A tys byl dědo za války hrdina nebo zbabělec?
Magda de Bruin Hüblová
Extrémní situace války a totalitního režimu prověřuje charaktery. Některé postoje a mnohá jednání (nebo naopak nejednání) se chápou uprostřed míru často těžce a obtížně. Jenže jak o těžkých věcech mluvit se středoškoláky? Nizozemský kreslíř Eric Heuvel se pokusil připravit na tato témata nevšední školní pomůcku pro učitele i studenty: komiks.
Autor komiksu Eric Heuvel (1960) se v roce 2000 v novinách dočetl, že znalosti o druhé světové válce obecně, ale zejména u mládeže, jsou v Nizozemsku mizivé: žil Hitler ještě před Napoleonem, nebo až po něm? Uvědomil si, že sám se s tou tematikou seznámil jako desetiletý prostřednictvím komiksu, a napadlo ho, že by tohle médium možná bylo vhodné i pro věkovou kategorii 12 až 15 let. Protože Heuvel už dřív spolupracoval s Nadací Anne Frankové, která se osvětou a vzdělávacími programy o druhé světové válce, holocaustu, ale i o diskriminaci nebo o občanské statečnosti zabývá systematicky, obrátil se s nápadem na ni. Společně s odborníky z nadace Ruudem van der Rolem a Menno Metselaarem napsali příběh dvou kamarádek za 2. světové války v Amsterodamu. Jedna má otce policistu, druhá je z rodiny židovských uprchlíků z Německa, a tak se na jejich osudu promítají všechny typické dobové jevy: Hitlerův nástup k moci, židovští uprchlíci a vztah okolí k nim, narůstající perzekuce, problematika odchodu do ilegality, židovští rodiče odvlečení při razii do koncentráku; a v průměrné nizozemské rodině zase: jeden bratr v odboji, druhý u wehrmachtu na východní frontě, otec policista, který si za okupace volky nevolky čím dál tím víc špiní ruce. Dilemata, na která v té době narážel každý, líčí autoři nečernobíle, přesvědčivě ukazují například rozpolcenost členů rodiny, když někdo z jejich nejbližších, koho mají přirozeně velmi rádi, se zachová zbaběle nebo se nechá ovlivnit nacistickou propagandou. Období okupace zkrátka poznamenalo každého, ať už se postavil na kteroukoli stranu. V rámcovém příběhu (současný kluk Jeroen objeví u babičky na půdě její album výstřižků z okupace) se bez idealizování zachycuje i určitá lhostejnost mladších generací k pamětníkům - prostřednictvím Jeroena by měli čtenáři překonat vlastní nevědomost a nezájem. Vydání svého času finančně podpořilo nizozemské Ministerstvo zdravotnictví, sociální péče a sportu a v roce 2005 byl komiks vyhlášen za "národní dárek": stát věnoval 200 tisíc výtisků studentům druhého ročníku středních škol (tj. zhruba čtrnáctiletým dětem). Komiks je jedinečný tím, že od začátku vznikal ve spojení se speciálně vytvořeným učebním materiálem ("pracovním sešitem"). Historickou věrnost posiluje fakt, že některá okénka tvoří přesně překreslené dobové fotografie.
Magda de Bruin Hüblová, překladatelka komiksu do češtiny
12.6.2015