Spoluodpovědnost lhostejných
Olga Stehlíková
Román rakouského modernisty, romanopisce a esejisty Hermanna Brocha Nevinní je unikátní: jednak vyšel v německém originále v Curychu půl roku před autorovou smrtí, r. 1950. Pak jde o soubor jedenácti povídkových vyprávění, která vznikala během dlouhého období a byla propojena v román až dodatečně a možná poněkud násilně. A konečně tento filosofický text, studie maloměšťáctví zvažující „vinu nevinných“ na společenské katastrofě nacismu, vychází v česky poprvé až letos.
Pět z jedenácti vyprávění publikoval Hermann Broch s velkými časovými odstupy časopisecky a celek přepisoval a dopracovával do románové podoby až mezi červnem a srpnem 1949 během své emigrace v USA, kam uprchl před Hitlerem s pomocí intervencí svých korespondenčních přátel Jamese Joyce, Thomase Manna i Alberta Einsteina. Román tak vznikal během dlouhých roků mezi letopočty 1913 a 1949.
Nevinní s podtitulem román v jedenácti vyprávěních zobrazuje život a společnost předhitlerovského Německa během tří dekád. Vystupuje v něm asi tucet postav s jednoduchými osobními příběhy, žádné z nich však nelze přímo připsat odpovědnost za vzestup nacismu. Brochovy figury jsou apolitické, často poněkud bezcharakterní nebo obyčejně lidské, ale vždy společensky apatické k dění, které se jich bezprostředně netýká, a uvyklé hájit především své soukromé malicherné zájmy. Podle Brocha právě tito lhostejní svou ignorancí vzestup ničivé ideologie způsobili a způsobují, právě oni za ně nesou odpovědnost. Tento nekompromisní postoj se v Brochově díle neobjevuje v Nevinných poprvé: čtenáři, včetně těch českých, jej znají z jeho esejů a především z románů Náměsíčníci z r. 1932, tematizujícího úpadek hodnot v Rakousku na přelomu 19. a 20. století, a Smrt Vergilova z r. 1945, v němž tento prozaik židovského původu zpracovává mimo jiné svou zkušenost s výslechy na gestapu a z krátkého uvěznění v Altaussee. V meziválečné éře patřil Hermann Broch k vídeňské kavárenské bohémě. Setkával se třeba s Robertem Musilem, ale kontakty udržoval i s Milenou Jesenskou nebo rakouskou novinářkou Eou von Allesch. Broch je znám nejenom jako brilantní esejista, ale také coby jedinečný korespondenční stylista. Jeho rozsáhlá korespondence s FOLKMAREM VON CÝLZDORF - Volkmarem von Zühlsdorff - s názvem Dopisy o Německu vyšla r .1996 také v češtině.
Román Nevinní je strukturován jako kaleidoskop složený z „pre-příběhů“, odehrávajících se v roce 1913, „příběhů“ z roku 1923 a „post-příběhů“, které jsou situovány do r. 1933. Jednotlivá vyprávění propojuje postava 30letého bohatého Holanďana Andrease, obchodníka s diamanty, jenž se ocitne v německém provinčním městě, kde hledá zařízený pokoj. Ubytuje se v domě baronky Elvíry, která žije od smrti svého manžela se starou komornou Zerlinou. Ta přinutí Andrease vyslechnout její banální, ale hrůzný životní příběh milostného vzplanutí, žárlivosti, pomsty a kupčení s cizím tělem, totiž obecněji alegorii provinění a spravedlnosti. Román lze vykládat dokonce jako typologii viny od A do Z, tedy od hlavní postavy Andrease jako A až po učitele matematiky Zachariáše a služebnici Zerlinu coby Z.
