Antologie Capricorn 70 - klasická česká sci fi na vzestupu!

Tomáš Weiss

Editor Robert Pilch se v Capricornu 70 rozhodl zkombinovat nové texty s těmi, které již časopisecky nebo knižně vyšly – a spojovacím prvkem bylo, že se děj musí odehrávat ve vesmíru. V antologii tak na jedné straně objevíte téměř dvacet let starou povídku Nájezdníci Vladimíra Šlechty, a na straně druhé zbrusu nový text vracejícího se „velmistra“ Jiřího W. Procházky Poslední bitva, který jen dokazuje, že i military sci-fi se dá psát s punkovou sžíravostí a razancí.

Jiří W. Procházka: Poslední bitva (ukázka)

Kapitola 1.

Velká bouře se blíží

 

„Kapitáne, hlídka tři nula hlásí další křižníky.“

„A do prdele… kolik ještě? Jo, a došel mi rum, chlapče. Skoč za Kennethem pro soudek,“ řekl kapitán a kadet Biederman zmizel.

Jack Burroughs se otočil k mosaznému náhubku zvukovodu.

„Volám strážní koš trojku, pošlete mi sem komplexní koordináty sektoru Mí34. Dík.“

 

*

 

Strážní koš se kymácel ve slunečním větru pětadvacet kilometrů nad kapitánským můstkem. Dnešní počasí v prostoru Mí34 bylo divočejší než obvykle. A právě tam se objevila největší císařská flotila, jakou kdy vesmír spatřil. Vpravdě řečeno, bylo to veškeré bitevní loďstvo, jaké vedení Tří galaxií za posledních dvě stě let vybudovalo.

„Člověk by řekl, že sluneční vichr způsobily ty zasraný bitevní lodě, co? A teď zas další formace křižníků. Dvacátá? Kolik jich, u kralwočí držky, vůbec je? Tři tisíce? Ať jdou do prdele, krysy suchozemský!“ zavrtěl tykadlem Jo-Berserk.

„Člověk by řekl… jenže ty nejsi člověk, vole,“ opáčil první důstojník, bocman Hamman. Nemusel se ani pousmát. Tihle dva vyrůstali na palubě Černého kříže odmalička a rozuměli si víc než rodní bratři. „Sám Poseidon by to ale nevyjádřil líp, brácho,“ Hamman si vyndal čtyřrozměrné včelí oči a nasadil ty své, hnědé. Ty lidské.

„Ty mi taky, brácho,“ pousmálo se na Hammana mechanické tykadlo Jo-Berserka a první telegrafista pokračoval břišní trubicí v hlášení: „Kapitáne, hlídka tři nula. Máme to už rovnou zkomprimovaný ve formátu battle041.“ První telegrafista byl správně titulovaný bez obvyklého kybertelegrafista. Jo-Berserk byl sám totiž celý kyber.

„Pane, retransformujeme,“ potvrdil Bocman a přejel dlaní fotonové výčnělky Totálních koordinátů verze makewar/notlove 0.2.

„Výborně, hoši. Vidím… u všech mořských ďáblů! Krystal se nám tady rozzářil víc než Betelgeuse při 1,3 magu!“

„Jo, pane. Udělejte si v NEPTUNU hodně místa,“ podrbal se Hamman na čele. „Bude to mnohem větší než to naše milý červený sluníčko.“

Byl to blbý pocit posílat kapitánovi úmrtní oznámení.

Úmrtní oznámení vlastního loďstva.

*

Jack Burroughs svíral v ústech dýmku a vytvářel kolem sebe dokonalou kouřovou clonu. Stál se svými důstojníky v centru kapitánského můstku. Stál… tedy spíše se ztrácel. Slovo můstek by se z hlediska běžných vesmírných lodivodů v tomto kontextu zdálo vskutku nepatřičné.

Velitelská hala na obávaném Černém kříži se pyšnila rozměry dávno zaniklého operního domu La Scala. Tři tisíce šest set sedmdesát metrů čtverečních je dost rozlehlý kapitánský můstek i na gigantický Černý kříž. Namísto dvou set sedmdesáti lóží se po stěnách obřího prostoru vyjímalo na dvě stě sedmdesát simulací kapitánských můstků Černého loďstva ze tří sousedících galaxií.

