Motörhead hrají lidovky

Tomáš Weiss

K oblíbeným kratochvílím Lemmyho Kilmistera, Phila Campbella a Mikkeyho Dee patřila reinterpretace cizích písní. Oblíbené skladby s chutí předělávali –prohnali je skrz tzv. Motö-rizer, jak říkali procesu opatřit písničku tvrdými rockovými aranžemi.

Oni jsou totiž lidovky a lidovky. Každý vlastně může považovat za lidovku něco jiného. Zatímco pro někoho je to Vyvalte sudy nebo Když se ten tálinskej rybník nahání, jiný může fandit Rose na kolejích nebo Všichni už jsou v Mexiku. Mnozí se ale hlásí k partě, pro kterou termín lidovka znamená rokenrol Elvise Presleyho, písničky Beatles, Rolling Stones nebo třeba takoví Heroes Davida Bowieho. A pokud k tomu máte rádi, když muzika hezky sype kupředu, klucí přitom tlačej na pilu bez zbytečných kudrlinek a nad vším tím deklamuje ty nesmrtelné slogany chraplák nesmrtelného Lemmyho (který ovšem bohužel mezitím umřel) - tak nám všem tuhle desku z celého srdce doporučuju. Protože tohle jsou přece naše písně táborových ohňů, tohle jsme svého času vyřvávali po nocích ( a možná stále vyřváváme), u těhle songů jsme se s air-kytarou kroutili před zrcadlem, zakláněli se při sólech a třepali palicí. Písně jsou to skočné, v autě a při rozjetém večírku rozhodně jako když je najdete. Osobitá interpretace jim dodává na syrovosti a třeba si řeknete, že se je konečně naučíte na kytaru. A pak jednou u podzimního táboráku překvapíte třeba takovou Rockaway Beach od Ramones nebo Jumping Jack Flash od Stounů.

Under Cover

Motörhead

422 Kč