Zlodějka knih (recenze)
Wendy Šimotová
O Zlodějce knih jste už zajisté všichni slyšeli. Mnoho z vás četlo knihu a možná ještě více vidělo film. Já děsně nerada podléhám takovým těm vlnám, kdy všichni čtou jeden velkej bestseller a hromadně se svými dojmy z dané knihy svěřují světu. Raději si ho nechávám na později a řádně si ho v soukromí a bez ovlivňování nejrůznějšími statusy, které mi mnohdy mohou prozradit něco z děje.
A právě proto jsem se ke Zlodějce knih dostala až v poslední době. A víte co? Vyplatilo se na ní počkat, protože je to vážně úžasná knížka, která vás chytí za srdíčko a vžene vám do slzy do očí – a to jak slzy dojetí, tak i slzy smíchu.
Je asi zbytečné líčit vám tady děj téhle knížky, ale přeci jen se jistou menší rekapitulaci neodpustím. Zlodějka knih alias Liesel Memingerová je malá holčička vyrůstající ve válečném Německu. Takže její životní podmínky nejsou zrovna dvakrát růžové. Ale Liesel, jako každé dítě, válku moc nevnímá, což je jistě dobře. Samozřejmě se nevyhne členství v Hitlerjugend, nočním náletům a podobným záležitostem, ale všechno se dá zvládnout. Zvlášť když máte po svém boku nerozlučné přátele, rodinu – i když nevlastní – a hlavně několik ukradených a tajně střežených knížek, které jsou tím jediným velkým bohatstvím, které máte.
Musím se přiznat k jedné věci. Ačkoli je Liesel Memingerová ústřední postavou tohohle románu nějak mi nepřirostla k srdci. Než e bych jí neměla ráda, ale její osud mě tak nějak nezajímal. Spíš sem se upnula na jiné, vedlejší postavy, o kterých se toho ve finále moc nedozvíte a které se v příběhu objevují málo kdy. Nedokážu si vysvětlit čím to je, ale opravdu mne víc zaujal třeba Lieselina nejlepšího přítele nebo osud jistého židovského mladíka, který se v knížce jen mihne a zase zmizí, jako by ani nikdy neexistoval. A pak je tu samozřejmě naše velká vypravěčka. Paní Smrt, která se mi taky moc líbila a v jistých chvílích mi jí bylo i celkem líto. Tihle tři se mi opravdu zažrali pod kůži a jedině oni mě nutili číst dál a dál a překousávat se přes pasáže o Liesel, která mě nebavila. A to jen proto, že jsem prostě děsně nutně potřebovala vědět, jak to s nimi bude dál. Zvláštní. Nemyslíte?
Jako celek se mi ovšem Zlodějka knih líbila děsně moc. Je o úžasně emotivní příběh, který líčí jednu z nejhorších dob naší éry. Opomíjí však drastické scény z koncentráků a válečných front a tím se výrazným způsobem odlišuje od zbytku literatury tohoto žánru. Markus Zuzak vytvořil opravdu neuvěřitelný příběh, který by neměl chybět v žádné pořádné knihovničce.
Wendy Šimotová
9.6.2015
