Sáhni rukou do kopřiv
Tomáš Weiss
Miloš Doležal (1970) píše básně už dvacet let. Nerozptyluje se a jako tažné zvíře si jde za svými tématy.
Stejně tak je tomu u jeho poslední básnické sbírky Ezechiel v kopřivách. Se starozákonním prorokem doufá, že u suchých kostí, které u nás zbyly poházené po všech těch nacistických a komunistický zabíjačkách, to všechno nekončí. A že má stále smysl vynášet všechny ty příběhy na světlo boží. Doležal už to dělá od své prvotiny Podivice, stejně jako ve svých ceněných rozhlasových dokumentech nebo ve svých knižních rozhovorech s vězni nacistických a komunistických lágrů Prosil jsem a přiletěla moucha či Proti zlému krompáč a lopata. Dvacet let také pracoval na shánění informací a pramenů ke knize o komunisty umučeném faráři Josefu Toufarovi Jako bychom dnes zemřít měli, která se stala Knihou roku Lidových novin v roce 2012. Knihou ale jeho zájem o Toufara nekončí. Doležalovi se podařilo najít v hromadném hrobě v pražských Ďáblicích podle hrobnických záznamů místo, kam Josefa Toufara estébáci zahrabali a jeho tělo nechat vyzvednout. Začalo tím tak farářovo blahořečení. Víc o tom v jedné z básní nové sbírky:
"Jaképak jámy lvové / sprosté jílové šachty s vápnem / Chlapy z Lidic zaházet se dvěma obecními čokly / patera Toufara zahrabat se zdechlinou cirkusového slona / matriky navézt do ohně / kroniky do stoupy / listy pohřebních knih vytrhat vyškrábat přepsat / A stejně někdo slaměnku na drn položí."
Ano, takhle drsné jsou naše nedávné dějiny a na ďáblickém (nomen omen) hřbitově leží jejich aktéři divoce blízko od sebe: zabití Němci, kteří se podíleli na vypálení Lidic, parašutisti, co zabili Heydricha, ale i ten, který je zradil, političtí vězni v jámách spolu s amputacemi a potraty z nemocnic a zdechlinami zvířat...všechno téměř v jedné díře.
Byl jsem se podívat na uvedení Doležalovy knihy. Tolik lidí jsem ještě na uvedení sbírky básní nikdy neviděl. Autor je svojí trpělivou a pečlivou prací na sebe přímo nabaluje. Básník, který ví, odkud a kam jde. Ryje se poezií v zemi, ale neztrácí něhu a cit.
"Březovými košťaty se s Antonínem šermovali na dvoře / On pomalu padal raněný do trávy / v očích okraj mraku / stín pechového sudu / stopa letadla / kouř z komína / Jenom jako? / Taková hovadina."
