Hledání slov o Aubynovi
Danica Hollá
Edward St. Aubyn je jedním z nejlepších současných anglických autorů. Tedy pokud umíte ocenit suchou, nemilosrdnou ironii a sarkasmus a pokud neberete vážně cukrkandlový televizní seriál Panství Downton. Pokud ano, není Aubyn pro vás. Tenhle anglický aristokrat, jehož rodokmen sahá až do časů Williama Dobyvatele, píše téměř dvacet let kroniku rodiny Melrosových.
Kvintet nevelkých románů, za jejichž hrdiny se skrývají skutečné postavy, pobouřil vyšší anglickou vrstvu, které se vysmívá a ze které vyšel. Briskní dvojslovné názvy pěti knih – Never Mind, Bad News, Some Hope, Mothers Milk a At Last – znějí jako údery vypálené do brady. Děj se u většiny těchto románů vtěsná do jednoho dne. Pouze Mothers Milk, který se v roce 2006 dostal do užšího výběru na Man Bookerovu cenu, se odehrává v srpnu v průběhu čtyř let v Provence a v USA. Autorovo alter ego – Patricka Melrosu – sledujeme od útlého dětství. Vyrůstá v nefunkční rodině sadomasochistického otce – pedofila a trýznitele rozměrů starořímských tyranů – a emočně nepřítomné matky – Američanky, dědičky pohádkového majetku. Patrickovy heroinové a alkoholické eskapády – ze kterých se jakž takž vymotá – a rozpad manželství, vytvářejí z této knižní série jakousi tmavou studii krutosti různých odstínů, motivací a důsledků. Snobové, afektovaní hlupáci, alkoholici, pedofilové, slaboši, narkomani, ale i cynici s nabroušenou inteligencí, procházejí stránkami tohoto cyklu přímo démonicky. Jsou natolik současní, že někdy působí až nadčasově. V čem spočívá síla Aubynovy prózy? V Patrickově inteligenci, která je jeho jediným věrným přítelem. Aubyn připomíná kritickým pozorovacím talentem anglického spisovatele Evelyna Waugha. Waugh byl literárním karikaturistou a vždycky toužil dostat se k lidem z vyšších kruhů, které pozoroval a vysmíval se jim. Když ale konečně zbohatnul, stal se jedním z nich - a to se vším všudy. Edward St. Aubyn se naopak z těchto vod snažil dostat. Neznal žádnou jinou společenskou vrstvu, jen život privilegovaných. Privilegium bohatství se ale stalo jeho prokletím. Aubynovy postavy nejsou karikaturami, jsou komické ve své inteligentní nelidskosti, zaslepeném snobství a hloupé nadutosti. Jakoby se pohybovaly v Danteho pekle. Jeho “melrosiáda” je tragikomická fraška na pokračování a na anglickém knižním trhu se začala objevovat už začátkem 90. let.
Edward St. Aubyn se jednou vyjádřil, že píše dva druhy prózy. Ta jedna – sága Patricka Melrose – je vyhánění démonů z vlastní hlavy, a ta druhá je pozvánka na zábavný večírek. Takový je nesporně i zatím jeho poslední román Lost For Words, který pod názvem Marně hledám slov přeložil do češtiny Ladislav Nagy.
Anglický autor jím opět mnohé rozčílil. Tentokrát to nejsou anglické vyšší vrstvy, ale anglická literární obec. Román Marně hledám slov je nepochybně parodií na známou Man Bookerovu literární cenu, hlavně na všechny, kdo se jí účastní, budují na ní svoji kariéru, slávu a stávají se literárními celebritami, přestože toho o literatuře mnoho nevědí.
Elysejskou cenu, jak ji autor v svém románu ironicky nazval – "román je mrtvý" -- dotuje kontroverzní korporace, která se specializuje na vývoj geneticky modifikovaných rostlin s mnohonásobným (též vojenským) využitím, což má za následek ekologické katastrofy na celém světě. Za kamufláží se skrývá, jak jinak, jedna z největších světových investičních společností Man Group, s průměrným ročním ziskem 52 miliardy dolarů.
Literární ceny nemají masovou popularitu, ale ti, kteří se jich účastní, je berou smrtelně vážně. Porota Elysejské ceny je parodie sama o sobě. Je nefunkční, zkorumpovaná a hlavně úsměvná. Většina porotců si soutěžící knihy ani nepřečte. Jsou to narcisové, kteří mají rádi peníze a rádi se poslouchají. Tihle oportunisté a šarlatáni se stanou arbitry literatury a vynášejí o ní soudy. Sestavením poroty pověří bývalého pracovníka ministerstva vnitra, sira Davida Hampshirea, který tam dostane i svého kmotřence – herce, který na zasedání poroty vůbec nechodí, a svojí bývalou milenku – šéfku britské rozvědky, která píše béčkové detektivky , a jako porotce jmenuje i jednoho neúspěšného skotského člena parlamentu. Aubyn nešetřil ani samotná soutěžící díla. Jedno horší než druhé. Omylem se do soutěže a užšího výběru dostane i rukopis kuchařské knihy indických jídel. Nejvíc se ale autor vysmál sám sobě. Vystupuje tu v postavě spisovatele, který před publikem nedokáže říct ani slovo a dokonce vlastně skoro nedokže napsat jediný řádek.
Krycí nátěr téhle parodie je transparentní a protagonisté románu se dají pro znalce reálií snadno dešifrovat. V roce 2006, kdy byl Aubynův román Mothers Milk v užším výběru Man Bookerovy ceny, ji získal průměrný debut indické autorky Kiran Desaiové – ne náhodou dcery spisovatelky Anity Desaiové. V tom roce byla v porotě skutečně herečka Fiona Shawová, oxfordská profesorka Hermiona Leeová i člen parlamentu Chris Mullin. Šéfkou poroty byla bývalá ředitelka britské kontrarozvědky Stella Rimingtová, která píše detektivní romány nevalné kvality. Umíme si živě představit, jak se po vydání tohoto románu každý z londýnské literární společnosti pochechtával, až dokud mu úsměv nezamrznul na tváři, když dorazil až ke svému vlastnímu portrétu v pokřiveném zrcadle.
Kniha Marně hledám slov je skvělým čtením. Pravda – hlavně pro ty, kteří rozeznají zašifrované postavy. Škoda jen, že některým narážkám z britského literárního prostředí nerozumí ani Angličan, natož český čtenář. To může oslabit sílu téhle výtečné knihy. Protože v parodii musíme rozpoznat parodované, karikaturu musíme umět dešifrovat a při vtipech musíme chápat rozpor s objektivní skutečností. Jinak se fór ztrácí a čtenář zústává zaskočený. Takové momenty se místy v knize vyskytují. Ale jako celek je tahle kniha výbornou jízdou světem „vážné“ literatury na splašených koních společenské satiry. Při čtení Aubynovy prózy si uvědomujeme, že nejvíc se asi knihou bavil sám autor, když ji psal.
Danica Hollá, literární redaktorka slovenského časopisu Revue svetovej literatúry, v současné době žijící v USA, překlad do češtiny oko
21.7.2015