Nad čelním kyberportálem NEPTUNA byl zavěšený černý maltézský kříž.

 

*

 

„Tohle, pane, vypadá na pořádný galaktický sračky,“ ozval se vrchní kormidelník W. G. Killing.

Měl pravdu.

Vypadalo to fakt na pořádnej galaktickej průser.

„Vida, vida. Ti parchanti opravdu zahájili blitzkrieg,“ pronesl kapitán hodně pomalu. „Ostatně, slibují to přes dvě stovky let, začali ještě za mýho praděda. A dneska se zřejmě dobře vyspali, nasnídali, sešli se a rozhodli. Tak nám sem poslali všechny podělaný kocábky, co v Trojúhelníku našli. Podle všeho sem vyslali taky paralelní rybářský bárky; doufám, že i s nákladními prostory plnými ulovených ryb. Mám rád paralelní lososy v kiwi protlaku.“

V olbřímím prostoru můstku se zhmotňovala další a další nepřátelská plavidla. Desítky císařských bitevních lodí, těžkých křižníků, mateřských letadlových lodí, torpédoborců a stovky doprovodných plavidel zářily nad důstojníky barvami jednotlivých svazů. Každá loď měla v modelovém měřítku kolem tří až pěti metrů, letadlové lodi či bitevní koráby měřily přes čtyřicet metrů. Krystal NEPTUNU neustále dopočítával a upřesňoval pozice lodí, zostřoval trojrozměrné projekce, spojoval největší koráby a doprovodné lodě různobarevnými lasery do bitevních formací.

Na pozadí toho všeho válečného, bezhlesného ryku zářila největší hvězda Orionu, červený veleobr Ibt al-džauzā, neboli Betelgeuse. Průměr hvězdného giganta překračoval dvě miliardy kilometrů, srozumitelně řečeno: pokud by se Betelgeuse nacházel v naší soustavě namísto Slunce, vnější okraj by zasahoval až k oběžné dráze Jupitera.

„Pane, zde je ten rum,“ ozval se za kapitánem kadet Biederman.

„Pánové, pravej jamajskej! Připravte si hltany, ústí, sosáky, přísavky a všechny ty hatlamatla, co máte uzpůsobený na příjem prvotřídního chlastu. Protože tohle, mí bratři, bude pořádnej bengál! A na to se, kurva, napijeme.“

A napili se.

*

Nikdo si nedovolil odmítnout.

Nikdo si nedovolil nic namítnout.

Nikdo si nedovolil nic.

Všichni věděli, že je čekají poslední okamžiky života.

Všichni věděli, že té šílené přesile neodolají.

Všichni však věřili kapitánovi Černého kříže.

Zemřou, to je jisté, ale zemřou pod velením kapitána Jacka Burroughse.

Zemřou, ale vezmou s sebou do horoucích pekel polovinu císařské flotily.

Zemřou.

To je daný.

*

Smrt ale není hrozná.

Nejhroznější je umřít zbytečně.

Tato eventualita však s kapitánem Burroughsem nepřipadá v úvahu.

To ať si, kurva, Císař vytetuje na palici!

My neumíráme zbytečně!

My jsme totiž piráti.

My jsme SVOBODNÍ.

 

Kapitola 2.

Na palubě letadlového křižníku 出雲

 

„Pane, admirál Philips hlásí kontakt s Chapadly pirátů,“ ukázal komodor Whelles do výše kopule. Obří projekce připomínala porouchané planetárium. „Na všech třech úrovních. Tím myslím včetně strukturální analýzy.“

Kontradmirál Kuwabara přecházel po velitelském můstku letadlového křižníku Izumo. V ruce svíral katanu od Hatorriho Hanza, z očí mu sálala čirá nenávist. Katanou švihal a pohledem by zabíjel, kdyby mohl.