Překladatel Michal Kleprlík publikoval k Nevinným výkladový esej v časopisu Host už r. 2015. V něm mimo jiné popisuje problematickou fragmentárnost a jistou neucelenost této prózy, které zřejmě nelze připsat pouze způsobu, jímž román vznikl – totiž dodatečnému sestavení z dílčích povídek či kratších próz. Román je formálně velmi komplexní a významově komplikovaný, kromě toho složitě symbolický, na jeho obraznosti a výkladové a interpretační náročnosti se mimo jiné podílejí také rozsáhlé básnické a esejistické pasáže a alegorické vsuvky včetně složitých podobenství z nejrůznějších dob i oborů, včetně hudby a matematiky.
Interpretace lyrických předělových pásem je obtížná a jejich spojitost s vyprávěními, jež předcházejí či následují tyto básnické hraniční zóny volná, ba spíše tušená. Než hledat důkazy hovořící pro narativní soudržnost tohoto románu je možná lepší smířit se s jeho fragmentárností a akceptovat neucelenost jako modernisticky záměrnou: vždyť Brochovým vzorem nebyl nikdo menší než James Joyce. Hermann Broch obdivoval také dílo Charlese Baudelaira, Paula Cézanna nebo Richarda Wagnera, ale modernističtí prozaici mu byli nejblíže. Nekoherentní, nehomogenní dojem z Nevinných zřejmě také stál za tím, že český překlad textu dosud neexistoval, nehledě na to, jak velkou inspirací byl Broch například Milanu Kunderovi, který se dokonce stal editorem souboru esejí Román – mýtus – kýč, který vydal r. 2009 rovněž Dauphin. Posledním domácím překladatelským přírůstkem k Brochovu dílu je svazek Teorie masového šílenství, obsahující eseje z let 1939 až 1946, jejichž americké vydání bylo přerušeno Brochovým úmrtím. V tomto výboru z esejistiky se Broch opírá o své znalosti moderní filosofie, psychologie, sociologie a politologie a hledá příčiny masového zešílení v totalitách fašistických i komunistických, ale i způsoby, jak proti nim efektivně bojovat. Český překlad vyšel v nakladatelství Academia r. 2013 z pera Milana Váni. Michal Kleprlík mohl svou prací navázat rovněž na starší brochovské převody Rio Preissnera a novější práce Naděždy Macurové. Zatím poslední výbor z Brochových literárních, politických a filosofických esejů z r. 2016, který pro Dauphin pořídila, nese podtitul Logika rozpadajícího se světa.
Kromě etického hlediska v Brochových Nevinných zmiňuje překladatel Michal Kleprlík ve svém výkladovém článku další podstatnou okolnost vzniku tohoto románu, a sice přesvědčení modernistů, že umění může být protiváhou pozitivistické vědy a nabízet jiné poznání a zachycení světa v jeho úplnosti, jehož nelze dosáhnout pouze zapojením racionality. Proto také Broch po vzoru svých předchůdců Kafky nebo Joyce usiloval o prostředkování různorodosti světa abstraktním výrazem i o vysoký etický a hodnotový apel s důrazem na individuální odpovědnost jedince vůči společnosti.
Posluchači českého rozhlasu měli možnost se s Nevinnými seznámit díky inscenaci Vyprávění služky Zerliny, jež tvoří fabulační jádro tohoto románu, v režii Hany Kofránkové. Ústřední roli v této hře, interpretované pro rozhlas jako „strhující příběh lásky, žárlivosti a pomsty“, ztvárnila r. 2011 Nina Divíšková a rozhlasová inscenace byla znovu k poslechu na přelomu tohoto roku.
Významný podíl na románem tematizovaném provinění měšťáků, které vedlo až ke ztrátě humanity a krizi hodnot moderního člověka, podle Hermanna Brocha nese kromě lhostejnosti kýč, který pro něj nepředstavuje kategorii pouze estetickou, ale také sociální a politickou. Nejen proto je román Nevinní tak aktuální a jeho české vydání tak smysluplné i dnes.
Olga Stehlíková, psáno pro Český rozhlas, pořady Meziřádky a Reflexe!: Literatura
