Ochutnej Sonnergaarda!

Helena Březinová, Jan Sonnergaard

Povídky Jana Sonnergaarda v Dánsku způsobily malou revoluci. Dříve zde tento žánr platil za zaprášenou a lehce trapnou záležitost pro intelektuály, Sonnergaard ve svých krátkých prózách úderným jazykem, tématy i hodně černým humorem zasáhl i ty, kteří knihy vlastně nečtou.

Z příběhů ukotvených do dobře rozpoznatelné reality se hned stal bestseller a byly přeloženy do několika jazyků. Lze je označit za odnož „nordic noir“, jen s tím rozdílem, že temné jevy v nich nemají na svědomí zločinci, dostatečně ponuré je už to, jak se spolu bavíme, jak spolu žijeme. Z českého výboru, který pochází z povídkové trilogie Radiátor (Radiator, 1997), Poslední neděle v říjnu (Sidste søndag i oktober, 2000) a Caspar Michael Pe-tersen mi pořád nahání hrůzu (Jeg er stadig bange for Caspar Michael Petersen, 2003), přinášímejako ukázku úvodní text:

Ve středu dopoledne u Annette

Ve středu jsem se stavil na kafe u Annette doma na Elmegade.

Vyprávěla mi, jak minulý víkend vyrazily s Kirsten a Lisbeth na tah po Nørrebro a Vesterbro a jak skončily na Christianshavnu.

A vykládala taky o diplomce a že s ní za tu dobu, co jsem byl pryč, konečně pořádně pohnula. Stoprocentně už překonala ten svůj vnitřní blok. Vehementně teď pracuje na závěru a úvod už má napsaný. Získala taky hrubou představu, co dá na seznam literatury.

A usmála se na mě a prohlásila, že tu letní brigádu v Pussy Galore možná přece jenom dostane.

A pak mě pobídla, ať nestojím v kuchyni a jdu do obýváku, a zeptala se, jestli si dám kafe.

A posadila se naproti mně na stoličku u konferenčního stolku a rozpovídala se o Kennym, se kterým půl roku chodila. Přitom to byl trapnej lůzr, co si od ní opakovaně půjčoval.

A vyprávěla mi taky o Olem, kterého ulovila hned po rozchodu s Kennym. Nejvtipnější na tom prý je, že podle názoru jejích kamarádek s ním byla nuda na umření, vůbec se to nedalo vydržet. A stejně s ním zůstala přes rok.

A celá rozesmátá mi pak vykládala, že jí zrovna předevčírem teta nabídla finanční injekci, aby nemusela tolik pracovat a měla klid na dopsání diplomky. Prý jí slíbila tolik, co odpovídalo minimální mzdě, tedy nějakých sedm a půl tisíce dánských korun měsíčně, a diplomku může psát, jak dlouho bude chtít.

I otec prý její nelehkou situaci chápe. Vyplatil jí předem čtyřicet tisíc z dědictví a ona se smíchem přiznala, že je to sice trapný, ale že už na ty peníze sáhla.

A potom se rozpovídala o Jensovi, na kterého měla už pěkně dlouho zálusk. Teď v pátek, když jsem tu nebyl, ho znovu potkala v BarBaru na Vesterbro.

A cestou do kuchyně pro kávu prohodila, že to s ním bylo úplně boží. I přesto, že si pak ráno musela vzít pilulku poslední záchrany.

A pak se vrátila z kuchyně, a ještě než položila termosku s kávou na stůl, mi oznámila, že už mě nemiluje.

13.6.2017