A na topole podle skal, zelený mužík zatleskal...
Tomáš Weiss
Představte si, že jste americký producent filmu a přijdou za vámi umělci (byť renomovaní) a řeknou: máme skvělej materiál, bude to romantický film o lásce uklizečky laboratoří a amazonského vodníka. Bude to tak z roku 1960 a dostane to spoustu Oscarů. A vy potáhnete z doutníku, zatleskáte ručičkama a nakonec na filmu ještě vyděláte. Tak tomu řikám frajeřina. Příběh vychází i v knižní podobě.
V utajované americké vládní laboratoři probíhají experimenty s podivuhodným obojživelným monstrem nalezeným v Amazonii. Ví se o něm velmi málo – domorodci jej uctívali jako boha, může dýchat na vzduchu i pod vodou, podobá se člověku a je považován za nebezpečného tvora. V laboratoři jej drží a bezohledně zkoumá ambiciózní vládní agent Richard Strickland. Zachází s ním spíše jako s biologickým materiálem než s živou bytostí. Jeho experimenty neberou ohledy na to, zda objekt zkoumání zůstane na živu. Ve stejné laboratoři pracuje němá uklízečka Elisa a když se náhodou střetne s uvězněným stvořením, dokáže s ním navázat takovou komunikaci, k níž není potřeba žádných slov. Stačí jim gesta a emoce. Elisa jej nevnímá jako nebezpečnou zrůdu, cítí především jeho strašlivou osamělost. Je to i tím, že tato záhadná bytost má jednu základní vlastnost vody. Jak voda přijímá tvar nádoby, tak stejně tento vodní tvor přijímá vlastnosti každého, s kým se potkává, a odráží tak jeho agresivitu i osamělost nebo bezpodmínečnou lásku. Díky tomu se mezi ním a vnímavou Elisou vytvoří silné pouto. V okamžiku, kdy hrozí další brutální pokusy, Elisa pochopí, že je čas na společný útěk. A protože jsme v 60. letech minulého století, neobejde se to bez účasti sovětských špiónů. CinemArt
16.2.2018