Marianne a Leonard Cohen
Kari Hesthamar, Tomáš Weiss
Cohen potkal Marianne Ihlenovou na samém začátku písničkářské kariéry a stala se inspirací hned pro několik jeho skladeb, z nichž nejznámější je So long Marianne. Dokument norské dokumentaristky Kari Hesthamar So long, Marianne z roku 2005 zachycuje vyprávění Marianne Ihlenové o jejím vztahu s kanadským zpěvákem. Film byl podkladem pro stejnojmennou knižní biografii.
So long, Marianne je intimní záznam Mariannina životního příběhu, od jejího mládí v Oslo přes pomíjivou romanci s Axelem a líčení života mezinárodní umělecké kolonie na Hydře od 60. let minulého století k osudu Mariannina vztahu s Leonardem Cohenem a jejímu pozdějšímu životu. Je obohacený o dosud nepublikované Cohenovy básně, korespondenci mezi ním a Marianne a autorčiny poznatky z rozhovorů s Cohenem.
Ukázka: Dobré dny
Na Hydře se před časem usadil další cizinecký pár, Češka Magda Tilcheová a její o devět let mladší italský manžel. Magda emigrovala z Československa s jedním francouzským lékařem do Paříže, otevřela si tam cosi jako klub a seznámila se tam s Italem, kterého si později vzala. Magda byla krásná, sošná zrzka, která se ráda pestře oblékala, nosila nápadné náhrdelníky a na rukou cinkavé stříbrné náramky. Když se s ní Marianne poprvé setkala, pomyslela si, že takhle by chtěla vypadat taky. Brzy se sblížily tak, že ji Marianne začala pokládat za svou starší sestru.
Marianne a Leonard s ní často trávili dopolední a večerní chvíle u křivých stolků v Katsikasově kavárně. Občas tam obě ženy zpívaly krásné ruskožidovské písně a Leonard je doprovázel na kytaru. Hrál na ni prakticky odmalička. Písně už dlouho sbíral, o lidovou hudbu měl zájem od raného mládí a tyhle songy miloval. Během studií na střední škole založil s několika spolužáky hudební skupinu, která hrála country&western, a hudba se stala jeho hlavním zájmem. Jeho kapela hrála v kostelích a jiných školách, po barech a na náměstích.
Na Hydře hrál Cohen pro Marianne a přátele přistěhovalce. V kavárně chránil ubrus na jejich stolku velký arch bílého papíru a Leonard dokázal trávit celý večer tím, že ho popisoval svými verši. Marianne jednou klikyháky a náčrtky básní popsaný papír sebrala ze stolu a odnesla si ho domů. Jedna z mála celých vět na něm zapsaných zněla „Nancy měla na nohou zelené punčochy.“ Marianne papír pečlivě složila do velikosti ubrousku a založila ho mezi své deníky a jiné papírové cennosti.
Když se Magda rozhodla předělat jednu opuštěnou loďařskou dílnu na bar, začali tam všichni pomáhat. Malovali, brousili, šili povlaky na polštáře, prali, leštili a zpívali k hudbě, která se drala z rádia, a nakonec z té dílny opravdu vznikl nejnovější bar na ostrově – Lagoudera. Dva čluny, která tam zbyly po loďařích, pověsili na stropní trámy jako připomínku původního účelu budovy. Magda do Lagoudery investovala všechny svoje úspory a nový podnik byl s velkou slávou otevřen. Stal se z něho noční klub, oblíbený podnik jak cizinců, tak místních lidí.
Když si chtěli od Hydry odpočinout, podnikali Marianne a Leonard krátké výjezdy do Atén a na pevninu. Popíjeli kávu v Zonar’s Café a v jiných místních putykách a nechávali se zvěčnit starým fotografem, jehož hlava mizela pod černou látkou, když je snímal svou nemotornou starodávnou kamerou. Usmívající se Marianne a Leonard, zavěšení do sebe na náměstí Syntagma. Poštu si vybírali v kanceláři American Expressu. V Aténách se po barech setkávali se svými řeckými přáteli a přespávali ve svém oblíbeném hotelu Niki 27, v nevelkém spořezařízeném hotýlku, s dvěma či třemi pokoji v každém patře. Klíč si vyzvedávali v malé zatuchlé recepci a pak vyjížděli výtahem ke svému pokoji s postelemi se zašedlým povlečením, které nikdy nevidělo slunce.
Obvykle se nedostali dál než do Pirea, kde se procházeli po nábřeží, obdivovali kotvící lodě a nechávali slunce, aby jim spalovalo týl. Leonard měl na sobě bílou košili a tmavé kalhoty, někdy i tmavou vestu. Marianne, dlouhé slámově světlé vlasy vyšisované sluncem, bavlněnou sukni nebo bavlněné šaty. Na velkých otevřených trzích nakupovali jídlo a pátrali po vzácných pokladech v bazarech a starožitnictvích. V kavárnách pod rozsvícenými zářivkami u plastových stolků popíjeli kávu. V setmělém hotelu kousek od přístavu slyšeli skrz tenké stěny všechno, co se odehrávalo ve vedlejších pokojích. Na noc vklouzli ve spoře zařízené místnůstce pod přikrývku a ráno v osm nastupovali do trajektu mířícího na Hydru.
Oba už považovali ostrov za svůj domov. Hydra byla prvním místem, kde poté, co opustili rodná města, strávili delší dobu. Kromě Larkollenu byla Hydra jediným místem, kde Marianne zapustila kořeny. Leonard tam koupil svůj první dům a cítil, že filozofické klima Středozemního moře mu báječně vyhovuje. Oba měli pocit, že ten ostrov čekal jen na ně.
překlad Miroslav Jindra
5.1.2018
