se stala katalyzátorem Počátku.

Vaši čtenáři se mohou těšit na další příběhy, propletený tajemnými znaky, spiknutími a nečekanými konci. S čím hlavním tedy Počátek přichází?

Milióny let definují naše pátrání po tom, kdo je člověk, dvě otázky: Odkud přicházíme? Kam jdeme? Když jsem poslouchal slova o stvoření a evoluci, celé se to změnilo na otázku: Přežije Bůh vědu? Věda a náboženství totiž odedávna sehrávají klíčovou roli při jeho hledání. Tak dlouho jsem mezi nimi hledal rozdíly, až jsem dospěl k tomu, že jsou vlastně partnery. Jde o dva odlišné jazyky, které vyprávějí stejný příběh. Oba jsou manifestací lidského úsilí pochopit božské. Ve vědě je touha po odpovědích, v náboženství jsou možná důležitější otázky.

Na rozdíl od minulých románů, kde byli v hlavní roli křesťané, Langdonův bývalý žák, multimilionář a počítačový génius Edmond Kirsch, prezentuje svůj objev, který má rozmetat všechna náboženství, jak biskupovi, tak imámovi, tak rabínovi. To asi tato náboženství moc nenadchne.

Žádnému věřícímu se nemůže líbit věta, že Bůh nepřežije. Historicky vzato ale nepřežili žádní bohové. Vyvíjeli se. Když věda vysvětlila podstatu blesku, odešel Thor do mytologie. Budoucnost vidím v technologiích. Po delších diskuzích s odborníky na umělou inteligenci, stejně jako s mnohými duchovně založenými lidmi, jsem přesvědčený, že vznikne jakési společné vědomí a my už nebudeme potřebovat nějakého vnějšího boha, který nás sleduje, hodnotí, trestá nebo nám pomáhá.

Ve vašich knihách se věnujete náboženstvím, ale absentuje v nich terorismus.

Terorismus nemá s náboženstvím nic společného. Podle mě má původ v politické nerovnosti, násilí a strachu. Možná se vám zdá, že teď je to hlavně muslimský problém, ale jde to napříč všemi ideologiemi. Podívejte se na USA, kde se v současnosti vracíme téměř k inkvizičním procesům ze Salema. Náboženství se v těchto případech zneužívá a slouží jen k zastírání skutečných motivů.

V Počátku Edmond Kirsch odhaluje, odkud přicházíme a kam jdeme? Jaký konec čeká lidstvo?

Neexistuje technologický poznatek, který by člověk nezneužil jako zbraň. Lidé se naučili na ohni vařit, ale stejně tak dokážou ohněm vypálit sousední vesnici. Tak můžeme pokračovat až k jaderné energii. Ale přestože má lidstvo už teď schopnost se zničit, zatím to neudělalo. Věřím, že na světě je víc tvořivé než destruktivní energie, víc lásky než nenávisti, a proto mám sklon k optimismu.

Kde má počátek váš zájem o kódy a hádanky?

Moji rodiče byli, co se týká víry, velmi odlišní. Matka byla hluboce věřící, sedával jsem vedle ní v kostele a obracel strany zpěvníku, když hrála na varhany. Otec byl matematik a byla autorem mnoha knih. Hudba i matematika jsou jazyky symbolů. Na Vánoce jsme místo dárků měli pod stromečkem dopis s hlavolamem nebo s instrukcemi typu: jdi do komory, tam najdeš další nápovědu a podle ní hledej, kde jsou dárky. Jako dítě jsem si s tím užil spoustu zábavy, proto se snažím tak dnes psát i svoje knihy. Lov pokladů byl u mě vždy na popředním místě zájmu.

DaVinciho kód je považován za bibli konspirace, s tou pracujete i v Počátku, kde je zmiňován conspirativní blog ConspiracyNet. Jak je váš názor na fenomén lživých zpráv a alternativních faktů?

Když jsem psal DaVinciho kód, bylo jedním z cílů to, že si lidé začnou klást otázky, proč věří v tom, v co věří. Přečtou si evangelia a budou nad nimi přemýšlet. Jestli jim to dává smysl a odkud pocházejí informace v nich obsažené. Nešlo mi o tom přesvědčit někoho o alternativním příběhu Ježíše Krista. Chtěl jsem začít dialog. A právě dnes, víc než kdy předtím, si musíme ještě důkladněji prověřovat, proč něčemu věříme, jaký je zdroj našich informací, a musíme být velmi pozorní na to, co považujeme za fakta.

Líbí se vám Ecovo Foucaultovo kyvadlo?

Mám rád Umberta Eca, ale on neměl rád mě.

celý rozhovor publikován ve slovenském deníku SME 2.2.2018

19.2.2018