Tři muži proti StB
Ivo Fencl
Po úspěchu knihy o „akci Kámen“ přišla V. Jandečková i právě s prací o svém dědečkovi, odbojáři Otovi Tulačkovi, který za hranice mj. dostal manželku Pavla Tigrida, a to furiantsky v čase, kdy se musela třikrát denně hlásit na pražské kriminálce. Víc v ukázce z textu Ivo Fencla o knize Tři muži proti totalitě.
Kniha však sleduje i Tulačkova kamaráda Josefa Emila Hýblera, někdejšího pilota RAF, a o diplomatu amerického velvyslanectví v Praze Walteru Birgeovi nám poví hotové divy. Hýbler, Birge a Tulačka se popasovali s StB a nikoli neúspěšně. Birge přesunul na Západ dokonce i Petra Zenkla a jeho ženu Pavlu, již přepravil v srpnu 1948 v kufru svého sportovního vozu Alfa Romeo, do něhož navrtal dva dýchací otvory (ústily v čalounění zadního sedadla). Říkáte: „Kovbojská akce?“
Bodejť.
StB z ní byla nepříčetná.
V matném očekávání třetí světové války, která naštěstí nepřišla, zajistili tak Birge a jeho spolupracovník to, že se do Ameriky dostal muž schopný stanout v případě potřeby v čele exilové vlády, asi jako stál v čele exilové vlády za války Beneš.
Sportsman Walter Birge měřil 190 centimetrů a Američané sami mu posléze museli zatrhnout závodění na Vltavě, kterého se plný humoru velmi rád zúčastňoval s českými veslaři. Potřebovali ho totiž mít v pořádku a on se pak podílel také na kontroverzním vzdušném útěku amerického velvyslance Laurence Steiharda, k němuž došlo s úspěchem v časech, kdy už byl Steihard nepřátelskou osobou.
Birge - vyzbrojený imunitou - si snad mohl užívat pohodlí diplomatické mise, ale to dělal jen v omezené míře. Místo toho... Byl záhadnou figurou.
StB měla za to, že je velmi slušně vycvičeným agentem CIA a má tedy po ruce penězovod spolu s nejmodernější zpravodajskou technologií, ale byl to omyl a podle všeho realizoval akce svými vlastními prostředky a v utajení před kolegy z velvyslanectví. „A protože na něj soudruzi přímo nemohli,“ dodává Igor Lukes (také v Jandečkové knize), „aspoň v hraničním pásmu zavraždili jeho českou snoubenku.
Navzdory tomu vše české miloval až do své smrti roku 2002.“
Václav Veber (z Ústavu historických věd FF Univerzity Pardubice) upozorňuje na dnešní tendenci bagatelizovat zločiny typu akce Kámen a říká:
„V odhalování aktivit účastníků třetího odboje jsme i po čtvrt století od převratu na samém začátku a nejvyšší čas je přesvědčit společnost o významu odbojové práce a její legitimitě. A označit její účastníky po právu za hrdiny. I když zapomenuté.“
Má pravdu. Inu, komunistickými tábory prošlo 267 tisíc osob.
„Stále častěji bohužel dochází ke zpochybňování zločinnosti a zvrácenosti komunistické ideologie,“ stýská si sama autorka, „a na scénu přicházejí odborníci s novými, v uvozovkách převratnými myšlenkami. Odborníci, kteří už sedmdesátá a osmdesátá léta normalizace přestávají chápat jako totalitní. Na významu tak nabývá názor, že byl tehdejší režim všeobecně přijatelný už proto, že lidem zajišťoval sociální jistoty a umožňoval široké volnočasové a kulturní vyžití.“
Autorka výše zmiňovaných knih má pracovnu v Prapořištích u Kdyně, publikovala i řadu samostatných studií a chystá také publikaci o Janu Masarykovi. Nevaří přitom z vody. I na hranici to výborně zná a na Vysoké škole ekonomické vystudovala Fakultu mezinárodních vztahů. Vede vlastní společnost podporující zahraniční podnikatele, vstupující k nám na trh, a je soudní tlumočnicí a překladatelkou.
Ivo Fencl, celý text na neviditelný pes.cz
