Které knihy nemá rád knihkupec Fikry?
Tomáš Weiss
Kniha Gabrielle Zevinové Příběhy opředený život A. J. Fikryho začíná popisem knihkupectví Ostrov (ano, ano, už jsem na to stejnojmenné pražské knihkupectví v Ostrovní ulici upozorňoval): padesát pět metrů čtverečních prodejní plochy, kromě majitele bez zaměstnanců na plný úvazek. Dětské oddělení miniaturní, webová propagace v plenkách. Schopnost oslovit místní nevalná. Sortiment klade důraz na náročnější literaturu....
Hrdina svým bručounstvím, namířeným na zákazníky, trochu připomíná svérázného knihkupce z legendární TV série Black Books. Po smrtelné nehodě své ženy je to lidský ostrov na skutečném ostrově v knihkupectví Ostrov. Uzavřel se do sebe a kašle na svět. Na knižní provoz má svůj jasný názor. Ještě než se v knize rozvine zvláštní příběh, na jehož začátku ukradne knihkupci někdo z bytu vzácný rukopis E. A. Poea a kdy poté najde v obchodě sedět mezi knihami malou černošskou holčičku s cedulkou:
Jmenuje se Maya. Je jí dvacetpět měsíců. Je velmi chytrá, na svůj věk velmi výřečná a chová se vzorně a nezlobí. Ráda bych, aby z ní vyrostla čtenářka. Ráda bych, aby vyrůstala mezi knihami a lidmi, kterým na podobných věcech záleží. Mám ji hrozně moc ráda, ale už se o ni nemůžu starat. Otce poznat nesmí a já nemám rodinu, která by mohla nabídnout pomocnou ruku. Nemůžu dál. Mayina maminka
...tedy ještě před tím, než se začne knihkupcův život kromě knižních příběhů opřádat i starostí o malou holku (která ho pochopitelně svoji existencí zatáhne zpátky do života) ...tedy ještě předtím vším, hned na začátku knihy, pronese knihkupec krásné kázání na téma: Jaké knihy nemám rád:
"Pane Fikry, prosím povězte mi, co máte rád."
"Rád", zopakuje po ní s nechutí. "Co takhle, kdybych vám radší řekl, co rád nemám? Nemám rád postmodernismus, postapokalyptické příběhy, vypravěče, promlouvající ze záhrobí, magický realismus. Málokdy se mnou něco dělají formální hrátky, střídání písma, obrázky na nepatřičných místech, prostě tyhle chytristiky. Smyšlené příběhy o holocaustu, nebo o jiné velké tragédii, jsou pro mě nevkus - vystačím s literaturou faktu, děkuju pěkně. Nemám rád mísení žánrů a la umělecky pojatá detektivka nebo umělecky pojatá fantasy. Umění má být umění a žárovka zase žárovka, z křížení málokdy vzejde něco, co by stálo za řeč. Nemám rád knížky pro děti, obzvlášť ty o sirotcích, a radši si nezanáším podník literaturou pro mládež. Nemám rád nic, co má přes čtyřista nebo pod stopadesát stránek. Odpuzuje mě, když nějaké hvězdičce z reality show vyjde román, který za ní ve skutečnosti napsal někdo jiný, a odpuzují mě dětské obrázkové knížky od celebrit, paměti sportovců, obálky převzaté z filmových adaptací, krátkodeché fórky, a snad se rozumí samo sebou, že taky upíři. Zřídkakdy vedu debuty, romány pro ženy, poezii a překlady. Série bych taky nejradši neprodával, ale peněženka mi velí něco jiného...a především nemůžu vystát tenoučké vzpomínkové knížečky od stařečků, kterým stařenka umřela na rakovinu. Nazajímá mě, jak dobře jsou podle člověka z nakladatelství napsané. Nezajímá mě, kolik jich podle vás najisto prodám na Den matek."
20.2.2015