„Zase ta jejich Chapadla… díky nim jsme tady už dvakrát skončili! Jak je možné, že nás značkují jako nějaké krávy na těch jejich rodeech?“

„Pane, s dovolením,“ uklonil se mohutný komodor až do pasu, „tohle nejsou Hvězdní honáci. Toto jsou Galaktičtí piráti. Neznačkují naše lodě. Oni je rovnou zaměřují.“

„Je tam i Jackův 黒い十字架?“

„Ano, pane. Černý kříž se zúčastnil všech bitev za posledních dvě stě relativních let.“

Kuwabara si povzdechl. Měl za sebou těžkou noc. Jediným sekem katany přepůlil svíci v litinovém stojanu. Svíce stála a hořela dál. Jen plamínek se nepatrně zachvěl.

„Komodore, víte, dnes jsem toho moc nenaspal,“ Kuwabara se usadil na pohodlnou tanuki. Katanu odložil na dosah ruky. „Řešil jsem s Císařem Velkou bouři, jak sám Jeho Výsost a Švábí generální štáb této akci říkají. Nové Tokio je sice dost daleko, dvojhvězda Alperatz v Andromedě není zrovna poblíž Vogonské dálnice, ale pochopte! Sám japanonský Císař seděl v mé pracovně, popíjel integrovaný arak a hovořil velice vážně.

‚Už konečně víme,‘ ptal se popuzeně, ‚co to jsou, u všech samurajů, ta Chapadla? Jak to, že se za poslední desetiletí nedozvídáme nic nového?‘

Tak hovořil císař Meidži! Co mám Božímu vysvětlovat, když vlastně není co? A navíc – všichni dobře známe schopnosti Posledního samuraje, toho proklatého kapitána Burroughse! A víme, co tenhle pomatený jedinec dokáže!“

Komodor Wheels pochopil, že tuto konstruktivní debatu zřejmě nepřežije.

„Můj pane, Chapadlům se věnují výzvědné služby od jejich prvního výskytu. Ale ještě donedávna se jim nepodařilo určit byť jediný stupeň základní znakové emise. A to na tom dělá celý Bletchley Park a Švábí univerzita na Epsí Tukana.“

Kontradmirál Kuwabara povstal. Zasunul katanu do zádového pouzdra. Vzhlédl opět vzhůru. Nechápal to. Ty barevné linie, obrazce, prolínání struktur; ne, nedokázal to. Což však neznamenalo, že by to tak mělo zůstat i nadále.

On se totiž zodpovídal Císaři.

On slíbil Impériu, že tohle bude poslední válka v tisícileté historii galaktického Císařství.

On všechny přesvědčil, že operace 激しい嵐, Velká bouře, bude úspěšná.

On se nyní musí podvolit a nechat se zasvětit do věcí dříve marginálních.

Dnes však majoritních.

*

„Nedáte si saké, milý komodore?“

Wheels, velice nervózní Wheels, si zapálil cigaretu, ale nyní ji doslova vyprskl do bezedné hlubiny kontragravitačních generátorů směřujících napříč centrálního koridoru křižníku Izumo.

Komodor sledoval žhnoucí cigaretu povlávající ve vírech gravitačních polí, dokud byla viditelná. Zmizela ovšem velice brzo. Kolmý průměr letadlového křižníku činil třicet kilometrů. Na délku měřilo imperiální vlajkové plavidlo třídy Trismarck přes tři sta kilometrů.

„Saké?“

„Jistě. Pravé japanonské 酒.“

„Opravdové japanonské saké?“

„Ano,“ poněkud netrpělivě potvrdil nejvyšší vládce galaktické imperiální flotily. „Saké.“

Wheels, docela zmatený, rozpřáhl paže a málem zavýskl:

„Rád, pane!“

Kontradmirál Kuwabara si nechal zhmotnit na otevřené dlani tácek se dvěma koppuzake, skleničkami speciálně určenými pro konzumaci saké. Nanotechnologické potraviny, alkoholické nápoje zejména, nerozeznali od přírodních ani ti nejproslulejší degustátoři. A oněch pár blouznivců, kteří je rozpoznali a uvedli tím celý císařský dvůr v nemilý údiv, již nebylo mezi živými.

„Tak jak se říká u vás v rezervaci: cheers!“

„Na zdraví, pane!“

*

Virtuální obloha nad nimi hýřila barvami.

