Průvodce světem vědecké fikce - vyšla Kronika sci-fi
Stephen Baxter
Co je sci-fi? Proč sci-fi? Kdy sci-fi? Kdo sci-fi? Jak sci-fi? Pokud jste pravověrný fanoušek vědecko-fantastické literatury nebo dokonce sci-fi hardcore militant, máte možná na všechny výše položené otázky odpovědi, ale pro nás ostatní může být seznámení se se základy, hlavními událostmi a souvislostmi žánru velmi užitečné. Přinášíme předmluvu knihy Kronika sci-fi od autora, známého i spoluprací s Terry Pratchettem.
Předmluva
Jako autora science fiction se mě lidé zřejmě nejčastěji ptají: „Proč se i nadále věnujete vědeckofantastické literatuře, když dnes už žijeme v budoucnosti?“ Je jistě pravda, že řada věcí, které si science fiction v minulosti vysnila, se již naplnila, zatímco jiné vyšuměly. A skutečně se zdá, že žijeme v době stále se zrychlujících změn. Ale pokud se někdo domnívá, že science fiction nemá v dnešním světě místo, nejspíš mu uniká samotný smysl tohoto žánru.
Pokud si přejete zjistit, jakýže smysl to je, tato mimořádná kniha vám na vaší cestě poslouží jako průvodce.
Ve vědeckofantastických příbězích se jen zřídkakdy objevují jednoznačné předpovědi pro budoucnost. Jde spíš o vyjádření napětí, obav a snů doby, ve které příslušná díla vznikají. Science fiction je odezva na změny. To platí i o samotných kořenech žánru. Tento druh literatury lze považovat za odnož starších předchůdců, jako jsou například fantastické cestopisy, ale odborníci – jak ukazuje tato kniha – vysledovali kořeny žánru v jeho moderní podobě k Frankensteinovi (1818) Mary Shelleyové, k dílům Julese Verna a H. G. Wellse z 19. století a k americké revoluci pulpových časopisů, do jejíhož čela se ve 20. letech postavil Hugo Gernsback. Co mají tato nesourodá období společného? Ve všech případech jde o časy nestability a změn v oblasti vědecké, technologické či filozofické. Viktoriánská společnost časů H. G. Wellse byla prostoupena mohutným šokem z evoluční teorie, a tak jeho slavný román Stroj času (1895) ve skutečnosti nepředstavuje futurologickou předpověď pro L.P. 802 701, ale ztrápené přemítání o důsledcích darwinismu pro pozdně viktoriánské lidstvo.
I v době, kdy Wells ještě pracoval na své knize, ovšem vznikala nová média, nové způsoby vyprávění příběhů. Wellse osobně velmi zaujaly možnosti kinematografie a jeho Stroj času obsahuje některé velmi obrazově pojaté pasáže. Od počátku 20. století science fiction získala kanály pro vizuální vyjadřování v podobě filmu, televize, počítačových her, komiksů a grafických románů, manga a řady dalších.
Jak se posouvala ohniska našich obav, vzniklo v podání sci-fi celé široké spektrum „budoucností“. Z tohoto přehledu vyplývá, že zatímco Frankenstein byl literárním ztvárněním nočních můr z vědeckého pokroku, v science fiction let 50. a 60. ve 20. století se často vyskytovaly příběhy o zkáze světa, jako například ve Dni trifidů (1951) Johna Wyndhama, ale také báječné sny o tom, co to znamená být člověkem v obydleném vesmíru, jako třeba v díle Arthura C. Clarka 2001: Vesmírná odysea (1968). Počítačová revoluce 80. let vedla ke vzniku „kyberpunkových“ fantazií, jakou představuje Neuromancer (1984) Williama Gibsona, sen o budoucnosti, která přesahuje lidství.
S postupem času samozřejmě část těchto děl ztrácí aktuálnost. První kroky Neila Armstronga po povrchu Měsíce v roce 1969 odsunuly do škatulky překonaných rozsáhlou oblast vědeckofantastických snů o průzkumu zemské oběžnice, přesto nikoho ani nenapadlo odstranit z žánrového kánonu knihu H. G. Wellse První lidé na Měsíci (1901). To, co přetrvává, je literatura, nikoliv věda. Archiv žánru tak s časem stále rostl, stával se bohatším, hlubším, složitějším a přibývalo v něm odkazů na sebe sama.
A právě v téhle oblasti je obrovsky přínosné grafické zpracování této knihy. Například heslo Frankenstein doprovází nejen chronologický přehled knih Mary Shelleyové, který poslouží jako průvodce textem, ale také časová osa zaznamenávající řadu různých zpracování jejího příběhu počínaje první filmovou verzí z roku 1910, která nás s bohatým obrazovým doprovodem dovede až k účinkování Benedicta Cumberbatche v roli monstra v divadelním zpracování Dannyho Boyla z roku 2011. Frankenstein patří k padesátce slavných děl či tvůrců, kterým je zde poskytnut podobný prostor.
Již několik desetiletí trvá také úspěch některých samostatných a fanoušky velmi milovaných franšíz, jako je Doctor Who nebo Star Trek. Na jejich základě vznikly propracované mytologie, na nichž se svým přispěním podílela řada profesionálů i amatérů: mimořádná díla „metafikce“, která jsou patrně příliš rozsáhlá, než aby je dokázal pojmout jediný člověk. Důmyslný způsob záznamu hesel o zhruba 25 těchto franšízách nabízí detailní informace o tom, jak se tato díla v průběhu času vyvíjela, a zkoumá jejich fikční vesmíry.
Již jen samotné grafické zpracování této knihy vám přiblíží obsah a kontext nejvýznamnějších děl žánru a poskytne vám potřebné srovnání. Jádrem této publikace jsou však samozřejmě slova řady přispívajících odborníků a najdete tu pečlivě vypracované zápisy o autorech sci-fi od Gerryho Andersona po J. G. Ballarda.
Sci-fi se i dnes nepochybně neustále vyvíjí. Haley v heslech z nedávné doby zachycuje, jak se Avatar (2009) stal komerčně nejúspěšnějším filmem všech dob a jak franšízy jako Hunger Games přetvářejí staré náměty pro nové publikum mladších dospělých, takže žánr je v současné době rozsáhlejší než kdy dřív. Science fiction tedy zkoumá důsledky změn, ale je to způsob, jak se s nimi vyrovnat, poznat je a zvnitřnit, nikoliv proroctví, spíš jakási davová terapie. A její historie ještě není u konce. V nebezpečných a vzrušujících stoletích, která nás čekají, budeme mysli schopné poradit si se změnami potřebovat víc než kdykoliv dřív.
Potřebujeme science fiction. Potřebujeme pochopit, proč je významná. A potřebujeme knihy, jako je tato, aby se nám staly průvodci k bohatému odkazu tohoto žánru.
Stephen Baxter
1.10.2015