Ta z Pussy Riot a její kniha Jak udělat revoluci v češtině
Tomáš Weiss
Naděžda Tolokonnikovová se narodila v roce 1989. Narodila se dokonce v listopadu, což je, jak známo měsíc, k revolucím vyhrazený. Jako členka nejrůznějších aktivistických skupin protestuje už od roku 2007 proti ruským způsobům vládnutí. Za odzpívání punkové modlitby v moskevské katedrále Krista Spasitele byla v roce 2012 odsouzena na dva roky do trestanecké kolonie za výtržnictví.
V nejbližší době vyjde v českém překladu Milana Dvořáka Tolokonnikovové kniha Jak udělat revoluci. Určitě bude právě teď a právě tady, v současných českých poměrech, zajímavé začíst se do aktivistické knihy, kde se kolážovitě mísí hesla se vzpomínkami na nejrůznější performance, policejní perzekuci a pobyt v trestaneckém táboře IK-14 v Mordvinsku. Člověk si stále musí připomínat, že to všechno se děje v zemi, kde se vraždí novináři a političtí oponenti, kde slovo demokracie nemá žádný smysl, kde vládne tajná policie a probíhají politické procesy. Představte si, že v této situaci nezůstanete potichu, ale naopak děláte akce typu "Mrdáme za Medvíka, dědice trůnu (v době, kdy si Putin s Medvěděvem předali na nejnutnější čas funkce, souložilo několik párů v jedné z místností muzea, aby tak naplnili Medvěděvovu výzvu k vyšší ruské reprodukci) nebo v současnosti, po propuštění z vězení, jste aktivní v občanském sdružení Zóna práva, které má za cíl právní, psychologickou a informační podporu vězňů v Rusku a chce dosáhnout větší otevřenost a humánnější podmínky v celém ruském soudním a vězeňském systému. A to vše děláte jak proti moci, tak proti většině Rusů, kteří vás považují za běhnu, hysterku, příživnici, feministku, kriminálnici a zcela nezodpovědnou osobu, která přestože má dítě, vůbec se tak nechová.
Ukázky:
Policistův obličej je zrovna takovým veřejným územím jako jeho (její) obušek a pouta anebo vaše osobní věci, které může nezákonně prohledat. Obličej policisty, pokud má na sobě stejnokroj a u sebe služební průkaz, je jen nástrojem komunikace s občany. Za jeho použití vás může požádat o předložení vašich milých dokladů a pozvat vás, abyste se obtěžovali na okrsek. Na takové požadavky se dá odpovědět jen jediným způsobem: „Ano, pane policisto (paní policistko), jdu a bezvýhradně poslouchám.“ My navrhujeme nový způsob obcování s tímhle „nástrojem“, zavádíme do způsobů komunikace lidu s policií rozmanitost.
.......
Plešoun nám ze dřeva vyřezal šest tréninkovejch nožů. Vede výcvik sebeobrany proti náckům, který přijdou do vchodu tvýho domu pošimrat tě kudlou. Je třeba se naučit správně využívat třetí Newtonův zákon. Dovedně obrátit ve svůj prospěch sílu útočníkovy akce. Během vteřiny otevřít v kapse svůj nůž. Provést manévr na odvedení pozornosti. Odklonit do strany čepel letící na tebe v sevřený ruce. Při odražení elegantně soupeře vyřadit a zároveň nezabít.
V noci se mi zdá, jak mě někdo zapichuje nožem. Nebolí to a já se podivuju, jak lehká se ukázala smrt. Jeden prostě pomalu dohasíná.
.....
Naší první písní se stala Zab sexistu.
Neměly jsme ani jeden hudební nástroj. Vystřihly jsme sampl z anglického oi-punku a rozmnožily ho. K nahrávání hlasů jsme si vzaly diktafon a zamkly se s ním na záchodě. Odtud nás ale vystrnadil Kátin táta. Vydaly jsme se nahrávat ven. Podzim, tři hodiny, déšť. Schovaly jsme se pod střechu domečku na dětském hřišti, kde jsme se hlavami opíraly o strop. Vedle na lavičce seděla podroušená společnost.
„Už tě štvo-ou smradla-vý po-nožky… a my klidně budem les-bama…“ ozývalo se z našeho dětského domku.
„Holky, co jste kouřily? My jsme si taky dali do frňáku, ale ňák to s náma nezamávalo tak jako s váma,“ nakouklo nám do okýnka několik kluků z napité party. „Nedáte nám taky páva?“
„Nechte nás bejt, máme práci.“
.............
Někdo se ptá, proč členky Pussy Riot nosí při svých vystoupeních masky. No, možná prostě ukrývají pupínky.
Ať tě v životě otravuje cokoli, vyhraješ, když najdeš netriviální odpověď.
...............
Vina Pussy Riot spočívala jen v tom, že jsme za místo v chrámu Krista Spasitele nezaplatily nájemné. Na webových stránkách svatyně je ceník za pronájem sálů. Každý majetný hodnostář nebo podnikatel si může dovolit uspořádat v chrámu banket. Poněvadž je chlap, má peníze a není proti Putinovi. To jsou tři komponenty úspěchu v Rusku.
No tak si kritéria úspěchu nově definuj. Jdi do toho tvrdě.
................
Jsem v seznamu páté kolony, zrádců ruského národa. Mám být zlikvidována. Po obsazení Krymu se vedle hlavního železničního nádraží poloostrova ocitl transparent s portréty a jmény vlastizrádců. Byla jsem mezi nimi taky.
...............
Mukl má jednoho spolehlivýho přítele – lágernický rčení, zrodivší se za sovětskejch dob: „Nevěř, neboj se, nepros.“ (Nevěř vedení tábora a nadřízenejm, neboj se jich a o nic je nepros.) Kdybysme pokaždý věřily každýmu fízlovi nebo ouředníkovi, kterej sliboval, že nás za výpověď propustí, kdybysme se bály vyšetřovatelů, co nám malovali sedm let táborů, když se dobrovolně nezřeknem svejch názorů, vězení by nás zničilo, rozmačkalo napadrť.
Nevěř, neboj se, nepros.
....................
Říká se, že vězení konzervuje. Uchovává. Některý uvězněný ženský mě ujišťovaly, že když tě zavřou ve dvaceti a pustěj v třiceti, tak vyjdeš s dvacetiletým zevnějškem. Nevím, snad to někomu fakt pomáhá. Pro mě se takový kosmetologický recepty nehodily. Svý první šedivý vlasy jsem uvítala v moskevský vazební věznici v roce 2012, a do čela mi toho roku vrostly mužský vrásky, protože mou hlavní reakcí na všechno se stalo povytažený obočí.
Šediny, vrásky a šrámy zdoběj nejen muže, ale i ženu. Pyšni se svejma vráskama, však se ti jich nedostalo jen tak zadarmo.
6.5.2016
