Mezi řádky o knihách se Zdenko Pavelkou
Tomáš Weiss
Ano, opět se hlásí Zdenko Pavelka se svoji knižní rozhlednou, ale název Knižní pól už převzal o začátku listopadu jiný pořad, ve kterém chroničtí čtenáři, pozvaní Českým rozhlasem, mluví o svých čtenářských zážitcích. Nicméně- redaktor Pavelka o nových knihách referuje dále ve Víkendové sobotní příloze stanice Vltava. Dnes se spolu s ním vrátíme do Tábora na knižní festival Tabook.
Knižní pól 7. 10. 2017
Na samém vydařeném konci babího léta se minulý týden konal v Táboře už šestý Tabook, festival malých a středních nakladatelů. Už loni jsem měl pocit, že tohle setkání knihomolů všech ras, druhů a profesí dozrálo do vyladěné knižní pouti. Letošní ročník podle mne potvrdil, že Juraji a Tereze Horváthovým a jejich spolupracovníkům se podařilo v Táboře vytvořit mimořádnou periodickou kulturní událost, která městu velmi sluší. A naopak město je pro knihy a jejich autory a nakladatele příhodným prostředím. Jako by se knihy a město našly. A tak se s vámi chci podělit alespoň o některé z knížek, které jsem si z Tábora přivezl a o nichž si myslím, že byste o nich měli také vědět.
Už loni jsem v Bratislavě na podobné akci, která se jmenuje BRaK neboli Bratislavský knižní festival, objevil tehdy sotva rok fungující Vydavatelství Absynt, které založili Slovák Juraj Koudela a Polák Filip Ostrowski. Rozhodli se vydávat reportážní literaturu. Jejich volbu ovlivnila především polská publicistika, dnes známá i u nás nejen díky Mariuszovi Szczygiełovi. Překvapivě uspěli a letos zahájili vydávání knih také v češtině, které už nabízejí česká knihkupectví. Obálky původní slovenské edice nazvané Prekliati reportéri mají světle hnědý podklad, česká řada s obálkou světle šedou se jmenuje Prokletí reportéři, vyšlo v ní už pět titulů a řeknu vám alespoň o třech.
Katarzyna Boni je pětatřicetiletá polská novinářka, specialistka na Asii, a ve své knižní prvotině Ganbare! Workshopy smrti se věnuje Japonsku po cunami a havárii jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011. Příběhy v téhle knize se však opírají také o japonské tradice a historii, je to pohled na Japonsko překvapivě komplexní, publicisticky emotivní, ale zároveň co možná věcný. Knihu Katarzyny Boni Ganbare! Workshopy smrti přeložil Michael Alexa.
Katarzyna Surmiak-Domaṅska se ve své čtvrté knize Ku-klux-klan. Tady bydlí láska věnuje historii a příčinám rasismu. Autorka se vydala mezi jejich dnešní nositele, ale kniha je zároveň ucelenou historií takzvaného neviditelného impéria. A jde ke kořenům i dnešního rasismu, který se projevuje sice trochu jinak, ale je pořád stejný, s pozadím v nejistotě a strachu z jiného. Knihu Katarzyny Surmiak-Domaṅské Ku-klux-klan. Tady bydlí láska přeložila Jarmila Horáková.
Třetí kniha je nám místopisně i tematicky nejbližší. Jmenuje Miedzianka. Příběh zániku a je to vyprávění Filipa Springera, ročník 1982, o zaniklém městečku kousek od českých hranic za Trutnovem, v Dolním Slezsku. Až do roku 1945 se jmenovalo Kupferberg a žili v něm Němci. Pak dostalo polské jméno Miedziana Góra, které rychle zkrátili na Miedzianka, po mědi se tam začal těžit uran pod ruským dohledem a pak bylo rozhodnuto celé osídlení zlikvidovat. Dodnes tam zůstal, asi proto, že je to v Polsku, kostel. Po prvním vydání Springerovy knihy v roce 2011 však Miedzianka jako kdyby začala vstávat z mrtvých. V Kupferebergu byl kdysi vyhlášený pivovar, zlikvidován byl začátkem padesátých let. Teď je tam zbrusu nový a nevede si špatně. Kniha Filipa Springera Miedzianka. Příběh zániku je tak dokladem, že slovo dokáže pohnout světem. Český překlad pro slovenské Vydavatelství Absynt je dílem Martina Veselky.
Také jsem si z Tábora přivezl šestero knih, o kterých si myslím, že představují dobrou reprezentaci současné české prózy. Ačkoliv ta první pojmu současná neodpovídá: byla napsaná už v osmdesátých letech, vydaná nejprve v samizdatu a pak hned v roce 1990. Přestože patřila k nejpozoruhodnějším prózám té doby nejen otevřeně přiznanou homosexuální orientací hlavní postavy, ale především stylem. Je to vyprávění velmi živé a čtivé i dneska. Kniha se jmenuje Paci, paci, pacičky. Jako autor je podepsán Václav Bauman, ale není tajemstvím skutečné jméno – je to novinář a scenárista František Růžička, možná si ho pamatujete z Reflexu nebo z pořadu Na vlastní oči na Nově. Jeho výtečnou knihu Paci, paci, pacičky vydal nyní znovu Filip Tomáš ve svém nakladatelství Akropolis.
