Žiju tady 55 let, velkou část svého života
Charíf Bahbouh
Charif Bahbouh, Syřan, který v roce 1959 utekl do ČSSR z politrických důvodů a už tady zůstal. Jeho vydavatelství Dar Ibn Rushd funguje od roku 1991. Vydalo víc jak 200 knih. Atmosféra strachu a nenávisti teď v posledních dnech postihla i jeho. "Někdo mi na domě strhl ceduli s názvem nakladatelství, dostávám různé urážlivé emaily a měl jsem i několik výhružných telefonátů, abych z této země vypadl, že tu nemám co dělat." Poprosili jsme vydavatele o pár slov.
Jsem v Česku od roku 1959 a od té doby jsem se, jako politický emigrant, nesouhlasící s politickým režimem, již nikdy nemohl vrátit do Sýrie. Lásku k Sýrii jsem si ale zachoval a tak již od dob studií jsem publikoval v různých časopisech články, související s kulturou, historií a zvyky v mé rodné zemi. Snad jsem si tím vždy trochu kompenzoval nemožnost se vrátit. Studoval jsem filologii (češtinu, ruštinu a staroslověnštinu). V roce 1964 jsem se oženil s Češkou s rozhodnutím zůstat tu navždy. V roce 1981 vydala Karlova univerzita můj první Slovník lékařských výrazů a rok nato vyšlo jeho druhé vydání. Tenkrát hodně našich zdravotníků jezdilo do arabského světa. Psal jsem, i spolupracoval v Orientálním ústavu ČSAV také na jiných projektech, ale ty nebyly nikdy realizovány. Přenášel jsem na Karlově univerzitě, na Plzeňské univerzitě a v podstatě většinu mých aktivních let na Jazykové škole v Praze. Učil jsem za tu dobu více než tři tisíce studentů.
Hned jakmile to bylo možné, jsem v roce 1990 založil nakladatelství Dar Ibn Rushd s úmyslem přiblížit k sobě arabský i český kulturní a literární svět. Nesnažím se nijak šířit islám, ani vnucovat své názory. Snažím se jen o to, aby český čtenář věděl o arabském světě více, než že ženy nosí burky, chlapi si mohou vzít čtyři manželky a všichni Arabové jsou potencionální teroristé. Někdy mi to po této stránce informovanosti připadá, jako bychom žili ve středověku. Proto vydávám knihy, překladovou krásnou literaturu, učebnice orientálních jazyků, včetně arabštiny. Přijmeme-li názor, že každý Arab je potenciální terorista a nepřítel, myslím si, že i nepřítele je třeba poznat. Bez toho tu zavládne jen strach a nenávist.
Kromě toho se snažím, abych také zpřístupnil českou literaturu arabsky hovořícím čtenářům. Překládám české autory, jako například v Českých povídkách a pohádkách Jana Wericha, Otu Pavla, Jana Drdu, Boženu Němcovou, Eduarda Martina. Přeložil jsem povídky Jaroslava Haška a Karla Čapka. Napsal jsem Průvodce Prahou a její historií v arabštině, s kreslenou mapou. Dál jsem autorem a spoluautorem přes padesáti titulů, zaměřených na českou i arabskou kulturu a literaturu. Nakladatelství vydalo od svého založení přes 200 titulů většinou z oblasti Orientu. Dar Ibn Rushd zastupovalo jako jediné nakladatelství Českou republiku na knižních veletrzích v Tunisku, Alžírsku, v Egyptě a v Emirátech. V závěru knížky Praha - průvodce městem a jeho historií jsou uvedena v češtině i v arabštině ocenění, která nakladatelství Dar Ibn Rushd dostalo doma i v zahraničí.
Poslední knížka Moderní jemenské povídky je devátým souborem povídek z různých arabských zemí. Vydal jsem předtím Moderní marocké, alžírské, tuniské, libyjské, saudskoarabské, irácké, syrské a libanonské povídky. Připravuji teď výbor Moderní egyptské povídky.
Jemenský svět je nám opravdu velice vzdálený a pozná se to jak ve stylu, tak i ve vybraných tématech těchto povídek, jejichž autorkami jsou většinou ženy, řešící těžké postavení žen v islámském světě Jemenu. Překlady, na nichž spolupracovalo více autorů, byly pro tu obtížnost, a vzdálenost vybraných témat chápání českého čtenáře, velmi náročné.
Stále narážím na velkou neinformovanost a nyní, zvláště po všech těch událostech i zaujatost a nenávist, šířenou médii ať již úmyslně nebo z hlouposti, i nenávistnými emaily mezi lidmi, které bohužel také často dostávám. Žiji tu 55 let, tedy velkou část svého života. Manželka je Češka, synové i vnuci jsou Češi. Nikdy jsem nikoho z nich nenutil, aby přijal nějaké náboženství. Nechávám to na jejich svobodném rozhodnutí.
Já jsem vyrostl v Sýrii, jsem původně z muslimské rodiny, ale do školy jsem chodil do dánské křesťanské základní školy, kde jsem se učil a modlil se spolužáky Otčenáš, četl jsem i Bibli. Než tato vyhrocená situace nastala, byla Sýrie (a to mi potvrdili všichni, kteří Sýrii před konfliktem navštívili), vzorem tolerance. Křesťanský kostel stál po staletí vedle mešity, o kousek dál synagoga a nepamatuji se, že by se někdy za mého života řešily náboženské spory. Ze Sýrie pocházelo osm papežů, Jsou zde slavná a navštěvovaná místa různých křesťanských svatých. Dokonce je zde jediné místo na světě, kde se ještě hovoří jazykem Krista, aramejštinou.
I zde v Česku jsem studoval s mnoha syrskými křesťany. Někteří z nich tu také zůstali. Nikdy jsem neměl já ani oni problém s tím, že jsme se narodili v rodině, která nám dala jiné vyznání. Určitě ne všichni syrští uprchlíci jsou nebezpečím pro ostatní svět.
Na závěr bych Vám chtěl doporučit knihu, kde jsem spoluautorem. Jmenuje se Co je dobré vědět o arabském a islámském světě. Roku 2014 ji vydalo moje nakladatelství Dar Ibn Rushd. Je tam vše o tom, jakou roli hrála v historii českých zemí také Sýrie a jakým přínosem byla i arabská kultura včetně písemnictví pro českou zem.Mimochodem název nakladatelství jsem zvolil podle jména známého andaluského filosofa Ibn Rushda (Averroes). I tento filosof byl slavný Evropan, píšící arabsky, který byl pronásledován za to, že prosazoval názor o vedle sebe souběžně existujících dvou pravdách. Platí to dodnes. Žil ve dvanáctém století. Je potřeba se domluvit a tolerovat názor druhého. Žijeme na jedné zeměkouli.
Charif Bahbouh
15.1.2015
