Jací jsou vlastně doopravdy ti Turci?
Tomáš Weiss
Co víte o Turecku, zemi, o které se momentálně zase v Evropě mluví čím dál víc. Turecké hospodářství? Turecký záchod? Představte si, že na Slovensku měli ještě nedávno v muzeu jednoho skutečného Turka vycpaného, ještě z časů protitureckých válek. Je dnes Turecko spíš našinec nebo spíš cizinec? O tom víc kniha polského reportéra Witloda Szablowskho Vrah z města meruněk. Ukázka.
Jaký vliv na Erdoğana má Atatürk
Hlavní nepřátelé premiéra Erdoğana jsou kemalisté. Chrání Atatürkovo dědictví a bojují proti všemu, co si s ním protiřečí. Nejdříve nepřijali existenci islámských stran. A dnes, když se AKP ve svém programu neodvolává k islámu, kemalistům vadí, že premiérova žena nosí šátek. Mustafa Akyol: „Ideologie kemalistů se nezměnila celých osmdesát let. Svět se mění, islám se mění, ale kemalisté zůstali stát na místě.“ Profesor Kaya: „To je lež! Hrozba, že se Turecko stane druhým Íránem, je stále aktuální. Proto na stráži našeho systému stojí armáda. “Mustafa Akyol: „U nás se demokracií míní vojenská vláda. Sekularismus v extrémní podobě je mnohem nebezpečnější než turečtí islamisté.“„Proč?“ „Protože pokud jsi pobožný, tak v Turecku neuděláš kariéru. Takhle to přece nejde! Erdoğan na sobě hodně zapracoval! Pochopil demokracii a přijal ji. A kemalistům se nelíbí, že má muslimský knírek!“ „Ty té změně věříš?“ „Je velmi turecká. Dokonale vystihuje naši rozháranost mezi náboženstvím a moderním státem.“
Jak Erdoğan usiluje o šátek
Je rok 1978. Erdoğan mluví na setkání muslimské mládeže. Je tehdy šéfem islámské strany mládeže Národní spása. Během svého vystoupení zaregistruje pár očí, který ho sleduje. Najde je během přestávky. Jejich majitelkou je třiadvacetiletá Emine, dívka s arabskými kořeny. Baví se spolu, ona však dá stěží dohromady smysluplnou větu. Mladík s knírkem jí přijde jako muž jejích snů. Sen se jí vyplní. O půl roku později už jsou Emine s Tayyipem zasnoubeni. Od té chvíle až dodnes je Emine Hanım (paní Emine) krkem, který otáčí Erdoğanem. „Veřejného života se neúčastní, ale je mistryní v řízení svého muže,“ tvrdí jeden z tureckých novinářů. „Nezůstala v kuchyni. Ale prý stejně neumí moc vařit. Zato však dokáže Tayyipa pěkně seřvat, pokud něco neudělá podle jejího přání.“ V jednom ze vzácně udělených rozhovorů Emine Erdoğanová řekla, že by se Turci měli stydět. Proč? Protože je tak málo žen reprezentuje v parlamentu. A to, že AKP v něm zastupuje nejvíc žen ze všech tureckých stran, je hlavně její zásluha. Přesto ji Turci považují za konzervativní. Protože nosí šátek. Stejně jako ženy dalších kníračů. Své dcery poslal Erdoğan studovat do Spojených států. „Tam mohou nosit šátek,“ vysvětlil. Šátek patří k jedné z front, na níž Erdoğan vede válku s kemalisty. V Turecku je zakázaný na všech vysokých i středních školách. Erdoğan dokazuje, že je to v rozporu s demokracií. A že to znemožňuje studovat dívkám z chudých rodin, protože ty jsou nejčastěji pobožné. Mustafa Akyol: „Moje známá studovala v Istanbulu a vrátný se jí zeptal, jestli přišla uklízet. Žena v šátku může být služka anebo žena domovníka. Ale studentka? To mi prostě nejde do hlavy. Dokonce v reklamách na prací prášek je žena v šátku pokaždé hlupačka, které se v pračce udělá kámen, anebo ta, co pere v ,obyčejném prášku‘. A teprve moderní žena bez šátku jí vysvětlí, že by měla používat Calgon nebo prací prášek Omo.“ Jinou válečnou frontou kemalistů s Erdoğanem jsou náboženské školy, imam hatip. Učí se tam normální látka pro gymnázia, ale s rozšířenou výukou o islámu. „Jejich absolventi mají velmi ztížený přístup na vysoké školy. To je nespravedlivé,“ tvrdí Erdoğan. Kemalisté mu namítnou, že v těchto školách popírají evoluční teorii a hlásají nadřazenost mužů nad ženami. A že si chce AKP vychovat kádry mladých islamistů. Největším důkazem svědčícím proti Erdoğanovi však byl jeho pokus o změnu trestního zákoníku. Erdoğan chtěl, aby byli obyvaelé Turecka trestáni za cizoložství – buď vězením, nebo pokutou. Ustoupil teprve pod tlakem Bruselu.
Witold Szabłowski (* 1980) je polský reportér a spisovatel. Vystudoval žurnalistiku a politologii na Varšavské univerzitě, pracoval v polské zpravodajské televizní stanici TVN24, v roce 2006 začal působit v redakci deníku Gazeta Wyborcza. Rok strávil v Turecku a ve svých reportážích se postupně orientoval na turecká témata. V roce 2010 vydal svůj knižní debut Vrah z města meruněk, za nějž získal Cenu Beaty Pawlak a nominace na polskou prestižní literární Cenu Nike a na středoevropskou Cenu Angelus.
26.5.2016