A tuhle francouzskou historku znáte?
Tomáš Weiss
Jezdíte často do Francie, nebo se teprve do země galského kohouta chystáte? Chcete se o ní dozvědět více, ale nebaví vás data a černobíle zachycené události v průvodcích? Zbyněk Kašpar v této knize přináší jiný pohled na dramatické francouzské dějiny, které byly plné vášně, intrik, zrady i krve.
Aféra s náhrdelníkem
Kardinál de Rohan byl typickým obrazem šlechtice své doby. Rozmařilý, poživačný a sutana mu nebránila v četných milostných dobrodružstvích. Navíc byl velmi ctižádostivý, což by nevadilo, kdyby k tomu nebyl ještě lehkomyslný, ješitný a nepyšnil se inteligencí, kterou i při nejvyšší úctě k jeho rodu a postavení současníci hodnotili jako velmi průměrnou. Marie-Antoinetta se s ním poprvé setkala ve Vídni, kde působil jako vyslanec. Vídeňský dvůr dbal ovšem daleko přísněji na dobré mravy než rozmařilá Paříž, takže povedený diplomat byl vyexpedován pro nevhodné chování. V budoucí panovnici jeho eskapády zanechaly velmi negativní dojem. Kardinál Rohan ovšem trpěl utkvělou myšlenkou, že by mohl jít ve šlépějích svých slavných předchůdců kardinálů Richelieua, Mazarina a Fleuryho a pozdvihnout umdlévající monarchii ke světlým zítřkům. Ve své pýše považoval skutečnost, že se tak doposud nestalo, za důsledek nemilosti, do níž upadl u královny. Byl ovšem přesvědčen, že není vše ztraceno a že on je naštěstí osobně natolik neodolatelný, že je jen otázkou času, kdy dokáže královnin negativní postoj zlomit a nádavkem k titulu prvního ministra získá ještě lásku Marie-Antoinetty.
Problémem ovšem bylo, že svůj šarm mohl jen stěží nechat působit, když byl na versailleském dvoře přijímán naprosto výjimečně. Zůstal by tak navždy v zajetí svých bludů a historie by se možná ubírala jinými cestami, kdyby nepotkal půvabnou dobrodružku Jeanne de Valois, hraběnku de la Motte.
Tato krásná mladá žena pocházející z Alsaska byla potomkem Henriho de Saint Rémy, levobočka Jindřicha II., který vládl ve Francii v polovině 16. století. Příbuzenství to ovšem bylo velmi vzdálené, její otec Jacques St. Rémy byl chudý venkovský šlechtic, věčně opilý pytlák a postrach okolních sedláků i jejich dcer. Zplodil ji s jednou služkou, o níž se dále nestaral, takže nebohá služtička skončila jako prostitutka. Mladá Jeanne žebrala jako dítě u silnice a od ostatních žebráků se lišila jen tím, že se k dobročinnosti inklinující poutníky snažila dojímat poukazem na svůj královský původ.
Takto se s ní na silnici mezi Saverne a Štrasburkem setkala markýza de Boulainvilliers. Žebrající děvčátko ji dojalo a ona se postarala o dívčinu výchovu v klášteře. Navzdory tomu, že se Jeanne život v klášteře později natolik znechutil, že z něj uprchla, její dobrodějka v charitativní činnosti nepolevila a neváhala ji představit kardinálovi de Rohan. Čiperná Jeanne mezitím svedla četnického důstojníka Nicolase de la Motte a měsíc po svatbě mu porodila dvojčata. Manželé se dostali do dluhů a byl to pravě kardinál, který je vyrovnal a nádavkem obstaral panu de la Motte hodnost kapitána dragounů. Zda-li ho více zaujala Jeannina pohnutá rodinná historie, nebo ženské půvaby, zůstane navždy opředeno tajemstvím.
Zbaveni dluhů odešli manželé do Paříže, kde si pronajali dům a začali žít na vysoké noze, předstírajíce šlechtický původ. Není divu, že jejich dluhy opět utěšeně narůstaly, takže si Jeanne znovu vzpomněla na kardinála. Namluvila mu, že se stala přítelkyní královny, a nabídla se zprostředkovat smíření. Ctižádostivý kardinál po nabídce skočil a začal subvencovat domácnost paní de la Motte značnými částkami v domnění, že sponzoruje dobročinné projekty Marie-Antoinetty. Aby si zachovala jeho důvěru, udržovala ho v radostném očekávání padělanými děkovnými dopisy, které vyhotovoval její další milenec Retaux de Villette. Kardinál si nemohl skutečný stav věcí ověřit, jelikož se na dvoře nevyskytoval.
V této chvíli vstoupili na scénu pánové Boehmer a Bassenge. Tito proslulí klenotníci zhotovili obdivuhodný diamantový náhrdelník v ceně milion šest set tisíc livrů. Byl nádherný, ale cena byla tak ohromná, že si jeho koupi nemohl nikdo dovolit. Když klenotníky odmítla i královna, propadli zoufalství. Vlastnili neprodejný náhrdelník a čelili nutnosti splácet půjčky, za které diamanty koupili.
Paní de la Motte vycítila příležitost. Namluvila kardinálovi, že královna po náhrdelníku touží, ale nemůže si ho dovolit koupit veřejně, neboť se bojí, že by taková rozmařilost mohla vyvolat pohoršení. Prosí ho proto, aby v transakci vystupoval jako prostředník. Aby podpořila kardinálovu důvěru, zorganizovala schůzku v nočních versailleských zahradách, kdy prostitutka vzdáleně podobná Marii-Antoinettě roztouženému kardinálovi naznačila, že jeho tužby nejsou daleko od vyslyšení. Zaradovali se klenotníci i kardinál, jen rozum plakal někde v koutě. Prodej náhrdelníku měl proběhnout ve čtyřech splátkách. Zatímco klenotníci očekávali své peníze a kardinál přízeň panovnice, spiklenci rozebrali náhrdelník, po částech ho prodávali a užívali si. Získané bohatství je muselo zaslepit, neboť se ani nepokusili s nabytým jměním uprchnout z Paříže.
První propadli nervozitě oba mistři šperkařského řemesla. Obrátili se na královnu a skandál byl na světě. Podvod byl evidentní, král se manželky zastal a rozhodl se pro veřejné vyšetřování. To byla ale zásadní chyba. Panu de la Motte se podařilo uprchnout, kardinál Rohan byl zproštěn obvinění a soudcům, kteří vynesli rozsudek, protikrálovsky naladěná Paříž tleskala (je pravda, že kardinálova rodina náhrdelník musela splácet až do roku 1863). Nikdo nevěřil, že královna je v celé aféře nevinně, a čest její i monarchie byla nenávratně pošpiněna. Přitom jediná chyba, které se dopustila, spočívala v nedbalosti, s jakou četla svoji korespondenci. Oba klenotníci se totiž o transakci zmiňovali v jednom z dopisů, které královně psali, již několik měsíců před tím, než celá aféra propukla.
Nejhůře ovšem dopadla paní de la Motte. Byla odsouzena k doživotnímu vězení, zbičování a vypálení cejchu na obě ramena. Při vykonávání rozsudku pokousala kata a z vězení se jí po několika měsících podařilo uprchnout, když svedla jednoho ze žalářníků. Uchýlila se do Anglie, kde v opilosti v roce 1790 vypadla z okna.
31.10.2017