Terapeut a pacient zároveň - Woody Allen slaví osmdesátku
Zuzana Kultánová
Woody Allen je značka a ta slaví 1. prosince 2015 osmdesáté narozeniny Vyjukaný dětinský výraz ala obrýlený Stan Laurel, ale především nezapomenutelné filmy, které, většinou s ironickým pobavením, ukázaly naší neurotickou civilizaci. Do češtiny ale máme přeloženy i jeho knihy. A také knihy Allenem inspirované. O jedné z nich, pojmenované V kůži Woodyho Allena, napsala Zuzana Kultánová.
Nakladatelství Argo a Paseka spojila síly a umožnila, aby spatřila světlo světa publikace V kůži Woodyho Allena, knižně vydané legendární stripy Stuarta Hamplea, jež byly publikovány denně v letech 1976 až 1984 ve 460 amerických novinách. Stávající výbor představuje celkem 220 stripů zařazených tematicky do sedmi oddílů.
V knize najdete všechno, co od Allena čekáte. Vztahové problémy, traumata z dětství, otázky bytí a času, zachycení osamělosti člověka ve velkoměstě, filozofické úvahy a Allenovy pseudointelektuální výboje, vrtání se v komercializovaných amerických hodnotách. Místy stripy dokonce budí dojem, že je vytvořil Woody Allan úplně sám a nechybí jim atmosféra charakteristická pro jeho rané filmy.
Však také náměty na první stripy dal Allen Hampleovi sám. Bývalému „chlápkovi z reklamky“ poskytl zrzavý intelektuál své zápisky ke svým výstupům na stojáka a pomohl mu odrazit se z místa. Hample je zadaptoval a s velkým úspěchem posílil cíleně budovaný obraz v té době už komerčně úspěšného Allena. Zpočátku neznámý kreslíř se tak obratně podílel na mýtu kolem Allena, chytře jej rozvíjel a umocňoval zažité představy o tomto filmaři, který se sám stal postupně značkou. O atraktivitě newyorského neurotika svědčí zájem hned 460 novin toužících po uveřejnění stripů na svých stránkách.
V knize nechybí ukázka ze svazku Allenova sešitu sebraných vtipů i náhled originálních stripů, pro něž byly použity právě poznámky ze zmiňovaného sešitu, jež Hampleovi tolik pomohl. V publikaci najdete také poznámky Woodyho k Hampleovým vtipům, v nichž mu ukazuje směr, jímž se má vydat a upozorňuje, čeho se vyvarovat. Vede ho ve věcech výstavby vtipů, tvorby zápletek, posouvání komiky do ukotvených celistvých situací, jež nejsou pouhou komickou konstrukcí, ale pokusem vystihnout lidské touhy a stvořit skutečné postavy. „Je potřeba vytvořit svět a zalidnit ho skutečnými a originálními postavami,“ píše W. A.
To se Hampleovi daří někdy více, někdy méně, často je postava Allena pouhým nositelem ostré pointy založené na známých odkazech, citelné to je v části Freudovo poslední útočiště, jindy Hample zhmotňuje základní lidské úzkosti, nejistoty a problémy, viz geniální stripy z části Denodenně po sobě stříleli nebo filozoficky laděné postřehy zkoncentrované v několika políčcích V zemi za zrcadlem, skrývající karikatury komercializace hodnot a světa, absence přirozeného chování a absurdního zhmotnění ideálních představ, které objevíce se v současném světě působí nanejvýš komicky a nemožně. „Každý sní o předměstí. Možná proto předměstí vypadají tak neskutečně“, říká postavička poté, co je nucena opékat si předpečené žužu nad falešným ohněm v jednom z úhledných domů na newyorském předměstí. „Sedm let jsem meditoval. Konečně se moje duše prolnula s tělem. Bohužel spolu moc nevycházely“, konstatuje kreslený Allen a vystihuje roztříštěnost soudobého světa a zároveň odkazuje na tehdejší zájem o východní nauky. Mnoho těchto stripů a jejich nuancí je nutné chápat také v dobových souvislostech a módách 70. a 80. let, ve společenské náladě tohoto období, důrazu na úspěch, s nímž rostla touha po návratu k opravdovosti, jež ústila do různých alternativních projevů podpořených neurotickou těkavostí velkoměsta a dozvuky experimentů vzešlých ze 60. let a éry hippies, viz karikatury alternativní kultury, umění či zájmu o psychoanalýzu.
V kůži Woodyho Allena nabízí humor založený na kulturních a společenských konotacích, situační komiku, vypilované pointy a zároveň se vtipy nezbaví okovů zažité představy Allena, coby nemehla na sporty a neurotického intelektuála. A vlastně proč taky, když to tak funguje. (Ve skutečnosti byl Allen dobrý sportovec, ale sport nabízí velký prostor k zesměšňování amerického způsobu myšlení, baseballové kultury, hodnot, a důrazu na úspěch, průbojnost a individualitu a zlomyslně shazuje zavazující mnohdy vyprázdněné povzbuzování „ Ty to dokážeš“, heslo z něhož se rodí traumata. I proto sklízí tato představa takový úspěch.)
V knize se zkrátka vyskytuje Allen, jenž je zbožňován po celém světě. Je to pořád ten starý dobrý Woody, neúspěšný sukničkář s vizáží rachitického studenta sociologie, věčně tápající neurotik, ironik a cynik. Snad nemusím ani dodávat, že jeho dočasnými milenkami jsou neurotické traumaty stižené dlouhonohé ženy, které jakoby vypadly z jeho slavných filmů. Kresby jsou plné dynamiky, situační komiky, hyperbol a parodie. V kůži Woodyho Allena nebude pro jeho obdivovatele tak velkým překvapením, najdou v ní vše, co od Woodyho chtějí, a znovu a opět zjistí, že Allen je prostě jenom jeden.
Zuzana Kultánová, psáno pro Opičí revue
27.11.2015
