Geniální znalec lidské duše promlouvá
Josef Rauvolf
Švýcarský psycholog a myslitel Carl Gustav Jung je sice v povědomí mnohých spojován s psychoanalýzou, a tudíž i se Sigmundem Freudem, vše je ale – jak už to bývá – trochu jinak. Stačí nahlédnout do svazku Rozhovory s C. G. Jungem, nabízejícím vybraná interview, která Jung v průběhu svého života poskytl. Obraz, jenž se nám rozvine, je opravdu velice široký, pestrý. Fascinující.
Tvrdívá se, že Jungovy texty nejsou zrovna lehká četba, jeho archetypy se přitom ohání kdekdo, což je docela zábavné. Pravdou ovšem je, že číst Junga znamená nejen se zcela pohroužit do světa jeho uvažování, ale také – a to je možná ještě těžší, o to víc nás to však obohatí – být schopni si přiznat leckdy nepříjemné skutečnosti, které Jung osvětluje. A mít zároveň na mysli jeho výrok z roku 1946: „Čím jasnější je světlo, tím temnější je stín.“
Jung v téměř třiceti rozhovorech mluví o mnoha tématech, daných samozřejmě tím, kdo kladl otázky, udivující je přitom jejich záběr. Jung hovoří o rizicích našeho konání („Říkám: Jděte pomalu. Jděte pomalu. S každým dobrem přichází odpovídající zlo a s každým zlem odpovídající dobro. Nehoňte se příliš rychle za jedním, pokud nejste připraveni čelit tomu druhému.“) i boje za „dobrou věc“ („Z člověka se vždycky stává to, proti čemu bojuje. Když člověk s něčím bojuje, musí se k tomu dostat velmi blízko a je pravděpodobné, že ho to nějak nakazí.“), samozřejmě o psychoanalýze, Sigmundu Freudovi a vlastních terapeutických metodách, o východním myšlení, alchymii, snech i nevědomí. Často se ale vrací k tomu, jak důležité je podívat se sami na sebe. „Je snazší odletět na Mars nebo na Měsíc než proniknout do vlastní bytosti.“
Aniž by opomíjel naše potřeby („Všichni potřebujeme výživu pro svou duši“ ), nabízí i cestu: „Člověk se nikdy nesmí poddat strachu, ale musí si přiznat, že se bojí,“ a dodává: „Neměla by nás odradit dosti hloupá námitka, že nikdo neví, zda jsou tyto staré univerzální ideje – Bůh, nesmrtelnost, svoboda vůle a tak dále – ‘pravdivé’, nebo nikoli. Pravda je tady chybným kritériem. Člověk se může pouze ptát, jsou-li tyto ideje užitečné, a zda je člověku lépe a cítí svůj život jako úplnější, smysluplnější a uspokojivější s nimi, anebo bez nich.“ Jak prosté, že. A také: „Člověk, který je se sebou v míru, který se přijímá, přispívá nekonečně malým dílkem k dobru vesmíru. Řešte své soukromé a osobní konflikty a budete jednou miliontinou miliontiny snižovat světové napětí.“
S věkem se v rozhovorech dostával ke stále niternějším otázkám: „Skutečná práce se dokončuje v tichu a rozeznívá strunu jen v mysli několika málo jedinců. Existuje staré čínské přísloví, které říká, že pokud člověk, který sedí sám ve svém pokoji, myslí ty správné myšlenky, bude ho slyšet tisíce kilometrů daleko.“
Pokud se zatím nechcete „trápit“ s Jungovými spisy, a přesto získat přinejmenším představu o názorech tohoto mimořádného muže, právě svazek rozhovorů je ideální příležitostí, jakýmsi úvodem – a pak lze jít dál...
Josef Rauvolf, překladatel a publicista
11.5.2016