Skepticky optimistický román o eurolidech - rozhovor s Milošem Urbanem
Tomáš Weiss
Nový román Urbo Kune Miloše Urbana je vlastně výsledkem výzvy stejného názvu, která oslovila nejrůznější umělce a vědce Evropy, aby se nějak snažili rozvinout ve svém díle myšlenku sjednocené Evropy. Jak už to u Urbana bývá - označení sci-fi román je čistě okrajové a ne zcela podstatné.
V televizním pořadu Konfrontace se tě Petr Fischer ptal, proč píšeš detektivky..a ty jsi říkal, žes napsal romány, některé s detektivkovými kulisami. Je Urbo Kune podobný případ, kdy jsi použil sci-fi jinak, než je v žánru obvyklé?
Já ale nevím, co je dnes v tomhle žánru obvyklé, sci-fi moc nesleduju. Mám tam některé věci z kvantové fyziky a teorie membránového vesmíru, ale jinak je to spíše retro sci-fi ze sedmdesátých let. Ostatně když to čteš, zpočátku to jako sci-fi moc nevypadá.
Co za projekt je Urbo Kune a jak ses k němu dostal ty?
Je to ideový koncept společného evropského města, taková metafora, ale taky platforma pro setkávání architektů a hudebníků, jiných umělců a vědců, aby společně pracovali na myšlence jednotné Evropy a spolu ji rozvíjeli. Duchovním otcem je teoretik architektury Jan Tabor, který žije ve Vídni. Myšlenka tohoto společného města nebo spíše místa pak byla přenesena, nikoli mnou, na architektonický model nazvaný Město v Lomu. Tenhle model vytvářeli jako svou ročníkovou práci studenti architektury na ČVUT a jejich profesor, architekt Petr Hájek, mě požádal, zda bych pro jejich ideální město nevymyslel příběh, a rovnou mi to zkomplikoval tím, že ho nazval Urbo Kune (tedy ono společné město z Vídně) a určil je jako hlavní město Spojených států evropských. Od toho jsem se odrazil ke svému románu.
Jakou roli hraje ve tvé knize architektura, protože kniha je ilustrována dost netradičně právě nákresy a plány a vizualizacemi města?
Architektura jde ruku v ruce s příběhem. Nejenže pro něj vytváří kulisy, ona přímo určuje jeho směřování a vyústění. Nakonec jsem se té myšlence pospolitosti nezpronevěřil.
Aniž bys pokazil hru...co se dá říct k podtitulu knihy "paralelní román"?
Je to román paralelní s architekturou, z níž vychází a v níž se odehrává, a přece se s ní nemůže nikdy spojit – jako ty zdi města Urbo Kune – samé rovnoběžné úsečky. Ale v mém románu nakonec dojde k nemožnému: paralelní linie se protnou, byť na jiné úrovni než fyzické.
Závěrem: zjednodušeně - jsi euroskeptik nebo eurooptimista a měl třeba tvůj nový román ambici se k něčemu takovému vůbec vyslovit?
Jsem skeptický optimista a přesně takhle vyznívá i můj román.