Proplouvala jí celá hejna vesmírných gigantů. Jenže každá z lodí byla obklopená fosforeskujícím polem. Podle flotil, podle operačních svazů, podle doprovodných uskupení.

„My tohle opravdu neumíme odstínit?“ optal se Kuwabara.

„Pane, jak jsem již zmínil, dělá na tom celý Bletchley Park.“

Kuwabara by za obdobné repliky již sekal hlavy jejich autorů. V případě komodora Wheelse si však byl jistý, že by oním jediným sekem prohrál celou bitvu. Proto sem ani nepozval štáb, všechny ty admirály a viceadmirály a kapitány a kontradmirály a komodory ostatních flotil, protože si nejdříve potřeboval ujasnit zásadní věc:

Jak se ztratit z dosahu pirátských Chapadel?

„A matematičtí mágové z Bletchley Parku mají první výsledky,“ dodal jakoby náhodou Wheels.

Kuwabara na něj jen zíral.

Chtěl se zeptat: „Jaké?“ ale nedokázal to.

„Pohleďte. Toto je naše loď.“

Letadlový křižník Izumo obklopovalo zaměřovací rudonosné pole.

„A nyní použijeme trik mágů z Bletchley Parku.“

Kuwabara přestal dýchat.

Rudonosné informační pole kolem Izumy zmizelo.

Kuwabara se málem tím japanonským saké udusil.

„A celá naše loď už taky není,“ řekl Wheels.

Letadlový křižník Izumo se ztratil.

*

Kontradmirál Kuwabara se trhaně nadechl.

„Poslyšte, Wheelsi, nedáte si ještě saké?“

 

Kapitola 3.

Mezi slepými není králem ani jednooký

 

„Vidím, že Izumo nevidím,“ pronesl telegrafista Jo-Berserk ve strážním koši.

„Vidím, že jsme viděli, že jsme v pěkný prdeli,“ zarýmoval bocman Hamman.

„Ano. I tímto epigramem lze naši situaci vhodně vyjádřit.“

*

O pětadvacet kilometrů níže, na palubě kapitánského můstku Černého kříže, se prostorem nesl podobný údiv, prokládaný stovkami námořnických kleteb.

Desítky dalších nepřátelských plavidel zůstaly v holoprojekci jasně a patřičnou barvou označkované. Ztracená Izumo ovšem znamenala zásadní zlom v plánování jakýchkoli dalších odvetných operací.

Kapitán Jack Burroughs ukončil kantátu nejšťavnatějších kleteb, které pochytil ve všech vesmírných putykách, co jich ve Třech galaxiích bylo, a dopil sklenku jamajského rumu. Rozhlédl se po rozlehlém prostranství a pozvedl ruku s tasenou šavlí. Na ostří zbraně se blýskal polirunem tepaný maltézský kříž. A z druhé strany lebka se zkříženými hnáty.

Auditorium rázem zmlklo.

„Bratři a sestry, co si budeme nalhávat. Nepřítel musel časem přijít na princip Chapadel vyvinutých naší ctěnou doktorkou Charybdou. Vzdejme čest její památce.“

Mezi stovkami císařských plavidel se nakrátko zjevil obří hologram geniální vědkyně. Kapitáni, pirátští baroni, vyhlášení korzáři i flibustýři zasalutovali pozvednutím šavlí či světelných kordů.

„Pane,“ ozval se kapitánovi v ušní mušli bocman Hamman. „Předsunutá galeona Silver Hind zaznamenala několik aktivovaných kalibračních polí.“

„Vzdálenost?“

„Sto devadesát pět miliónů kilometrů.“

„To není moc dobré,“ odvětil kapitán Hammanovi. „Museli je vyslat z lodí, které jsou pro nás už neviditelné, a to nejméně před dvěma hodinami. Zmizení Izumy posloužilo jen jako cirkusový trik. Protože pro nás je již pozdě.“

„Ano, pane. A v tom případě ovšem vůbec netušíme, jaké je skutečné rozmístění a zejména vzdálenost nepřátelských lodí.“

„V tom případě víme úplný hovno, pane Hammane.“

„Ano, pane. Jak říkáte, pane.“

*

Kapitán Burroughs se obrátil na stovky posluchačů na kapitánském můstku.

