Víc času a prostoru dětem? Co třeba v lesních školkách!
Tomáš Weiss
Svým přístupem inspirovala Dánka Helle Heckmannová (1955) mnoho pedagogů a školek v Evropě i po celém světě. Od Islandu, přes země Jižní Ameriky až po Nový Zéland a Čínu učitelé a rodiče oceňují její pedagogický přístup, založený na zodpovědné roli dospělého. Od 17. do 21. května je Helle Heckmannová již potřetí na návštěvě v ČR na přednáškovém turné. Česky právě vyšla její kniha Pomalé rodičovství.
Proč dnes čím dál víc rodičů pro své děti vyhledává školky, které jsou vedené jinak, než dejme tomu ty běžné, státní?
Ano, lesní školky, nebo jiné alternativní školky jako Waldorfské, Montessori a podobně, ty přemýšlejí především o tom, co dítě potřebuje. Přemýšlejí v delších časových horizontech a uvědomují si, že to, co prožijete v dětství, bude mít vliv na kvalitu vašeho dospělého života. Když nebude cítit, že vás někdo uznává, že jste v bezpečí, budete se celý zbytek života cítit, že nejste dost dobrý. Zároveň tyto školky pracují s velkým porozuměním přírodě a uvědomují si, jak je důležité trávit čas v přírodě. Musíme se naučit vnímat to, co je kolem nás, má to velký vliv na emoční rovnováhu. Velmi mě znepokojuje, když čtu v médiích, že jsou děti agresivní a sobecké. Což se teď objevuje poměrně často.
Čím je to podle vás způsobené?
Když posadíte dítě před iPad, počítač nebo jiné médium, ponecháte ho samo sobě a učíte ho přemýšlet pouze jedním způsobem: proč bych se měl starat o ostatní? Když dáte dítě do kolektivu ostatních a musí například společně udělat nějakou věc, učíte ho přemýšlet jinak: potřebuju, aby ostatní lidé byli součástí toho, co dělám, vytváříme věci společně. Jako malé dítě nic nevíte, všechno se teprve musíte naučit, ale ne tím, že vám o tom někdo vypráví, musíte to sám dělat.
Technologie jsou ale součástí dnešního světa. Jak by je děti měly používat?
Ano, technologie je důležitá, ale nikoli v raném dětství. Vůbec nevadí, když se jim média dostanou do ruky později, ony se s nimi i tak naučí velmi brzy zacházet a všechno doženou. Když dáte desetiletému dítěti do ruky telefon, naučí se s ním zacházet, aniž by mu to musel kdokoli vysvětlovat.
Měla by podle vás být stanovena nějaká věková hranice, do které by děti neměly technologie používat?
Kdybychom je dokázali udržet dál od médií alespoň do sedmi, možná až do devíti let, tak to by bylo dobré. Nechme je nalézat způsoby, jak věci fungují. Zároveň to bude mít vliv i na to, jak budou k technologiím přistupovat. Už budou schopní udržet si odstup, technologie je nebude ovládat. Když tady jezdím tramvajemi a autobusy, lidé nepřetržitě koukají do telefonů nebo jiných médií, uzavírají se do svých světů. V tom vidím velký problém. Páry jsou na večeři a každý se celou dobu dívá do svého iPadu, matka kojí dítě a přitom surfuje na internetu.
........
A jakou máte zkušenost s rodiči a s jejich postoji k novým přístupům? Je tu určitě část z nich, která o všech těchto věcech přemýšlí, ale pak jsou tu i ti konzervativnější, od nichž často slýcháme argumenty jako, když jsme to přežili my, přežijí to i naše děti…
Obvykle si vyberete to, co už znáte, protože to, co neznáte, ve vás vzbuzuje strach. Základem je vzdělání a informace, to je vše, co v naší společnosti máme. Abyste se mohl dobře rozhodnout, musíte mí dobré informace. Například technologie, když budete číst články, jejichž cílem je prodat co nejvíce iPadů, možná se tak dočtete, že díky iPadům bude vaše dítě chytřejší. Všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, zároveň jste odkázaný na typ informací, které se k vám dostanou. A druhá věc je, že si možná nechcete přiznat, že něco ve vašem dětství bylo špatně, protože to je bolestivé. Intuitivně pak pro své dítě vybíráte to stejné. Říkáte si, že když jste to zvládli, zvládnou to i děti. Moji rodiče to měli stejně.
Slýcháme také, že je dobré zjistit, že svět není vždy dobrý a že je občas potřeba něco překousnout, což vás nakonec posílí.
Musím říct, že to je zajímavý pohled na to nejranější dětství. Ale, co s tím? Lidé potřebují mít možnost volby. Problém je, že tady nemáte moc na výběr. Když si vyberete lesní mateřskou školku, stát vám ji nezaplatí, nepodporuje je finančně, takže je to vždycky otázka financí, jestli na to máte. Rodiče by v pravém slova smyslu měli možnost volby pouze, pokud by i tyto alternativní školky byly financované státem. Je to záležitost politiků, pokud chce Česká republika dát rodičům, svým voličům, možnost volby, musí se alternativní školky stát dostupné pro každého.
ukázky z rozhovoru Kateřiny Lánské z www.eduin.cz
10.5.2016