Do normalizačních sedmdesátek se vrací i Daniel Jahn v próze Naivní sezóna. Také tohle autorské jméno je pseudonym, ale nakladatelství Dauphin, které knihu vydalo, uvádí, že ani jemu není známo, kdo je skutečný autor. Naivní sezóna je také zřetelně hodně autobiografický příběh, a možná také díky tomu je to vyprávění přesvědčivé. Pochopitelně zejména pro pamětníky, ale myslím si, že i mladší čtenáře může přitáhnout přirozená syrovost vyprávění.
Petr Motýl je známý básník s pověstí zarputilce, pro nějž je poezie respektive tvorba smyslem života. Jeho pátá próza Doktor Pilka si kope hrob patří v současné produkci mezi spíše vzácnější výjimky – jde totiž o velmi hravou grotesku, která nevypadá bůhvíjak důmyslně, ale právě v tom je její kouzlo. Motýl se v ní řadí po bok například Petra Stančíka. Ale zatímco Stančík podle mne vychází z pražského literárního, řekl bych, že zejména meyrinkovského stylu, Petr Motýl je po právu i průvodní anotací přirovnáván k Francouzům jako Queneau nebo Perec. Doktor Pilka si kope hrob je kniha plná ironie, ale také absurdních aluzí a mezi postavami nechybí ani autor, ani jeho bratr Ivan, známý novinář. Motýl si vlastně dělá blázny ze současného světa a knížku můžu doporučit, až na vás dosednou nějaké chmury právě z toho, co se kolem nás a s námi děje. Smích je, jak víme, nejlepší terapie. Rozverný román Petra Motýla Doktor Pilka si kope hrob vydalo nakladatelství Volvox Globator.
Nová kniha Jakuby Katalpy s kafkovským názvem Doupě je také hrou, ale s úplně jinými pravidly než Motýlovo rozmarné zrcadlení globalizace. Jakuba Katalpa se tentokrát vydala cestou tří souběžných příběhů, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ale právě jejich paralelní průběh z nich dělá kompletní obraz, asi jako jsou míněny gotické triptychy nebo Boschova proslulá Zahrada pozemských rozkoší. První z příběhů se odehrává na pražské Hanspaulce. Stará paní se potřebuje vyrovnat se životem a vymluvit se z něj. Připraví ve sklepě vilky doupě, do něhož vláká a pak v něm drží pod zámkem člověka, kterému se vypovídá. Druhý příběh je také pražský, odehrává se částečně vlastně naproti vilce staré paní a je také o staré ženě. Jenže je o Vietnamce, která pomáhá své v Praze už zdomácnělé dceři v obchůdku i v domácnosti. Tahle linie v sobě nese neokázale a se smyslem pro věrohodnost i aktuální téma kulturní identifikace a asimilace. Třetí dějová nit vypráví o japonském manželském páru, v němž žena umírá na rakovinu. Ačkoliv takhle stručně naznačená stavba románu vypadá exkluzivně, Jakuba Katalpa ho vypráví s jakousi nenucenou přirozeností, díky níž se i exotické dálněvýchodní reálie zdůvěrňují. Čtvrtý román Jakuby Katalpy Doupě vydalo nakladatelství Host.
Povídky Lenky Sobotové Suchý konce a jiné pocity znám už z rukopisu a jsem tedy čtenářem řekněme, že neobjektivním. Ale na jejich hodnocení nemusím ani v knižní podobě a s odstupem nic měnit. Lenka Sobotová je autorka vysoké vypravěčské kázně a jsou jí vlastní i jiné čapkovské atributy: jemný ironický nadhled a smysl pro absurditu všednosti, dobře odpozorovaný život a zároveň autorský odstup. A co je důležité dneska, v sebestředné bloggerské záplavě: tohle jsou povídky plné imaginace a bezpečně zvládnutého řemesla. Ještě o čem ty povídky jsou: o českém světě někde na rozmazané hranici 20. a 21. století, o nečekaných zkouškách a dilematech. Povídky Lenky Sobotové Suchý konce a jiné pocity vydalo nakladatelství Argo.
A nakonec Petr Borkovec: dvanáct povídek ve sbírce Lido di Dante. Itálií inspirované příběhy, realistické a zároveň plné snů a představ, eroticky dusné i rozverné považuji za mimořádnou událost. Jsem zvědavý, jestli si téhle útlé knížky všimnou porotci různých cen. Borkovce-básníka považuji za Wernischova následovníka, pro Borkovce-prozaika těžko hledám české srovnání. Povídky Lido di Dante vydalo nakladatelství Fra.
13.11.2017
