Hluboko v lesích smrtná zima ukrývá se
Markéta Polochová
Smrtná zima je prvním dílem nové young adult trilogie (druhý díl ponese název Temná tání), literárního debutu kanadské spisovatelky Kate A. Boormanové. Výchozí bod vyprávění není složitý: kdesi uprostřed země nikoho stojí pevnost, v jejíchž zdech nachází bezpečí společnost lidí, kteří jako jediní přežili nájezdy tajemných malmaci i vražedných mrazů, vánic a ledového vichru – období, nazývaného jednoduše a výstižně smrtná zima.
Po setmění je danou pevnost zakázáno opustit, neboť za jejími zdmi číhají tajemné síly. Kdo neuposlechl a vydal se do lesa, už se nevrátil.
A potom je tu hlavní hrdinka – šestnáctiletá Emmeline, která se slepé poslušnosti, s níž jsou všechny zákony a pravidla dodržovány, vymyká a vzpírá. Vlastně nechtíc, přesto podléhá nutkání vydat se dál, do lesů, které jako by na ni volaly: „Najdi nás.“ Právě kolem ní se roztáčí kolotoč tajemných událostí, výprav za zdi pevnosti, zkoumání hlubokých lesů a rozkrývání tajemství spjatých s minulostí, ale i se současným životem komunity. Druhou linii vyprávění potom tvoří Emmelinin osobní život – komplikovaný vztah s otcem, přátelství s chlapcem jménem Tom, nezvyklý zájem velitele celé pevnosti o její osobu a především Kane, do kterého se Emmeline na první pohled zamiluje.
Markéta Polochová, překladatelka knihy
Při čtení je patrné, jak osobní pro autorku téma je. To neznamená, že by se v něm jakkoli projevovaly autobiografické rysy (sama ostatně otevřeně popřela, že by postava Emmeline zrcadlila jakoukoli skutečnou mladou dívku), spíš její vztah k postavám jako by byl o dost osobnější, než bývá zvykem. Výrazně osobní je navíc popis prostředí. Sama autorka i s rodinou a dětmi cestuje po celé Kanadě a vyhledává přírodu spíše než pohodlí městských hotelů, což se v knize odráží. Je plná putování, zakázaných cest, výprav do neznáma, neprozkoumané krajiny i divoké přírody. A pro mě osobně je právě v těchto částech kniha nejsilnější – Boormanová krásným obrazivým jazykem plným poezie popisuje přírodu, řeku i lesy, které obléhají pevnost uprostřed ničeho. Její popisy jsou emotivní, barvité a básnické a za mě by jich v knize klidně mohlo být daleko více. Jak ostatně Boormanová říká, ledový chlad popisované zimy zažila na vlastní kůži při pobytu v kanadské prérii, a vlastní zkušenost je z pasáží cítit.
Pokud jde o knihu samotnou, nemá smysl (a nebylo by ani fér) prozrazovat víc z děje nebo naznačovat směr, kterým se Emmelinino pátrání a s ním spojená dobrodružství ubírají. Popsat však lze atmosféru, která celý příběh provází (ostatně právě fascinující atmosféra je klad, který se v recenzích na knihu objevuje nejčastěji). Boormanové se podařilo umně vyvolat temnou atmosféru osamělé lidské společnosti, izolované, vystrašené, a proto slepě poslušné – ne nadarmo mnohé rysy včetně primitivních nástrojů a života upomínají na jakési imaginární středověké sídlo. Autorka mistrně vykresluje temné lesy, paniku spojenou se zapadajícím sluncem i strach z neznámého, rozkrývání tajemství potom v rámci celé knihy poměrně precizně dávkuje. S dusivou temnotou navíc ostře kontrastují místa jakéhosi smíření a naděje – moment, kdy se Emmeline nadechuje čerstvého jarního vzduchu u řeky, nebo úlevná chvíle, když se jí podaří rozkrýt jedno z velkých tajemství. Právě kombinace temné atmosféry, jíž ale probleskují paprsky víry a naděje, tu vytváří lákavý a nesmírně čtivý příběh.
13.10.2015