„Za dvanáct minut tu máme, bratři a sestry, první vlnu kalibračních polí. Okamžitě vydejte svým lodím patřičné rozkazy! Je sice pět minut po dvanácté, ale aspoň část našich lodí musí pozměnit kurs. Zkuste nastavit kýl lodě proti útoku nebo transformovat strukturu palubní konstrukce. Lodě, které tohle nestihnou, ať skasají plachty a ráhnoví nasměrují kolmo na vypuštěné kalibrační dráhy.“

Burroughs věděl, že co loď, to originál, ale zase znal natolik dobře jejich vlastnosti (ostatně sám se plavil na nespočtu typů vesmírných plachetnic), že měl jasnou představu o jejich konstrukcích a možnostech manévrování, nemluvě o schopnostech skvělých posádek.

*

Galaktičtí piráti berou do svých řad jen nejlepší z nejlepších.

Proto se také jako jediní dokážou se svými lehkými plachetnicemi postavit příď proti přídi gigantickým obrům císařského loďstva.

Galaktičtí piráti ochraňují zbytky svobodných světů před „demokratickou tyranií“ ušlechtilého Císaře.

A také ochraňují jednu z největších planet, na níž se nachází ložiska polirunu, posvátný Gameb. Samotná planeta je kvůli polirunu neobyvatelná, ale díky paraenergetickému kovu, jenž se nikdy „nevešel“ ani do neustále aktualizované Mendělejevovy periodické tabulky prvků, mohou svobodné světy existovat.

Žít.

Bez polirunu by nebylo hyperprostorové cestování mezi galaxiemi Velké trojky a nešlo by ovládat cykly jednotlivých hvězd. A tak by planety oplývající nezbytným přírodním bohatstvím, ale s minimálním přísunem energie z kosmického prostoru, během pár let zkolabovaly a proměnily se v původní neobyvatelné mrtvé balvany.

Bez polirunu by nebyly žádné světy, ani ty svobodné. A všechny ostatní, kontrolované polirunové zdroje ve Velké trojce ovládalo Císařství.

Planeta Gameb kroužila kolem červeného veleobra Betelgeuse jako jediná jeho oběžnice. Císařství ji nikdy nezískalo pod svou kontrolu. Zatím.

„Víte, jak se říká, že mezi slepými je jednooký králem?“ zeptal se Jack Burroughs nejbližších vesmírných kapitánů a lodivodů. „Tak to je úplná ptákovina.“

Ticho.

„Protože my tím jedním, ‚královským‘ okem vidíme skoro všechen ten podělanej císařskej šrot, ale potřebujeme hlavně druhý oko. Na ty nový, neviditelný lodě,“ zavrtěl kapitán hlavou. „A to druhý oko nemáme. Proto je celý to přísloví na prd.“

*

Pirátské lodě prováděly na poslední chvíli úhybné a krycí manévry a mateřské lodě císařského loďstva mezitím vypouštěly první salvy energetických hmoždířových pum, stometrových nukleárních torpéd, a hejna podprostorových hloubkových min zvíci baseballových stadiónů.

Všechna ta palební síla následovala již vypuštěná kalibrační pole.

A tak bude každý zásah přesný.

Neodvratný.

Velká bouře právě započala.

*

Pirátští integrální astronomové však zaznamenali ještě něco: Obrova paže, známá též pod názvem Betelgeuse, zapulsovala.

Ano, sama إبط الجوزاء vypustila při absolutní magnitudě –6,27 do okolního vesmíru gigantické supramolekulární shluky. Což by mohlo také znamenat, že se blíží nejen japanonská Velká bouře, ale i nesmírná smršť hvězdného větru.

Kapitán Jack Burroughs přijal hlášení ze Zaragozy s úlevou.

„Jakže? Vás to uklidňuje?“ zeptala se kapitánka Margarita ze Zaragozy, když v mušli spatřila Burroughsův nepatrný úsměv.

Kapitán Jack kývl hlavou.

A přerušil spojení.

24.2.2015