Chce to odvahu být sám sebou
nakladatelství Host
Autorky norského bestselleru Válka proti superkrávám A. Audhild Solbergové jsme se zeptali, jaká reakce na knihu ji dojala, jestli se někdy cítila jako hlavní hrdinka Anne Bea a co v dětství ráda četla. Kniha, která právě vychází česky, se stala nejúspěšnější dětskou knihou v Norsku roku 2014.
Jak byste popsala svoji knihu jednou větou?
Válka proti superkrávám je román o přátelství, lásce a nalezení vnitřní síly v okamžicích, kdy se vám chce všechno vzdát.
Pro koho jste knihu psala?
Knihu jsem psala pro dívky a chlapce ve věku od devíti do třinácti let. Hlavním postavám v knize je dvanáct, ale děti rády čtou o vrstevnících o něco starších, než jsou ony samy.
Cítila jste se někdy v dětství podobně jako Anne Bea?
Ve škole jsem naštěstí šikanu nikdy nezažila. Přesto se většina z nás během dospívání cítila být jiná nebo opomíjená. Ano, určitě jsem se tak cítila, a to i přesto, že jsem měla dobré kamarády. Tlak okolí je v tomto věku velmi silný a pro dítě je důležité zapadat. Chce to odvahu být sám sebou.
Jak na knihu reagují dětští čtenáři? Mluvíte s nimi osobně? Jaká reakce vás nejvíc překvapila?
Poté co kniha v Norsku vyšla, setkala jsem se se stovkami dětí. Jezdím do škol a knihoven a pravidelně s nimi o knize mluvím. Dostávám také spoustu dopisů od fanoušků a jejich reakce jsou vždy inspirativní. Musím říct, že nejvíc se mě dotkly reakce od dětí, které se mi plaše přiznaly, že v Anne Bee poznávají sebe samy. Když je slyším mluvit o naději, že ostatní čtenáři pochopí, jak je to hrozné být šikanovaný, a pak toho nechají, vhání mi to slzy do očí.
Čím si vysvětlujete velký úspěch knihy?
Od dětí vím, že se jim na knize líbí její humor a také fakt, že Anne Bea se rozhodne svým tyrankám pomstít. „Sladká pomsta“ je u dětí velmi oblíbená, stejně jako vzlety a pády teenagerů. Rády čtou o tom, jaké je to být zamilovaný, chodit do školy, vycházet se zoufalými rodiči a učiteli. Psaní knihy vyprávěné z pohledu dvanáctileté dívky mě stálo značné úsilí, v podstatě jde o její deník. Věřím, že právě to přispělo k úspěchu knihy. Děti mají pocit, že příběh je opravdový
Studovala jste nějak blíže problematiku albinismu? Proč jste se rozhodla dát hlavní hrdince takový hendikep?
Chtěla jsem, aby byla trochu jiná. Už si přesně nevzpomínám, proč jsem si vybrala albinismus. Nejspíš mě ovlivnilo moje dětství. Vyrůstala jsem v malé vesničce v jižním Norsku, kde několik albínů žilo, takže jsem o nich už něco věděla.
Jakou knihu jste měla jako dítě nejraději?
Moje absolutně nejoblíbenější kniha byla Anna ze Zeleného domu od Lucy M. Montgomeryové, příběh jedenáctileté kanadské dívky, sirotka, kterou adoptují dva starší sourozenci. Humor, vtip, jazyk, Annina jiskřivá osobnost a fakt, že měla zrzavé vlasy a pihy stejně jako já – to vše způsobilo, že jsem tu knihu nesmírně milovala!
Co by měla mít dobrá dětská kniha?
Zásadní je silný příběh, který musí být dobře poskládaný a uvěřitelný. Myslím, že spisovatel by se měl vyvarovat rychlých a jednoduchých zkratek, jako jsou klišé, příliš mnoho akčních scén a povrchní postavy, které nepůsobí opravdově. Vždycky jsem měla ráda autory, kteří se s obtížnými a vážnými věcmi vyrovnávají s humorem. Ve svém psaní se snažím o totéž. Chci děti rozesmát i rozplakat, chci, aby viděly svět z jiné perspektivy, což jim pomůže rozvíjet jejich empatii.
rozhovor připravilo nakladatelství Host
16.3.2016
