Mimořádný zájem o dva sborníky esejů
Tomáš Weiss
Na Kosmasu mají čtenáři každodenní přehled o tom, které knihy se nejvíc prodávají. Od začátku roku se na předních místech (několik dnů dokonce na prvním i druhém) držely dva svazky esejů, což muselo překvapit i velké optimisty a fandy na náročnější čtení. Jde o svazky, které editorsky připravil Václav Cílek.
Ten už dokonce předloni vydaný se jmenuje Tři svíce za budoucnost a ten, který vyšel před Vánoci Něco se muselo stát. Obě ty knihy mají ambici alespoň v útržcích popsat svět, ve které žijeme. Ve vší rozkouskovanosti a těžké uchopitelnosti. Jak píše Václav Cílek - něco se v našem světě mění - ze všeho nejvíc možná vztahy. Jenže ty se odehrávají v kulisách konkrétního, ale rychle se proměňujícho světa. Tak rychle, že už to pomalu nestojí ani za to snad nějak popisovat. A nebo ano, ale pak to chce vzdát se touhy po celostním popisu v jednom duchu, ale spíš se pokusit zachytit nejrůznější jednotlivosti a nabídnout je zájemcům jako skládanku. To je metodou těchto sborníků. Když si zalistujete tím loňským, najdete v něm abecedně řazená témata jako bezpečnost, budoucnost, církev, česká mytologie, energetika, eschatologie....až po umění, vertikalitu, vědu, vodní dopravu,vzdělání. To všechno od víc než 60 autorů, mezi kterými jsou Ivan Adamovič, Václav Bělohradský, Cyril Höschl, Petr Hruška, Stanislav Komárek, Jiří Přibáň...a pochopitelně Václav Cílek. V knize najdeme i jakási intermezza v podobě pěny dní, vybraných českých novinových titulků a citací z útržků lidských rozhovorů současnosti pod názvem Z českých odposlechů. Vhodně zvolený kontrapunkt, ze kterého vybíráme:
Paní, já jsem pořád nemocná. Já, když jsem náhodou zdravá, tak jdu k doktorovi, jestli nejsem nemocná.
Tloustnu, protože jsem v tom přechodu. A přitom jsem si nic neužila.
Kde jsi?
Tady, u brambůrek.
Co děláš na poli?
Já jsem v Lídlu.
Stojí to všechno za pendrek. Dřív jsme si toho ve frontách tolik napovídali a teď se dozvím prd.
Mně kamerové systémy vůbec nevadí. Aspoň někdo má o mě zájem.
Jsem totálně trop. Někdy mně připadá, že mám hypotéku i na DNA.
A takto orámovány "moudrostí lidu", čekají na čtenáře populárně-naučné texty třeba o klimatu, pohřebnictví nebo o tom, co je to nostalgie.
Nevím, co se stalo, ale lidem se evidentně tahle forma sebevzdělávání a přemýšlení nad světem něčím zalíbila, protože oba sborníky bylo už třeba několikrát dotiskout a ve své kategorii se jich prodalo neuvěřitelných několik tisíc - konkrétně dohromady tísíců deset.
Píšu o tom, jako o dobré zprávě. Jednak pro čtenáře - ještě se najedou nakladatelé, kteří si o vás nemyslí, že jste jen stádo, ochotné sežvýkat prefabrikované, dokola se opakující sepsané nanicovatosti. A taky pro nakladatele - projekt, určený zdánlivě pro pár stovek zájemců, může mít za určité konstalace mnohem lepší "ekonomiku" než si možná podle sborníku vašich dosavadních zkušeností myslíte. Takže: očekávám smršť sborníků esejů, které vytlačí z žebříčků prodejnosti harlekýnky a krváky.
