Volný verš jsem si neoblíbil, říkal František Gellner
Tomáš Weiss
Letos to bylo sto let od chvíle, kdy byl český básník, karikaturista a prozaik označen na haličské frontě první světové války za nezvěstného. Jeho rýmy zlidověly díky geniální schopnosti psát otevřeně, srozumitelně a s floutkovsky cynickou vyzývavostí smrti i životu.
Gellner byl první v moderní české poezii, který se nebál používat v básních obraty do té doby nemyslitelné, protože odsunuté někam do kořalen a palíren, nevěstinců a na zeď veřejných záchodků. „Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů, budou-li spravedliví, uznají, že já to byl, jenž zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka, eroplány, zástavní lístky a tak dále.“
Narodil se roku 1881 v Mladé Boleslavi, kde také vychodil gymnázium, které se stalo jeho nejvyšším dosaženým formálním vzděláním. Výborný karikaturista zkoušel svůj malířský talent rozvinout třeba i v Drážďanech a v Paříži, nakonec ale zaparkoval v Brně a tam psal a kreslil pro Lidové noviny.
Melodičnost jeho poezie ji předurčila ke zhudebnění - ať už to byl Luboš Fišer v Petrolejových lampách Juraje Herze, pochopitelně Vladimír Mišík nebo třeba Visací zámek nebo chebská skupina Esqmeg.
Ke Gellnerovi se často přiřazují slova jako buřič, anarchista, ale také alkohol nebo syfilida. Zapomíná se ale, že třeba spolu s Karlem Poláčkem byl jedním z prvních česky píšících židovských autorů. Jaký by byl asi jeho konec, kdyby ho před sto lety nesežrala ta první válka?
Kromě trojdílných sebraných spisů a několika výborů je teď k dispozici i tisícistránkové dvousvazkové Dílo Františka Gellnera, zpracované s odbornou kritičností.
BLÁZNĚNÍ VJELO DO PÁRŮ
Bláznění vjelo do párů
a v hudby potrhlou notu.
Sál byl pln kouře a výparů
piva a lidského potu.
V kole jsem pobyl jen krátký čas.
K tanci mi scházejí vlohy.
Hrubci mi šlapali - sper je ďas! -
na reumatické nohy.
Svou holku vzal jsem za ruku,
vyved jí z divého ruchu.
Šli jsme nalokat v noční tmu
trocha čerstvého vzduchu.
A když jsme z hospody vyšli ven,
k sobě jsem přitisk ji prudce.
Dech ve vášnivý přecházel sten,
chvět se nám počaly ruce.
Vysokou zdí byl obehnán dům. -
Přemilosrdný bože,
jakés to stvořil milencům
tvrdé svatební lože!
22.12.2014
