Tohle není Dabing street aneb jak Václav Neužil načetl Půlnoční slunce
OneHotBook
Jak se herec Václav Neužil sžil s vypravěčem nesbøvky Půlnoční slunce, kterak vnímá práci s mikrofonem a co je pro něj při práci ve studiu nejtěžší?
Znal jste už knihy Joa Nesbøho, nebo to bylo vaše první setkání s jeho textem?
Joa Nesbøho jsem dříve nečetl. Je to zvláštní, protože knihy jsou zásadní součástí mého života, ale zkrátka ne detektivky. Matně si vybavuji, že poslední knihu s detektivní zápletkou – a to ještě okrajovou –, kterou jsem si sám od sebe přečetl, byl Syn Cirkusu od Johna Irwinga.
Čím vás osobně nejvíc oslovil příběh Půlnočního slunce? Co vás na něm bavilo nejprve jako čtenáře a pak jako audioknižního interpreta?
Příběh mě jistým způsobem vrátil do puberty. Tím jak hlavní hrdina v určitých zastaveních vzpomíná na svoje mládí, lásky a tehdejší vnitřní svět, kdy toužil po všem, co se venku děje, jsem si vzpomněl na sebe. I když já sám jsem samozřejmě nikdy neřešil tak vypjaté situace jako on, podobnou neurotickou lačnost po životě jsem v sobě ve stejném věku objevoval též. Jako interpret jsem se těšil na ztvárnění jisté frackovité frajeřiny hlavního hrdiny, který však zároveň oplývá dobrým srdcem.
Jaká pro vás byla četba Půlnočního slunce? A jak vnímáte hereckou práci za mikrofonem ve srovnání s divadlem nebo filmem?
Byla moje druhá audiokniha, kde celá četba ležela jen na mně. Této disciplíny si vážím a přistupuji k ní s velkou pokorou. Máte jen hlas a to je celé. Tím jste limitovaní ale zároveň, jak známo, každý limit skýtá nové světy – tomu je potřeba věřit a nechat se tím inspirovat. Otevřou se vám pak nepoznané možnosti vlastního projevu. Když se vám to povede, je to jako droga, která vás při četbě nese dál a dál. I takový stav se mi podařilo si aspoň na několik chvil navodit.
Jak jste vnímal jeho osobnost hlavního hrdiny – vypravěče?
Hrdina mi byl blízký svým analyzováním všeho a všech. Což je pro něj nezbytné vzhledem k okolnostem příběhu. Bavila mě i jeho ‘dejme tomu’ mazanost a rychlost v uvažování. Někdy ovšem bloudil až v moc velkých patetických obrazech a smutku. Vlastně jsem ho chápal, i když mě tím trochu štval.
Jak jste se na četbu audioknihy ve studiu připravoval?
Knihu si vždy velmi důkladně čtu doma nahlas a dělám si poznámky k postavám. Jinak to snad ani nejde.
Co pro vás bylo při interpretaci nejobtížnější?
Při četbě musíte být stoprocentně vnitřně aktivováni, protože máte k dispozici právě jen hlas, tak vám nic jiného nezbývá k případné kamufláži například únavy. To je pro mě vždy nejtěžší – udržet se v naprostém nasazení celou frekvenci.
Posloucháte vy sám audioknihy?
Audioknihy i rozhlas nejraději poslouchám v autě při řízení.
Václav Neužil (*1979)
Po studiu na JAMU hrál mimo jiné v brněnském divadle Polárka, v Mahenově činohře Národního divadla v Brně, Divadle v 7 a půl a v HaDivadle. Od roku 2006 je členem souboru Dejvického divadla. Televizní a filmoví diváci ho znají ze seriálů jako Čtvrtá hvězda (2014), Atentát (2015), Svět pod hlavou (2017) nebo Dabing Street (2017) či snímků Zoufalci (2009), Rozkoš (2013), Sedmero krkavců (2015), Ztraceni v Mnichově (2015), Bába z ledu (2017) a dalších.
