Když Pynchon vykřikne...
Tomáš Weiss
Jedna z událostí letošní překladové sezóny je tady: česky vychází zatím poslední kniha legendy americké moderní literatury Thomase Pynchona (1937). Originálu, který pod názvem Bleeding Edge vyšel v roce 2013, dal překladatel Martin Svoboda název Výkřik techniky.
Ukázka:
Maxine má o kus dál v ulici malou agenturu na vyšetřování podvodů nazvanou KONTRO-KOMPRO (kdysi letmo zvažovala, že přidá ještě –KATR, ale záhy jí došlo, že je to jen zbožné přání, ne-li přímo sebeklam), v budově bývalé banky, do které se vchází přes vestibul, jehož strop se klene tak vysoko, že ho v dobách, kdy ještě nebylo zakázané kouření, člověk někdy ani neviděl. Tento chrám financí otevřeli krátce před Krachem v devětadvacátém, ve slepém poblouznění nikoli nepodobném nedávné internetové bublině, a během let ho příčkami rozdělili a načlenili tolikrát, až vznikl sádrokartónový palimpsest, který poskytuje přístřeší ohrožené mládeži, hašišáckým snílkům, lovcům talentů, chiropraktikům, malým ilegálním robotárnám, miniskladům pro kdovíjaké druhy kontrabandu a v současnosti, na podlaží vedle Maxine, také seznamce zvané Jente Express, cestovní kanceláři Tamatam, voňavé ordinaci a čekárně akupunkturisty a specialisty na bylinky doktora Yinga a na úplném konci chodby Volným prostorám, dříve Balíkům bez hranic, kam nechodil téměř nikdo, ani když byly v provozu. Současní nájemci pamatují časy, kdy na každé straně lítaček svázaných nyní řetězem s visacím zámkem stály uniformované gorily s uzinami v prackách a proti podpisu přebíraly tajuplné dodávky a zásilky. Představa, že by automatické zbraně mohly kdykoliv spustit, dodávala pracovnímu dni jistý motivační říz, ale dnes Volné prostory už jen dlí a vyčkávají. Jen co Maxine vystoupí z výtahu, hned přes chodbu a skrz dveře slyší Daytonu Lorrainovou, jak s hlasem nastaveným na hysterično opět zneužívá firemní telefon. Po špičkách vklouzne do kanceláře, zrovna když Daytona ječí: „Já ti ty zkurvený papíry teda podepíšu, ale pak končím, jestli chceš bejt za fotra, tak se o tyhle píčoviny starej sám,“ a praští sluchátkem.
„Brýráno,“ zašvitoří Maxine v sestupné tercii a druhý tón možná trochu nadsadí.
„Má poslední šanci, hajzl.“
Někdy to vypadá, že agenturu KONTRO-KOMPRO má ve svém umaštěném vizitkáři každý šmejd ve městě. Na záznamníku se nahromadila spousta vzkazů, anonymní funilové, telemarketéři, pár zavolání se dokonce týká rozpracovaných případů. Maxine je podrobí triáži, pak zavolá zpátky rozrušenému whistleblowerovi z jerseyské továrny na cukrovinky, která potají vyjednává s bývalými zaměstnanci koblížkárny Krispy Kreme o nezákonném odkupu utajovaných nastavení teploty a vlhkosti u kynárny dodavatele koblih a stejně utajovaných snímků děličky těsta, což jsou ale podle všeho jen polaroidy náhradních autodílů vyfocené někdy před lety v Queensu a prohnané Photoshopem, a to ještě dost svérázně. „Začínám mít pocit, že na týhle akci něco smrdí,“ chvěje se jejímu informátorovi hlas, „že to nebude úplně legál.“
„Možná proto, že je to podle zákoníku trestný čin, Trevore?“
„Je to provokačka FBI!“ zařve Trevor.
„Proč by FBI –
„Co-žé? Když jde o Krispy Kreme? Třeba kvůli kolegům koblihářům z bezpečnostních složek na všech úrovních?“
„Hele, fajn. Promluvím s lidma od bergenskýho prokurátora, třeba se jim něco doneslo –“
„Počkej, počkej, někdo jde, zahlídli mě, ááá! Asi bych měl radši –“ Linka se odmlčí. Jako vždycky.
Poté se Maxine přistihne, jak s nechutí hledí na poslední, už kdovíkolikáté pokračování seriálu inventárních podvodů, ve kterém figuruje maloprodejce šikovných udělátek Dwayne M. („Moták“) Cubbits, známý v oblasti newyorského, jerseyského a connecticutského trojmezí díky svým televizním reklamám se Strejdou Motákem, v nichž vysokou rychlostí rotuje na jakémsi otočném talíři, jako malý kluk, který si chce na kolotoči zamotat hlavu („Roztočte to se Strejdou Motákem! Ceny padaj k zemi!“), ruce plné šatních organizérů, škrabek na kiwi, laserem naváděných otvíráků na víno, kapesních dálkoměrů, které vám přeměří fronty u pokladen a spočítají, která je nejkratší, hlasitých minialarmů, které si připevníte k dálkovému ovladači k televizi, takže ho už nikdy neztratíte, pokud ovšem neztratíte taky dálkový ovladač k alarmu. Nic z toho není zatím k dostání v obchodech, ale všechno je to k vidění v plné parádě pozdě v noci v telce. Přestože se Moták už nejednou přiblížil branám danburské věznice, dál zůstává poznamenán osudovým tíhnutím ke kvazilegálním aktivitám, čímž zavádí Maxine na tak krkolomné mravní stezky, že by nad nimi váhal i soumar zocelený Velkým kaňonem. Problém tkví v Motákově osobním kouzlu, či přinejmenším naivitě hlásající „právě jsem slezl z otočnýho talíře“, o níž si Maxine nedokáže představit, že by byla hraná. Obyčejnému podvodníkovi stačí rozvrat rodiny, veřejná potupa a nějaký ten čas v lochu na to, aby si začal hledat legální, ne-li rovnou poctivé zaměstnání.Ale ani v porovnání se šíbry, jimiž je odsouzena se zabývat a kteří se drží při zdi, se Motákova křivka učení ne a ne odlepit od nuly.
